Šest let od propuštění Jiřího Kajínka: Legendární útěk a zelené tílko!

Trest doživotí dostal Jiří Kajínek za dvojnásobnou vraždu z roku 1993, kdy měl na Plzeňsku zastřelit podnikatele Štefana Jandu (†27) a jeho bodyguarda Juliána Pokoše (†30). Podle rozsudku se pokusil zabít i Juliánova bratra Vojtěcha. Ten ale s těžkými zraněními přežil a v procesu s Kajínkem figuroval jako hlavní svědek obžaloby.

Po pět let dlouhém soudním procesu, během kterého se pokusil dvakrát utéct na svobodu, skončil ve věznici Mírov. Už cestou tam věděl, že jednou uteče. Nejdřív si myslel, že k tomu přemluví několik dalších doživotně odsouzených. Pokaždé ho ale někdo zradil.

Večer 29. října roku 2000 se mu za vydatného deště pomocí vyrobeného lana a háku podařilo utéct z cely. Kovovou mříž přepiloval pomocí vyrobeného pilníku. Cimra byla ve výšce 17 metrů nad terénem. Pracovníci věznice si mysleli, že dalšímu útěku zabrání. To ale nebyla pravda. 

Zařízení navíc o útěku informovalo vedení i samotnou policii s téměř 11minutovým zpožděním. Tou dobou byl Kajínek už daleko od nejstřeženější věznice u nás. A směřoval do Prahy.

Vše si dopředu připravil. Útěk plánoval dva roky. Měl i promyšleno, kde se bude na svobodě skrývat. „Já jsem měl přijít do Prahy a v té Praze měly být připraveny neutrální bytové prostory, kde by nikdy nikoho nenapadlo, že tam může být Kajínek. A ti lidé, kteří to měli udělat, ty peníze zpronevěřili, protože nevěřili, že se to podaří," popsal v jednom z rozhovorů Jiří Kajínek.

Lidem zaplatil dopředu pořádné balíky, ani jeden z nich mu ale nepomohl. Nakonec našel útočiště v pražské čtvrti Velká Ohrada u Marie Černé, manželky orlického vraha Ludvíka Černého.

Svobody si tentokrát „útěkář“ užil celkem 40 dní. Pak na něj policie přišla a šla do akce. Do té zapojila i Útvar rychlého nasazení, jehož členové se do bytu slaňovali ze střechy. Noční zásah měl Kajínka překvapit. Co policisté ale nečekali bylo, že s nimi Kajínek dlouho bojoval. Nakonec ale strážci zákona zvítězili a dvojnásobného vraha na útěku měli v poutech. Znovu putoval za mříže.

Třiadvacet let, tak dlouho strávil Jiří Kajínek ve vězení. Na svobodu se dostal 23. května 2017. Před věznicí na něj čekal až neuvěřitelný dav fanoušků, fanynek a zástupců médií. „Rád bych vám všem poděkoval, že jste na mě čekali. Chtěl bych říct pár slov a pak se mě můžete zeptat, když budete chtít. Já jsem si tento den mnohokrát představoval tak, že půjdu z věznice Mírov, půjdu pěšky sám a nikdo tam nebude. Představoval jsem si, že tím, že budu sám, že si to užiju, že v tom bude ta svoboda. Proto, když za mnou přišel ve čtvrtek ředitel věznice a řekl mi, abych se připravil na to, že dostanu milost, požádal jsem ho, zda bych mohl odejít potajmu sám. On mi odpověděl, že jsem řadový vězeň a musím odejít jako všichni,“ popisoval své první vteřiny na svobodě Kajínek.

Popsal i to, jaké pro něj bylo čekání na milost. „Táhlo se to, ale pro mě tím, jak Miloš Zeman řekl v Čáslavi, že o milosti vážně uvažuje, tím pro mě začínal zázrak, uskutečnění zázraku. I kdybych měl čekat ještě měsíc, tak musím být panu Zemanovi vděčný,“ dodal.

Všichni si zároveň zapamatovali jeho svítivě zelené tílko, dlouhé kalhoty a jednu tašku v ruce, se kterou věznici opustil. „Všechny věci, které jsem měl, jsem nechal potřebným spoluvězňům,“ dodal.

Kajínek po propuštění chvíli žil obyčejným životem. Rychle se ale sžil s moderními technologiemi, telefony a sociálními sítěmi. Založil si instagramový profil a youtube kanál. Na ten začal nahrávat videa o tom, jaké to bylo ve vězení. Věnoval se v nich jiným vězňům a „doživoťákům“, tedy doživotně odsouzeným trestancům.

Stal se z něj plnohodnotný influencer, který vydělával spoluprací a propagováním výrobků. Věnoval se okrajově i jídlu, o kterém rád referoval. 

Po propuštění si hned koupil nové auto. „Je to éčko, ročník 2017. Než mě tehdy zavřeli, tak jsem měl poslední typ éčka. No a teď mám zase poslední typ,“ popsal radostně Kajínek. Chvíli před koupí jezdil Škodou Rapid své přítelkyně.

K té se následně i přestěhoval, konkrétně do Brna do místní části Bystrc. „Hlavně na Bystrc nedám dopustit. Žije se tu klidně a skvěle,“ vyprávěl před lety Blesku. Oblíbil si mimo jiné i přehradu Prýgl, na kterou z bytu jeho přítelkyně koukal.

S tou se seznámil ve vězení, kde ho coby psycholožka navštěvovala. Po propuštění se spolu jen sešli a první večer strávili v Praze.