Jeden z trháků Marie Poledňákové, film S tebou mě baví svět, se natáčel v krkonošském Dolním Dvoře. Stojí tam legendární chalupa Apalucha. Natáčení komedie století bude připomínat ve vesnici plné horských roubenek výletní online hra Dolnodvorské vyhlídky. Na šesti vyhlídkových místech můžou turisté otestovat v digitálním kvízu znalosti z filmu S tebou mě baví svět a projít přitom kus krkonošské přírody.
Petr Poledňák byl ve čtvrtek 18. května u toho, když se v Dolním Dvoře venkovní online rodinná hra otvírala. „Jsem nadšený. Je to takové věčné připomenutí filmu. Myslím, že máma by sem přijela a přesto, že neměla žádný vztah k pěší turistice, by všech šest zastavení prošla,“ chválil Petr Poledňák novinku pro turisty v krkonošské obci.
Vybavíte si dobu, kdy vaše matka Marie Poledňáková natáčela film S tebou mě baví svět?
Bylo mi dvacet. Byl jsem pilným studentem Divadelní fakulty AMU, protože jsem šel ve šlépějích mámy, která vystudovala dramaturgii na DAMU. Já jsem studoval totéž, pak jsem přešel na divadelní režii. Z té doby mám dost jasnou vzpomínku, protože máma díky tomuto filmu přestala kouřit. Dvakrát po sobě během příprav dostala těžkou angínu. Lékař ji nařídil, že musí přestat kouřit. Deset let potom nekouřila.
To jste museli být doma rádi.
To jsme byli nesmírně rádi! Bylo to pozitivní.
Přijel jste se podívat tehdy na natáčení?
Nepřijel. I kdybych chtěl přijet, tak by to nebylo možné, protože máma to zakazovala a nepřála si to. Chtěla být absolutně soustředěná na práci, žít tím filmem, s herci a tvůrci. Totéž platilo i ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny a dalších. My jako rodinní příslušníci jsme měli přísný zákaz za ní jezdit. Na dobu natáčení se vypařila a přijela, až když byl film hotový.
Byl jste někdy v tomto koutě Krkonoš?
Zatím ne, ale se ženou se do Dolního Dvora vydáme v létě na cyklovíkend. Projedeme všechna vyhlídková místa a zajdeme se také podívat, kde byla bájná chalupa Apalucha. V Krkonoších jsem byl ale tisíckrát, jezdíme hlavně do Harrachova, kde máme rodinnou přízeň a známé, nebo do Špindlerova Mlýna. Tam mám kultovní běžecké trasy, které si musím každý rok odjezdit. Jezdím memoriál svého dědečka, táty mojí mámy. Mám od něj předepsané trasy, které každý rok dávám.
Marie Poledňáková zemřela v roce 2022.Jaký vztah měla Marie Poledňáková k horám?
Je to obrovský paradox, který není dodnes vysvětlený. Máma byla celoživotní antisportovec a antihoral. Vůbec neměla ráda hory. Neměly pro ni žádný smysl. V žádném případě by nešla v létě na turistickou túru nebo v zimě na lyže. Přesto svoje filmy natáčela na horách. Nikdy to ale nevysvětlila. Táhlo ji, že to bude zajímavé prostředí, které bude lidi bavit a taky, že jo. Ale sama k horám vůbec žádný vztah neměla.
Vy jste také scenárista. Čím podle vás dokázala zaujmout tolik generací diváků?
Nebyly to vykonstruované příběhy, ale takové, které jí diktoval do pera scenáristický bůh. Napadaly ji věci, které jiné lidi nenapadly. Byla svým způsobem geniální. Uměla řemeslo. Byla hrozně dobře vycvičená z televize, protože si cestu vyšlapala zezdola. Nejdřív byla asistentkou scény, asistentkou režie, než se dostala k prvnímu režírování. Poznala zákulisí televizního a filmového natáčení, od pracovních pozic. Zažila všechny nejslavnější herce, včetně toho, že v mládí dělala na place s Olgou Scheinpflugovou, manželkou Karla Čapka. Velkou zásluhu na jejích filmech má dramaturgyně Jana Dudková, která jí všechno připomínkovala a brousila k dokonalosti. To byli lidé, kteří rozuměli tomu, jak psát scénáře. Není až takový kumšt film natočit. Kumšt je napsat dobrý scénář. Když je scénář špatný, tak můžete kouzlit s obrazy, záběry, dělat různou avantgardu, ale není to ono.
Díváte se na její filmy?
Většinou se nedívám, protože jsem je viděl mnohokrát. Moje současná žena je milovnice těchto filmů, milovala je ještě před tím, než jsme se seznámili. Ta zavelí, já zasednu a dívám se s ní. Nedávno dávali film Jak dostat tatínka do polepšovny. Myslel jsem si, že se budu dívat deset minut a pak si budu číst. Vydržel jsem se dívat na celý film a jenom jsem žasl, jak to bylo dobré. Hrozně mě to i po těch letech překvapilo. Je to geniální scénář. Všechno sedí a funguje, situace jsou výborným způsobem vybudované. Dvacet let jsem film neviděl, ale musel jsem smeknout klobouk.
Rozebírali jste doma její filmy?
Rozebírali a čím dál více, když jsem byl starší a měl vzdělání a zkušenosti v oboru. Televizní film Kotva u přívozu jsem měl tu čest připomínkovat. Vzhledem k tomu, že tento film byl do značné míry o mně, mých zážitcích a životní situaci. U nás to totiž bylo podobné. Máma taky stavěla dům a myslela si, jak tam budeme žít. Mezi tím mi bylo 25, už jsem odcházel a do nového domu se stěhovala beze mě. Ztvárnila náš rodinný příběh, podobně jako ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. To byly naše rodinné příběhy, hlavně Velryba.
Jak reagovala na vaše připomínky ve filmu Kotva u přívozu, kde do hlavní role obsadila Miroslava Vladyku?
Prohlásil jsem, že se to nesmí natočit a vysílat, že to je o mně. Rozčiloval jsem se, že věci byly jinak než v tom filmu. Byl jsem ale doma terčem posměchu. Máma mě umravnila a vysvětlila, že nikoho nezajímá, že to je o mně. Navíc je to přibarvené, přitažené za vlasy. Scenárista totiž postupuje kreativně, nekopíruje jen skutečnost, ale dělá z toho film. Nenechala si do toho mluvit.
Těší vás, jak jsou filmy vaší maminky stále oblíbené u diváků?
Velmi. Je to krásné. Je to i její otisk kultuře této země.
Líbily by se jí Dolnodvorské vyhlídky, které připomínají komedii století?
Myslím, že by sem přijela a přesto, že neměla žádný vztah k pěší turistice, by všech šest zastavení prošla.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
