Právě někdy kolem páté, a určitě nejen podle mě taky úplně nejlepší části, se začalo silně hlásit o slovo téma rodiny. Ta, kterou tvoří banda kolem Doma Toretta, se od té doby ještě rozšířila a není pochyb, že by do ní ráda patřila i Tess, což je dcera pana Nikoho (Kurt Russell), kterou velmi hezky ztvárňuje Brie Larson, jež se při vytváření téhle postavy inspirovala setkáním s dcerou Vina Diesela, která se jmenuje Pauline na počest Paula Walkera. Každopádně, rodinné vazby sehrávaly a sehrávají úlohu i v táboře záporáků, jak dokládá Shawovic famílie (Owen, Deckard, Queenie). Nicméně, pro tuhle franšízu platí, že když je někdo záporákem, nemusí jím být napořád.
To samozřejmě neplatí pro Queenie, protože sledovat Helen Mirren v akčních bijácích je vždycky zábava (viz také RED, Anna), ačkoli tady nebude součástí žádné akční sekvence. Neplatí to ani pro Deckarda, protože scéna s Jasonem Stathamam je správně hustá a drsňácká. A neplatí to ani pro Miu, jelikož i Jordana Brewster si užije svoji porci akce, při které jí vypomůže Jakob – nedospělý brácha v těle dospělého člověka, jehož si zase zahrál John Cena. Jejich sourozenecká bojová scéna bude patrně spolu se soubojem Letty vs. Cipher, tedy Michelle Rodriguez vs. Charlize Theron, tou ponejvíce cool. Přestože se tedy nejedná vyloženě o ten „WOW“ moment, jaký by zvednul ze židle. V tomto směru měla celá sága dosáhnout vrcholu při vesmírné pasáži z devítky, jenže ta vůbec nefunguje tak, jak by měla.
Velký problém představuje skutečnost, že Justin Lin je výborný režisér, ale dosti nedobrý scenárista. Viděli jsme to už minule a vidíme to zas. Chris Morgan možná psal extrémní a extrémně nadsazené věci, ovšem svým způsobem se pořád dalo věřit tomu, že by se za určitých šťastných okolností daly realizovat, což platí jak pro skákání z mrakodrapu na mrakodrap v sedmičce, tak pro zachycení Letty na mostu v šestce. A neplatí to úplně pro přehradu v desítce, jelikož přece není možné, aby otec malého chlapce svoje dítě svými skutky ohrožoval víc, než ho ohrožuje hlavní záporák. Návštěva Říma přináší velkolepou záležitost, ale trochu doplácí na to, že je reminiscencí na zmiňovanou akci v Riu. Pravda, má překvapivé rozuzlení, leč nikoli až natolik, jako kupříkladu útok nanomitů na Eifelovku ve vynikající žánrové lahůdce G. I. Joe.
Rychle a zběsile 10 je film, jehož tvůrci pracovali se vskutku megalomanským rozpočetem, což taky dávají okatě najevo. Vidíme tak jeden z nemnoha případů, kdy se díky bezednému finančnímu zdroji dá realizovat prakticky cokoli – od létání po světě (i když to ve filmu trochu vypadá, že z L. A. se do Říma dostaneme stejně rychle jako třeba z Prahy do Mladé Boleslavi) přes famózní kamerové vychytávky až po obsazení těch nejzářivějších hvězd. Tady nutno dodat, že příště – pro zřejmě už faktické finále celé ságy – dorazí další starý známý, jak dokládá scéna mezi závěrečnými titulky (za nimi se žádná nevyskytuje). Bývalo by bylo fajn, kdyby řady akčních hrdinů rozšířil Arnold, ale to ve studiu Universal patrně vůbec nikoho nenapadlo. Takže uvidíme, jestli se všechno v té velkoleposti povede ještě posunout dál. Trochu znepokojivě působí na základě některých událostí a toho, že se finále rozdělilo na dvě poloviny, ta skutečnost, že to v té druhé polovině bude znovu tuctovější, předvídatelná podívaná, tak jako tomu bylo u Marvelovky Avengers: Endgame, která za Infinity War rozhodně zaostává. V případě Rychle a zběsile 10 režisér Justin Lin odstoupil po týdnu natáčení pro „kreativní rozdíly“ a údajně také neshody s Vinem Dieselem. Pro film se to možná nakonec ukázalo býti ku prospěchu, protože Louis Letterier svou úlohu, kdy naskakoval do rozjetého vlaku, resp. bouráku, zvládnul hodně dobře. Dokonce natolik, že navnadil k opětovnému zhlédnutí předchozích částí franšízy – snad tedy s výjimkou této deváté.
FOTO: CinemArt