30 LET ČEŠI: Vídeň ve znamení Jágrova malíčku: Já a smolař nároďáku? Už ne!

Pointu už stejně víte. Bolestivé zranění z úvodu turnaje Čechy možná přibrzdilo, vždyť dva dny po inkriminovaném momentu se bez Jágra natrápili proti Kazachstáncům na hubené vítězství 1:0, ovšem zdaleka nezastavilo.

Ale zpátky ke 3. květnu. Zápas nebyl ani k v polovině, když po odpískání zamířila největší persona českého týmu během přesilovky v doprovodu kustoda do kabiny.

„Největší radost mám ale z toho, že už se nebude psát, jaká jsem smůla pro nároďák na mistrovství,“ ulevilo se Jágrovi po zisku zlaté medaile.

Žádné německé vyloučení, kdepak. Sudí faul přehlédli. Frustrovaní hokejisté navíc vzápětí dvakrát faulovali a museli se bránit ve třech. Čílili se, jak je možné, že svižná sekyrka skončila bez trestu.

„Obránce Schauer se po české šedesát osmičce ohnal holí a trefil ji do malíčku na levé ruce. Jágr odjel s podezřením na zlomeninu na rentgen do nemocnice,“ referoval ve svém zápasovém souhrnu Jaroslav Martínek, tehdejší hokejový reportér iDNES.cz

Tuze nepříjemné momenty se odehrávaly o pár hodin později v Brně, kde doktoři Jágrovi malíček narovnávali. Sám udělal chybu, to když odmítl injekci na utlumení bolesti. „Já vám taky zlomím prst a uvidíte!“ vyhrožoval v nadsázce přítomným žurnalistům po návratu do dějiště turnaje. „Ale co, manekýn už ze mě nebude. Jestli budu mít malík nakřivo, to fakt neřeším.“

Podobné úrazy se obvykle rovnou operují, což ovšem Jágr odmítl. Pauzu si nemohl dovolit. Chtěl konečně dokázat, že pro národní tým není na velkých akcích smolíkem. Nechal si do svých poněkud zastaralých rukavic vyrobit speciální dlahu a zmeškal jen jediné utkání.

Evropský rozjezd k vysněnému konci

Toužil po zlatu, vždyť kromě problémového prstu se dlouho necítil lépe. O rok dříve vstoupila NHL do výluky. Jednání o kolektivní smlouvě se táhla až příliš, a tak se blyštivé poklady nejprestižnější soutěže světa navalily do Evropy.

To byla extraliga! Hemský s Hejdukem táhli k titulu Pardubice, ve zlínském dresu bruslili Čajánek a později i Bonk, Sparta posílila o Havláta, Výborného, Pilaře, Melichara nebo o obrovitého Slováka Majeského.

Bylo by ale bláhové domnívat se, že největší zájem nebudilo Kladno. Aspoň tedy v úvodu ročníku, kdy se kromě bratrů Kaberlových a útočníka Hrdiny proháněl v modrobílém dost možná nejlepší český hokejista všech dob.

„Tamní parta mu pomohla. Nikdo mu do toho nemluvil, šéfoval tam,“ vykládal Jágrův tatínek Jaromír na konci roku 2005, kdy jeho potomek premiérově vyhrál anketu o nejlepšího českého sportovce.

Po sedmnácti zápasech ale Jágr zmizel na východ. I díky své víře jej to do Ruska táhlo. Nechal se pokřtít a přiznal se k pravoslaví. Pak kývl Omsku, který mohl v Superlize pomýšlet na příčky nejvyšší. A byť to Avangard dotáhl „jen“ do semifinále, výjimečného hokejistu okouzlil natolik, že se o pár let později opět vrátil.

Zavázané malíčky a odplata za Prahu

To by nebyli Češi, aby nevymysleli nějakou legrácku. Vídeňskou Stadthalle uchvátila v nedělním zápase osmifinále skupiny proti Rusku partička z Milevska, která si zaplatila dvacet lístků a zformovala na tribuně sourodý čtverec.

Nechali si ušít speciální soupravy v barvách české trikolory, nasadili modré kšiltovky a zavázali si malíček na levé ruce.

„Jsme se tebou, Jardo!“ skandovali už dopoledne, když vyhlíželi hokejisty před hotelem po návratu z tréninku.

Milevská partička bavila Vídeň. Fanoušci se zavázanými prsty podporovali Jágra

Večer při zápase pak nadšeně tančili a režiséra televizního přenosu zaujali natolik, že záběr na ně pouštěl divákům téměř při každém přerušení. Co na tom, že Česko nakonec Rusům podlehlo 1:2?

„Všichni nám říkali, že s tím malíčkem to bylo vtipné,“ chválil se podnikatel Miroslav Kellner.

Na další duely už však milevská grupa lístky neměla, a tak je sledovala z oblíbené kavárny. Třeba čtvrtfinále se Spojenými státy, kterým Češi oplatili téměř identické vyřazení z Prahy 2004. Andy Roach tentokrát nájezd neproměnil, zato Martin Ručinský ano.

O rok dřív Roach nájezd proměnil, tentokrát už ne. Skvělý Vokoun, šikovný Ručinský a jde se dál.

Semifinále proti Švédům zase rozčísl v prodloužení Radek Dvořák a bylo jasné, že medaile bude. Jenže jaká?

Jágra malíček bolel, o tom nebylo pochyb. Střílet příliš nemohl, ovšem hru tvořil výtečně. „Maká pro mančaft, hraje nesobecky,“ uznale pokyvoval kouč Vladimír Růžička. Ve zlatém duelu s Kanadou asistoval pravý křídelník elitní formace hned v úvodu u - nakonec rozhodující - branky Václava Prospala, pak přihrál na gól i Ručinskému.

Že se do statistik nezapsal u trefy Josefa Vašíčka na konečných 3:0 při kanadské hře bez brankáře, jej nemrzelo ani v nejmenším.

Češi byli mistry světa! S Jágrem!

Osmašedesátka proklouzla do All Star týmu turnaje, navíc se přidala k Jiřímu Šlégrovi i v prestižním Triple Gold Clubu pro vítěze Stanley Cupu, MS a olympijských her. „Největší radost mám ale z toho, že už se nebude psát, jaká jsem smůla pro nároďák na mistrovství,“ ulevilo se Jágrovi.

A Němec Schauer? Na světovém šampionátu si už nikdy nezahrál, ale s českou legendou se ještě setkal. O necelý rok později v Turíně, kde hokejisté zahajovali olympijský turnaj právě proti západním sousedům.

Hokejisté mají po čtyřech letech zlato! Ve vídeňském finále pokořili Kanadu

Českou výhru 4:1 dirigoval Jágr gólem a asistencí. Cítil snad satisfakci? Nu, v pozápasovém rozhovoru byl vůbec rád, že stojí na nohou. Na otázku, jestli jej okouzlila atmosféra, jen hlesl: „Já jsem tak strhanej, že ani nevím, kdo za ně chytal.“

O sedmnáct let později pořád hraje. Je mu jednapadesát, malíček drží, zdraví relativně také. Mistrovství světa opanoval ještě jednou, pověst legendy potvrzuje pokaždé, kdy si zaváže brusle, vezme do ruky dlouhatánskou hokejku a vyjede na led.

Navíc s příjemným pocitem, že tenkrát ve Vídni všechno dobře dopadlo.