Praha - Celoživotní obdiv, obliba i pokora k oděvu, který lidé nosí v nekonečných modifikacích už 150 let, stojí za rozhodnutím dnešních módních tvůrců šít džíny na míru. V rozhovoru s ČTK se na tom shodlo několik českých módních návrhářů a designérů, kteří se zakázkové výrobě kalhot z denimu věnují. Od chvíle, kdy Levi Strauss dostal v roce 1873 patent na džíny, tehdy pracovní kalhoty pro zlatokopy, uplyne 20. května 150 let.
Za vznikem oděvu s dlouhou tradicí stál Jacob Davis, krejčí z litevské Rigy, který se usadil v americké Nevadě. Vymyslel způsob, jak zlatokopům zpevnit kapsy u kalhot, do nichž si ukládali vzorky hornin - opatřil je nýty. Sám ale neměl peníze na získání patentu, tak se spojil s textilním obchodníkem Levi Straussem.
"Davis tak vyfouknul všem následujícím generacím oděvních designérů autorství oděvu, který se stal nejoblíbenějším v novodobé historii odívání," řekl ČTK pánský krejčí a návrhář Roman Humlíček. Genialita džínových kalhot podle něj tkví v použití indiga - přírodního barviva, které džínům dává charakteristický nadčasový vzhled a který na rozdíl od ostatních oděvů nošením a praním získává na hodnotě.
Univerzálnost džínových kalhot učarovala i Radce Sirkové a Anně Tuškové, které mají módní značku Chatty. "To, co činí džíny dodnes tak nesmrtelnými, je jejich univerzálnost, unisexovost a stále ještě odolnost. Díky tomu, že se klasický indigo denim tká technikou, kdy osnovní nitě jsou modré a útkové bílé, dostávají džíny v průběhu nošení patinu, která se často urychluje profesionálním stonewashingem a leptáním, takže čím jsou džíny starší, tím jsou hezčí. A to je obrovská devíza, kterou nemá žádný jiný textilní materiál," uvedly návrhářky.
Střední průmyslovou školu oděvní absolvovaly na přelomu milénia, mládí tedy prožívaly až po revoluci. "Takže jsme určitě byly ovlivněné celou popkulturou MTV a ikonickými reklamami, jako byly třeba Kate Moss a Mark Wahlberk pro Calvin Klein. Džíny v té době pro nás byly 'must have' a stále jsou," říkají.
Humlíček vyrůstal na přelomu 70. a 80. let a to byla doba, kdy se džíny v Československu daly pořídit jen v Tuzexu. "V běžných obchodech s oblečením prakticky neexistovaly. Ano, byly k mání jakési napodobeniny, například pod značkou Prekon. Opravdové džíny jsem si pořídil až jako teenager od značky Mustang a byly právě z Tuzexu. Předcházela tomu prázdninová brigáda, potom výměna vydělaných peněz za bony - v tmavém průchodu jsem je směnil s vekslákem v kurzu 5,50 korun za jeden bon. Byl to absolutní hit, takzvané mrkváče, nahoře široké a dole naopak extrémně úzké," připomíná návrhář, co byli lidé za socialismu ochotni podstoupit, aby mohli džíny nosit.
Snaha pořídit si vlastní džíny ale u něj přišla už mnohem dřív. "Vyrůstal jsem uprostřed dědečkovy krejčovské dílny. Byl to pro mě prostor, ve kterém jsem už od předškolních let něco tvořil. Nůžky, jehla a nit byly moje hračky. Tam jsem si právě ty prekonky překreslil na papír a potom je vystřihl ze žlutého šantungu. Na prošití jsem použil červenou nit - to byly moje první džíny, i když tenkrát ještě nebyly z denimu. Bylo mi 12 let," vzpomíná návrhář.
Jeho další pokusy o výrobu džín se datují na začátek 90. let. "Rozhodl jsem se, že je budu vyrábět sériově a prodávat v buticích, které tehdy vznikaly jako houby po dešti. S dědečkovým trabantem jsem jezdil pro denim do Jindřichova Hradce, tam se vyráběl v továrně, která se jmenovala Jitka. Všechno jsem dělal sám. Šil jsem na stařičkém jednojehlovém šicím stroji značky Ševčík a pral je v roztoku s chlornanem sodným v maminčině pračce. Výsledek byl na tehdejší dobu docela obstojný. Džíny se prodaly a já jsem si jako návrhář vydělal svoje první peníze," popisuje začátky svého podnikání.
"I když jsem se pak během své další práce věnoval převážně formálnímu pánskému oblečení, džíny jsem nikdy neopustil a byly vždy součástí mých kolekcí, které jsem vytvořil pro několik úspěšných značek. Ve skříních mužů po celých Čechách i na Slovensku jich musí být tisíce kusů," říká tvůrce, který dlouhá léta pracoval pro značku Blažek.
"Posledních několik roků se věnuji výrobě oblečení na zakázku. Napadlo mě využít zkušenosti z konfekční výroby džín a nabídnout svým zákazníkům džíny na míru. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Džíny mi nečekaně otevřely dveře do další dimenze, ve které se mohu jako návrhář a krejčí realizovat. Pánská móda se za několik posledních let hodně uvolnila. Luxusní džíny, sako a košile jsou zde jako nový busines dress code, který je alternativou k pánskému obleku," popsal, kam se kdysi pracovní kalhoty za 150 let dostaly.
V případě návrhářek značky Chatty stála myšlenka šít džíny na míru už u zrodu značky, v roce 2005. "Zdá se sice, že existuje nekonečné množství střihů, velikostí a barev, ale je třeba zmínit fakt, že tyto varianty vycházejí z konfekčního průměru měření a mnoha lidem nesedí. Navíc, roce 2005 u nás nebyl ještě takový výběr jako nyní, takže jsme měly už od počátku klientelu celkem velkou," uvedly Radka Sirková a Anna Tušková.
Jejich zákazníci oceňují především servis, širokou nabídku kvalitního denimu, precizní řemeslo a celkový přístup, jehož součástí je i udržitelnost. "Navíc máme materiály, které jsou unikátní, například denim obsahující kašmírové vlákno nebo nabízíme i personifikaci jednotlivých kusů, třeba pomocí vyšitého monogramu. Denim je sice specifický materiál, ale pro nás tato specifika byla právě to, co nás na něm bavilo a stále baví," dodaly.
