Hlavní obsah

Tokijský blázinec se v Paříži opakovat nebude, věří Ondra

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Už jen necelé tři týdny zbývají sportovnímu lezci Adamu Ondrovi do ostrého startu sezony. Pražská zastávka Světového poháru v boulderingu nabídne šanci vidět české eso naživo v akci, pro čerstvě třicetiletého borce ale bude vrcholem roku především srpnové MS ve Švýcarsku, kde si chce zajistit vstupenku pro olympijskou Paříž.

Foto: Petr Chodura

Adam Ondra při evropském šampionátu v Mnichově.

Článek

Světový pohár se o prvním červnovém víkendu vrací do Česka po dlouhých 14 letech. Jaký máme jako pořadatelé mezi závodníky zvuk? Lákal jste na Letnou některé soupeře?

To nebylo vůbec třeba. Vzhledem k tomu, že jde o první letošní závod Světového poháru v boulderingu na evropské půdě, tak přijede úplně kompletní špička. To si nikdo nenechá ujít. Navíc stěna na Letné na dohled od Pražského hradu... Lepší reklama na náš sport snad nemůže ani být.

Praha bude vaším prvním letošním závodem. Proč jste zvolil odložený start sezony, která začala již v dubnu?

Mám ověřeno, že při dubnovém vstupu do sezony se mnohem hůř časuje forma na léto. A pro mě je důležité být absolutně připravený na MS, kde se první tři závodníci z kvalifikačního závodu nominují do Paříže.

Po premiéře v Tokiu se vyčlenila samostatná medailová kolekce pro lezení na rychlost. Jak velká úleva je připravovat se na další nominační cyklus a nemuset přitom absolvovat trénink této neoblíbené disciplíny?

Je to daleko víc v pohodě, mám mnohem víc času třeba i na lezení na skalách. Příprava na trojkombinaci zabrala neskutečné množství času. A v situaci, kdy jsem si dovolil třeba na týden odjet na skály, tak jsem věděl, že týden bez tréninku rychlosti je velký krok zpátky. Teď jsem v situaci, že transfer formy ze skal na umělou stěnu je pro mě především v obtížnosti relativně snadný.

Foto: Petr Chodura

Adam Ondra pravidelně mění umělou stěnu za lezení na skalách.

Kromě změny formátu kombinace se pro Paříž mění i systém hodnocení. Co přinese?

Umístění se už nebudou sčítat ani násobit. Výkon se bude přepočítávat na body, za vítězství jich bude sto. Například ve finálovém kole boulderingu se polezou čtyři cesty, za každý top bude 25 bodů. Top v cestě na obtížnost přinese 100 bodů. Za každý pokus při boulderingu se bude odečítat 0,1 bodu a k tomu budou cesty rozdělené na bodované zóny. Body budou i v obtížnosti, ale nebude to tak, že polovina cesty je padesát bodů. Bodovat se bude zhruba až od třetiny stěny a až odtud budou body postupně přibývat. Čím výš, tím víc bodů a v horní partii stěny třeba co krok, to pět bodů. To by mělo narovnat podmínky pro specialisty z obou disciplín.

Tokio nabídlo dramatické finále, součin výsledků ale přinesl divoké změny v průběžných výsledcích. Bude závod v Paříži přehlednější?

Bude to daleko jasnější, podobné vzlety a pády pět míst nahoru a dolů už by být neměly. Současně by to mělo být nastavené tak, aby se hodnotilo i to, jestli člověk v dané disciplíně vyhraje o půlku stěny, nebo o půl kroku.

Kvalifikace na Tokio pro vás byla trochu divočejší, po smolné diskvalifikaci na MS vyšla až na druhý pokus... To je jasná motivace pro MS v Bernu, že?

Určitě, letošní mistrovství světa beru jako malou olympiádu, je to pro mě jednoznačný vrchol sezony. Vedle motivace zajistit si místenku do Paříže mě ale žene i chuť zabojovat o čtvrtý titul mistra světa v obtížnosti, protože to v mužské kategorii ještě nikdo nedokázal. Současně ale z hlediska nominace na olympiádu je umístění v samostatné disciplíně zcela nedůležité a bude náročné na těch deset dnů natrénovat.

Olympijské hry v Paříži se zatím často dostávají do mediálního prostoru především s ohledem na potenciální start ruských a běloruských sportovců. Jak vnímáte zjitřenou atmosféru? Lze se soustředit čistě na sport?

Je to těžké. Nicméně rozhodnutí, aby Rusové a Bělorusové na olympiádě nebyli, považuji za správné. Současně bych považoval za nespravedlivé, pokud by se centrálně rozhodlo, že budeme hry bojkotovat.

Foto: Petr Chodura

Spokojený Adam Ondra při ME v Mnichově.

Letos v únoru jste oslavil třicátiny. Byl to pro vás milník? Nebo se leze pořád stejně?

Určitě cítím, že tělo už funguje jinak. Ale rozhodně to není tak, že bych ztrácel výkonnost. Naopak cítím ještě potenciál růstu, byť už to nebude třeba v čisté síle. Ale třeba za poslední měsíce cítím, že ve vytrvalostní složce se cítím nebývale dobře a zřejmě to potvrzuje to, že vytrvalost s rostoucím věkem stoupá. Což mě mimochodem motivuje přemýšlet i o olympiádě v Los Angeles v roce 2028, kde by snad mělo být lezení na obtížnost už jako samostatná disciplína. A že by to možná ani ve věku 35 let nemuselo být úplně marné.

Není k vzteku, že si budete muset na osamostatnění své nejoblíbenější disciplíny počkat po experimentech s kombinacemi?

Nevím, jestli mi to dělají schválně. (smích) Kdyby tak mohl člověk startovat na své první olympiádě ve dvaceti...

Reklama