Doba bez plastů: Proč by měly být plastové nádobí a příbory běžnější?

Již od loňského října platí zákon zakazující používání vybraných jednorázových plastových produktů. Jedná se zejména o plastová brčka, vatové tyčinky, umělohmotné příbory, talíře, míchátka nebo kelímky z expandovaného polystyrenu. Restaurace a další podniky se tak se zákazem vyrovnaly každá po svém. Některé přešly na opakovaně použitelné nádobí, jiné vsadily na jednorázové nádobí z přírodních materiálů.

Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že nově platný zákon nezpůsobuje firmám žádné „zásadní problémy“. Některé podniky však s novými náhražkami zcela spokojené nejsou. Alternativní materiály jako recyklovaný papír, dřevo či cukrová třtina, jsou šetrnější k životnímu prostředí, ale často nedosahují dostatečné kvality. Zejména pořadatelé veřejných akcí a festivalů proto raději nahrazují, jednorázové nádobí opakovaně použitelnými kelímky, miskami i příbory. Na opakovaně použitelné nádobí navíc Ministerstvo životního prostředí poskytuje také dotace.

Z hlediska omezení využívání plastů je však projekt úspěšný. Podle vyjádření ministerstva se může každý rok jednat o úsporu desítek tisíc tun plastového odpadu. Na trh se díky zákazu nedostane přes miliardu kusů jednorázových výrobků. Díky spolupráci resortu s Celní správou se navíc podařilo zamezit několika dovozům zakázaných výrobků do ČR.

Přírodní materiály jako alternativa

Ačkoli jsou opakovaně použitelné produkty stále populárnější, mnohé podniky stále využívají jednorázové nádobí z přírodních materiálů. Plastová brčka tak byla z většiny nahrazena těmi papírovými a těstovinovými. Jednorázové příbory pak vystřídaly zejména ty opakovaně použitelné či dřevěné. Ty však některým společnostem nevyhovují z hlediska funkčnosti. Lžíce se totiž často vlivem tepla a vlhka narovnávají, vidličky a nože pak nejsou dostatečně ostré.

Místo plastových talířů se většinou využívají produkty papírové či vyrobené z cukrové třtiny. Právě cukrová třtina by měla být podle zákona v pořádku, protože se jedná o přírodní polymer, jenž nebyl dále chemicky upraven.

Nevýhody přírodních materiálů

Alternativní přírodní materiály pomáhají redukovat množství produkovaného plastu, samy však často také nejsou ideální alternativou. Tyto materiály jsou často silnější a těžší než plast, jsou tak při výrobě energeticky náročnější na spotřebu vody. Jejich dopad na životní prostředí se tak může vyrovnat těm plastovým. Legislativní úpravy navíc dostatečně neupravují jasnou definici produktů, na které se evropská směrnice vztahuje. Jednotlivé státy nebo výrobci si proto mohou omezení interpretovat rozdílně.

Asistující profesor na brněnském Vysokém učení technickém Radek Přikryl je pak přesvědčen, že ani přírodní materiály nejsou vhodnou alternativou. Nejekologičtější jsou opakovaně využitelné materiály, které je možné následně recyklovat. „Jednorázovost v některých oborech nemá vůbec co dělat. V zemědělství či zdravotnictví může mít význam, ale jednorázové nádobí, to je prostě špatně,“ uvedl Přikryl.

Zajímavý je i závěr průzkumu na přítomnost takzvaných věčných chemikálií (tedy perfluorovaných a polyfluorovaných látek, PFAS). Z něhož vyplívá, že nejvyšší koncentrace škodlivých PFAS, byly naměřeny v jednorázovém biodegradabilním nádobí, zejména v talířích a miskách vyrobených právě z „přírodní“ cukrové třtiny.

Festivaly se se zákazem vyrovnaly po svém

Jednorázové nádobí a vysoká produkce odpadu jsou problémem na mnoha hudebních festivalech a dalších eventech. Promotéři festivalu Rock for People se proto změnám již před lety přizpůsobili a postupně zaváděli vlastní pravidla, která pomohla produkci odpadu významně snížit. „Festival Rock for People byl jeden z prvních v Česku, který před více než 10 lety zavedl vratné a opakovaně použitelné zálohované kelímky na nápoje. Postupně rozšiřujeme jejich spektrum. Aktuálně se jedná o kelímky o objemu 0,5 a 0,3 l, „panáky“ a takzvané hot cupy na horké nápoje. Letos nově zavedeme i 0,2 l na míchané drinky,“ říká šéfka marketingu a PR Anna Vašátková. Festival také zavedl zálohování klasických PET lahví a hliníkových plechovek.

„Před dvěma lety jsme jednorázové plastové nádobí nahradili kompostovatelným, které společně s bioodpadem po festivalu míří do nedaleké královéhradecké kompostárny a vrací se k nám jako na živiny bohatý kompost,“ líčí Vašátková. Kompost bude následně využit pro výsadbu stromů a keřů v areálu.

A co bioplasty?

Mnozí prodejci začali po začátku platnosti zákona nahrazovat klasické plasty pomocí tzv. bioplastů. Nicméně ani ty nejsou povoleny. Bioplasty jsou totiž nesmírně rozsáhlá a nejednotná skupina materiálů. Pod tímto označením tak najdeme i čistě přírodní produkty stejně jako plasty podobné konvenčním výrobkům z ropy.

„Na jednorázové výrobky z bioplastů se vztahují stejná omezení jako na konvenční plasty. Pokud se snaží prodejci tímto způsobem zákon obcházet, vystavují se možnosti stejného postihu, jako kdyby uváděli na trh zakázané výrobky z konvenčních plastů. Za nedodržování zákonných povinností lze uložit pokutu až do výše pěti milionů korun,“ varuje vedoucí tiskového oddělení a tisková mluvčí MŽP Lucie Ješátková.

Bioplasty, navíc není možné recyklovat jako běžné plasty, ani kompostovat jako přírodní materiály. Bioplasty se totiž rozloží pouze v řízených podmínkách průmyslových kompostáren, přičemž ty české si s podobnými materiály často neporadí.