Kumpanie rozhodčích se před druholigovým zápasem potkala s Romanem Rogozem, sportovním šéfem Vyšehradu. „Když vyhrajeme, dostanete 170 tisíc,“ uslyšela trojice Musil, Vitner a Koval. Podle obžaloby s úplatkem souhlasili, ale utkání dopadlo vítězstvím Chrudimi 3:1, účel nabídky tak nebyl splněn. Okolo toho duelu se točil úterní den v soudní síni v Plzni. Z lavice obžalovaných všemu přihlížel, a následně i komentoval, hlavní aktér korupční kauzy Roman Berbr.
Dvouleté podmíněné tresty a pokuty v rozmezí 140 – 200 tisíc korun hrozí trojici rozhodčích, kteří měli dle státního zástupce Jana Scholleho ovlivnit v červnu 2020 druholigové utkání mezi Vyšehradem a Chrudimí. Sudí se totiž před utkáním potkali se sportovním ředitelem Vyšehradu Romanem Rogozem, který jim nabídl úplatek ve výši 170 tisíc korun.
Takto setkání v hotelu Pyramida zaznamenaly policejní odposlechy. V průběhu hovoru Rogoz (ve spisu Šváb figuruje pod označením Dirigent 02 – pozn. red.) rozhodčím sděluje: „Když povedeme o poločase a skončí to, že vyhrajeme, tak dostanete 170.000.“
Jeden z rozhodčích (neví se kdo) odpoví: „Ty vždycky vymyslíš nějaký bonbónek. Ty vole, co ten poločas?“ Rogoz totiž v předchozí konverzaci nabádá sudí, ať brzo nařídí dvě penalty, že pak bude klid. „Hele, obě penalty dáme. V sedmé a jedenácté minutě, Jirko,“ mluví Rogoz k hlavnímu sudímu Jiřímu Musilovi. „Jo, jo,“ odpoví. „Zapomněl jsi dodat, slibuju,“ tlačí na arbitra Rogoz. A jeden z asistentů – buď Miloš Vitner, nebo Zdeněk Koval (zřejmě) Musilovi říká. „A kdyby ji nedali, tak ji necháš opakovat.“
Vyšehrad však nevyhrál, Chrudim triumfovala 3:1. V obžalobě se tedy dodává, že „nebyl splněn účel přijaté nabídky, Rogoz plnění nepředal.“
Po necelých třech letech byla inkriminovaná schůzka předmětem přelíčení u okresního soudu v Plzni. Všichni tři obžalovaní odmítli vinu, nesouhlasí se zněním obžaloby. Musil dokonce ani neslyšel, že by u ranní hotelové kávy zazněla cifra 170 tisíc korun. „Nabídku od Romana Rogoze jsem neakceptoval, ani nepřijal, a to z důvodu, že jsem o žádné nabídce ani neslyšel,“ vypravoval.
Předzápasové setkání prý trvalo zhruba 45 minut, ani asistent Vitner nezaznamenal žádné řeči o úplatku. Jediný si vzpomněl druhý asistent Koval, který chápal schůzku s funkcionářem Vyšehradu „jako zdvořilostní setkání, protože fotbalové utkání je společenská událost.“
Pak připustil, že zazněla jakási vyšší částka. „Nikdo ho (Rogoze) ale nemohl brát vážně, blábolil páté přes deváté, věty nedávaly smysl.“
O Rogozovi velmi negativně hovořili i Vitner s Musilem.
„Mluvil zmateně, roztěkaně, byly to takové pohádky.“
„Nedávalo mně to smysl. Vzhledem ke skladbě Rogozových vět jsem po chvíli už jen přemýšlel nad řízením utkání.“
Společně se odvolávali na pozitivní hodnocení delegáta utkání Miroslava Liby, tehdejšího člena výkonného výboru a blízkého přítele Romana Berbra.
„Pan Liba byl jeden z nejtvrdších delegátů. Pokud ve zprávě nebyla žádná zmínka o chybě rozhodčího, věřím tomu,“ prohlásil v soudní síni Berbr, který vždy vlastními slovy okomentoval, či doplnil vystoupení obžalovaných.
Evidentně byl spokojen. Vitnera dokonce pochválil, stejně tak Kovala.
V úterý měl být u soudu vyslechnut další klíčový aktér soudního procesu Roman Rogoz, byl však řádně omluven. Ve středu se v Plzni pokračuje výslechy dalších obžalovaných.
Tím je dnešní program u soudu v Plzni vyčerpaný. Následovat bude porada senátu. Soudce Vladimír Žák oznámil další jednání na 19. června, jak již avizoval. Mělo by padnout rozhodnutí, ale soudce připustil, že ho nemusí kvůli komplikovanosti případu stihnout a termín se může posunout. Děkujeme za pozornost.
Možnosti posledního slova využila i bývalá sudí Jana Štychová. V soudní síni jí bylo špatně rozumět, ale jako jiní obžalovaní zpochybnila závěry státního zástupce a popírá svou vinu.
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
Berbr komentuje také dohody o vině a trestu, které uzavřeli někteří obžalovaní: „Jedna dobře srozumitelná lež poráží složitě formulovanou pravdu. Hloupost se nedá fackováním porazit. Moc nevěřím tomu, že dohody nehrají roli u všech obvinění, ale moc rád bych se mýlil.“
Berbrova kritika vůči současnému vedení českého fotbalu vrcholí. „Výkonnému výboru říkají samotní členové nevýkonný výbor, je tam totální chaos, pije se v reprezentaci, pije se mezi rozhodčími, vedení není schopné sehnat žádné peníze. Fousek a Šidliak zřejmě odčerpávají peníze ze STES a FAČR. Favoluce se rozpadá, peníze nejsou, pracovníci nejsou, nikdo nic neřídí, ale stále se najdou novináři, kteří hledají problém ve mně. Jejich neobjektivita byla v počátku velmi neúnosná, neúnosné bylo i předávání informací ze spisu, ale nikoho kompetentního to nezajímalo.Dobře se to čte, ale jsou-li vymyšlené informace osobní, je to diametrální rozdíl. Proces je dlouhý, ani já si nevzpomínám na všechny mé připomínky. Pravda je totiž vůbec nejobtížnější, co lze lidem předložit.“
Z Berbrových úst zaznělo také jméno současného reprezentačního trenéra a bývalého šéfa fotbalového svazu. „Novináři zapomněli, že Ivan Hašek se stal předsedou FAČR především díky mé podpoře ze strany Čech. Ivan Hašek neutekl kvůli mně. Zapomněli na to, že my Češi (česká komora) jsme vybojovali volbu předsedy FAČR, která byla roky blokovaná ze strany Moravy. Zapomněli skoro na vše.“
Podle Berbra také došlo k mediálnímu ovlivnění celé kauzy. „Velmi dobře chápu, že se to některým novinářům zpočátku líbilo. Očekávali sázky, konspirace, tajné schůzky. Získávali informace přímo od policie nebo od státního zastupitelství. Časem informace předával samotný FAČR a jeho etické komise. Televize dělala pořady o tom, jak je všechno hrozné a jak to bude úžasné za nové vlády Fevoluce. Komentáře jednoznačně ovlivňovaly veřejné mínění. Do pořadu chodili lidé, kterým doslova vypadl mozek. Naprosto zapomněli, co o nich já vím. Internet vzýval nového předsedu Fouska a nový Fevoluční vývoj.“
Berbr také popírá, že by se pokoušel ve fotbalovém prostředí o korupci. „Koho bych se z pozice místopředsedy asociace pokoušet uplácet? Rozhodčí v lize, to asi nejde. Komisi rozhodčích? Tu českou, která patřila pode mě a zasedali v ní lidé, které jsem si vybíral? Stoprocentně vím, že jsem nepotřeboval nic někomu dávat nebo něco slibovat."
Berbr rozporuje, že je mu dávána za vinu činnost v rámci zločinecké organizace: „Kdo ji založil, kdy byla založena a za jakým účelem? Podle obžaloby to vycházelo na mě. Opravdu si myslíte, že je někdo, kdo tomu je schopný uvěřit? Kdy jsem ji založil? Čtyři kola před koncem, aby postoupil Vyšehrad, pak ji zase zrušil, když postoupil? Všude je napsáno, že jsem si tím upevňoval svou pozici místopředsedy, absurdnější důvod nemohl nikdo vymyslet.“
„Byl jsem tady každý jednací den, nebyl jsem nikdy pod vlivem. Bylo tady přes padesát svědků, jen jeden vypovídal proti mně a to byl novinář. Když to pojmete normálním selským rozumem… Nebo všichni svědci lhali, pak si zaslouží trest někde na ostrově,“ tvrdí Berbr.
Berbr pokračuje v kritice obžaloby. „Odposlechy si vybírala takové, které jsou pro ni výhodné. Selektuje je, pak je jednoduché si dokreslovat různé příběhy. Uváděl jsem nejkřiklavější skutek, který si police vymyslela ze sta procent, to byl zápas Radotín – Dobřany. Ostatní příběhy ze žaloby jsou také dokreslené podle policejní představivosti.“
Roman Berbr pokračuje: „Spoléhá se na to, že stáhneme krovky a budeme nadšeně tleskat připomínkám státního zástupce. Že jsem vnímal přání klubů, jaké chtějí rozhodčí? Nejkřiklavější příklad v republice, třikrát rozhodčí Černý pískal na derby Sparta – Slavia. Nemusel jsem říkat rozhodčímu 50 na 50... Mně připadá, že je jasnější, že někdo z FAČR vyvedl dvacet milionů.“
Závěrečná řeč Romana Berbra by u soudu v Plzni měla za chvíli pokračovat. Technická závada v síni (prý) snad vyřešena. Berbr je už opět u řečnického pultíku.
Pauza soudního dne s Romanem Berbrem se protahuje, ale pokračovat by se dnes mělo, soudce Vladimír Žák chce dnes závěrečné řeči dokončit za každou cenu. Roman Berbr by měl hovořit ještě zhruba půl hodiny, po něm už by s kratšími příspěvky měli jednání dokončit posledním slovem Roman Rogoz a další obžalovaní, co této možnosti využijí.
Jednání je zatím přerušeno do 15.35.
Uprostřed Berbrovy řeči u soudce Žáka znovu zapípala signalizace o vypadnutí proudu. Berbr se šel napít kafe a v síni se čeká, co bude dál.
Teď se Berbr vyjadřuje k údajné zpronevěře: „Jednali jsme v nejlepším zájmu Plzeňského svazu, žádná škoda mu nevznikla. Vše jsem vysvětlil, na tento fakt nemůže nikdo nic říct. Nechápu, že se jejich právník tváří, že ji nemá. Začínali jsme se 400 000 korun, končil jsem na čísle 15 milionů ve prospěch Plzeňského fotbalového svazu. Jak mám lépe vysvětlit, že faktura Zempolu se jen upravovala proto, že ji chtěla upravit kontrolní komise? Neměnil se obsah věcí, nezmenšovala se, nezvyšovala, jen se doplnila slova o mládeži či rozhodčích.“
Berbr pokračuje: „Znám jednoho trenéra, který po prohře svého týmu 1:6 říkal, že je hrdý na své hráče a hráli velmi dobře. Když prohrajete 1:6, pozvete padesát svědků a nezmíní se ani jeden o organizované skupině, znamená to, že jste hráli výborně u soudu. Asi jediný já to nechápu a v obou případech jsem se asi zbláznil já.“
„Tomáš Grímm ani jednou neuvedl, že bych na něj tlačil, aby ovlivnil zápas, nebo abych věděl, že on chce ovlivnit zápas,“ hájí se Berbr. „Trvám na tom, že jsem nebyl členem zločinecké organizace, ani nevím, že by taková existovala. Nemluvil o ní ani Tomáš Grímm, byť přijal dohodu o nižším trestu.“
„Byl jsem místopředseda FAČR, měl jsem pravomoci, je mi jedno, kdo si co myslí. Za sněhuláka jsem zvolený nebyl, byl jsem zvolený místopředsedou. Bylo řečeno, že neexistuje směrnice, která by nedávala možnost rozhodovat tak, jak jsem rozhodoval. Kdo mě znal, nemůže uvěřit tomu, že bych si potřeboval upevňovat moc tím, že doporučím výměnu rozhodčích v amatérské soutěži, tomu by nevěřil ani můj největší odpůrce. Hledáme problém tam, kde není," říká Berbr v závěrečné řeči.
Berbr dál útočí na Fouska a Šidliáka: „Podepsali smlovy navýšené na 11,3 miliony korun. Dělá mi to dojem že mohli připravit FAČR o další 5,3 miliony korun. To je další sólojízda této dvojice. Kdyby státní zástupce chtěl, doklady mám u sebe, ale jednodušší je vyžádat si je na FAČR i se smlouvami se Sport Investem. Kdo se tomu bude chtít věnovat, ať se zaměří na data smluv. Ti mi budou kázat o mravech? Existuje podezření, že tahle dvojice vyvádí peníze z FAČR a ze STESu bez vědomí výkonného výboru.“
„Ještě je velmi zajímavé výběrové řízení na dodavatele TV přenosů z amatérského fotbalu. Opět doporučuji si prohlédnout smlouvu. Přijali smlouvu opět se stejnou firmou, se kterou rozvázali smlouvu a za stejných finančních podmínek, jaké byly ve smlouvě předtím opět s firmou TV.com. Dělá to dojem, jako kdyby zcela záměrně vyvedli z FAČR další dva miliony korun.“
Berbr pokračuje: „Nejdřív vysvětlím kolektivní rozhodování. Místopředseda Šidliák s místopředsedou Fouskem podepsali výpověď ze smlouvy se Sport Investem za dva miliony korun, když měla smlouva automaticky končit za rok zdarma. Zaplatili dva miliony korun za ukončení smlouvy, která by do roka skončila. Prý museli zlikvidovat nevýhodně smlouvy. Vyhodili z okna dva miliony korun a podepsali novou smlouvu se Sport Investem za osmnáct milionů. Ani jeden z nich to neřekli VV, mohli způsobit FAČR škodu celkem za dvacet milionů, tomu se říká zpronevěra nebo porušení povinnosti při správě cizího majetku.“
Berbr říká: „Připravoval jsem se na to. Nechci něco opomenout a být věcný. Poslední slovo nic nezmění a je jedno, co budu říkat. Vím, že mám možnost, že bych mohl hovořit několik hodin, několik dnů, ale takhle to neudělám. Ale vždycky jsem se vyjadřoval, udělám to i teď na konci.“
Roman Berbr přistupuje k pultíku se svou závěrečnou řečí. Avizuje, že nebude mluvit dlouho.
Jednání po nečekaném přerušení kvůli výpadku proudu v plzeňské soudní síni pokračuje, Roman Berbr využil krátkou pauzu k rozmluvě s Romanem Rogozem před budovou, za chvíli by měl vystoupit se závěrečnou řečí.
Došlo k výpadku proudu v celém objektu. Soudce přerušuje jednání zhruba na čtvrt hodiny. Pak se rozhodne, zda se pojede dál.
Nečekaná pauza v soudní síni, na vině jsou technické problémy. Soudce Žák řeší celou situaci s někým po telefonu. Bude se vůbec pokračovat? Roman Berbr ještě nepromluvil.
Roman Berbr kouká do poznámek, za pár minut se dostane ke slovu. Ještě než přijde na řadu, soudce Žák přečte výpovědi advokátů těch obžalovaných, kteří dnes nejsou u soudu a sami nevyužili práva závěrečné řeči.
„Návrh našeho rozhodnutí, dle toho, co jsem dnes řekl, že chybí přímý důkaz o vině, je, aby soud obžalovaného zprostil viny ve všech bodech obžaloby a přistoupil k náhradě škody pro obžalovaného.“ Tím Gřivna ukončil svoji pětasedmdesátiminutovou řeč.
Gřivna ve své řeči délkou pomalu dohání svého předchůdce Michala Sýkoru, už mluví téměř hodinu a čtvrt. Dlouhý monolog zřejmě přestává bavit i Romana Berbra. Hlavní obžalovaný „Náčelník“ si často opírá hlavu o ruku, zpod rukávu od saka mu koukají luxusní hodinky značky Breitling.
Gřivna vysvětluje pojmy jako organizovaná, zločinecká skupina a mafie, což jsou termíny, které v souvislosti s Berbrem a dalšími obžalovanými použil v obžalobě státní zástupce Jan Scholle. Proběhl i krátký historický exkurz, kdy a jak vznikla mafie a proč se liší od údajné skupiny kolem Romana Berbra, což u některých v síni vyvolalo drobné úsměvy.
Státní zástupce podle Gřivny v závěrečné řeči pronesl, že skupina měla víc členů, než se podařilo prokázat. „Tady budeme dávat na pocity? Čekal bych, že dáme na dokazování,“ hřmí Gřivna. „Dokonce tuhle údajnou skupinu označil za mafii. To je velmi urážlivé.“
„Zatčeno bylo cirka dvacet osob, všichni jsou trestně odpovědní. To sedí. Je to skupina. Ale musely by jim dokázány vzájemné hlubší vztahy. A tak se nestalo. Úvahy o existenci takové skupiny spolehlivě vyvracejí všechny svědecké výpovědi i výpovědi obžalovaných. A také spolupracujícího obviněného Grímma.“
Gřivna se začíná věnovat obvinění z účasti v „organizované zločinecké skupině“, která zvyšuje právní kvalifikaci trestného činu.
Nejprve se věnuje definici organizované zločinecké skupiny. A ta zní:
- skupinová zločinecká aktivita tří a více osob
- dlouhodobá soustavná činnost orientována na zisk a moc
- zločinecká základna s organizační strukturou
- vysoký stupeň hierarchických vazeb založených na disciplině a profesionalitě
Policie má za to, že „Takto upravenou fakturu zaslal v příloze Tomáš Grímm e-mailem téhož dne Michalu Káníkovi. V textu faktury byla doplněna cena za stravování a ubytování pro 38 lidí, pronájem sálu, videotechniku a lektory. Jako odběratel uvedených služeb a zboží byl na fakturách uveden Plzeňský krajský fotbalový svaz,“ uvádí policejní obvinění.
V krátkosti, Policie ČR, potažmo státní zástupce, došly k názoru, že žádné semináře se neuskutečnily. Po předchozí domluvě Rogoz předal faktury Berbrovi, a ten nařídil jejich proplacení z účtu PKFS. „ Peníze se pak měly dál rozdělit mezi čtveřici obviněných (Berbr, Rogoz, Káník a Grímm). „Takto získané neoprávněné finanční prostředky si uvedená skupina přesně nezjištěným poměrem rozdělila, kdy Roman Berbr dne 16. března v 11.14 na čerpací stanici MOL u Horoměřic osobně převzal od Romana Rogoze část takto nelegálně získaných finančních prostředků v přesně nezjištěné výši,“ zaznamenali vyšetřovatelé.
Gřivna vysvětluje, že semináře byly naplánované, ale přišla celosvětová pandemie a nikdo nevěděl, co bude dál. Navíc na podzim roku 2020 došlo k zatčení obžalovaných
Jeden z přísedících se při závěrečné řeči usmívá a ironicky kroutí hlavou. A to právě ve chvíli, kdy Gřivna přešel k dalšímu tématu - tři faktury za 850 tisíc korun vystavené na firmu 100čes Group, přičemž cílem plnění měly být semináře mládežnických trenérů.
Proč Berbr použil vietnamského obchodníka, o kterém se u soudu mluvilo již v předchozích jednacích dnech? „Za míče pro mistrovství Evropy 2020 zaplatil svaz mnohem nižší částku. Šlo o velkoobchodní cenu, svazu pan Berbr ušetřil dva miliony korun," připomíná Gřivna.
Gřivna vysvětluje, na základě výpovědi svědků Hudečka, trenéra mládeže na PKFS, a Dudy, že zboží na faktuře bylo PKFS dodáno. Že bylo ve skladech, které svaz využíval. A že Hudeček osobně věci přenášel z jednoho skladu do druhého. „V červnu 2021 přesně tuto zásilku dostal předseda komise rozhodčích, aby se věci využily pro začínající rozhodčí,“ cituje Gřivna Hudečka.
Dále říká, že z výpovědí svědků je zřejmé, že nic, co bylo uvedené na faktuře, nechybělo. A také obvinil Policii ČR, že při obřím zásahu na podzim roku 2020, nepečlivě provedla kontrolu materiálu tří skladů, které využíval PKFS.
Gřivna hovoří o tématu zpronevěry. První na řadě je faktura pro společnost Zempol Profi.
Takhle zní obžaloba: „Obvinění Berbr, Káník, Rogoz a Tarkovský v září 2019 poškodili Plzeňský KFS, když Káník po domluvě s Berbrem a Rogozem vystavil jménem společnosti Zempol Profi fakturu na 733 744 korun na dodání vybavení pro rozhodčí a částku 744 392 na dodání sportovního vybavení. A přestože Káník věděl, že k dodání fakturovaného vybavení nedojde, tuto fakturu doručil poškozenému PKFS k proplacení. Berbr pak z pozice předsedy PKFS rozhodl v úmyslu obohatit se o jejich proplacení."
Gřivna zmiňuje, že podle něj policie neprovedla ve skladech, které Plzeňský svaz využíval, na začátku vyšetřování důkladnou inventuru. „Pokud by v říjnu 2020 proběhla policií řádná prohlídka prostor, zboží by bylo pravděpodobně nalezeno.“
„Pokud jde o sklady, zaznívaly pochybnosti o tom, kolik vlastně skladů je, které svaz užíval a co se v nich nacházelo. Hovořili o tom i svědci, kteří v nich v průběhu let osobně byli, svědek Kohout (bývalý dlouholetý sekretář PKFS). Po přestěhování do areálu Viktorie Plzeň byly tři sklady, v areálu, v Sušické a v Nýřanech u Plzně. Nebylo rozděleno, co v kterém skladu je,“ popisuje Gřivna a rozebírá, kdo měl přístup do kterého. Policie řešila, že ve skladech chybělo zboží, které si Berbr nechal prostřednictvím svazu vyfakturovat.
Gřivna začíná tím, že nelze prokázat Berbrův úmysl v otázce přisvojení si peněz z Plzeňského krajského fotbalového svazu, z čehož ho viní obžaloba. „Musí vzniknout skutečná škoda, která je způsobená úmyslným protiprávním jednáním pachatele,“ sděluje.
„Plzeňskému svazu žádná škoda nevznikla. A pokud tam rozdíl je, nevznikl jednáním obžalovaného (Berbra). Dokonce v jednom případě vyjednal velkou slevu při nákupu zboží (zřejmě myslí nákup fotbalových míčů).“
Gřivna hodlá hovořit zhruba hodinu a čtvrt, má vyhotovených sedmnáct stran písemného textu
Odpolední část líčení u plzeňského soudu začíná. Ke slovu se dostává Tomáš Gřivna, advokát Romana Berbra, a též společník advokátní kanceláře Gřivna&Šmerda zastupujicí bývalého místopředsedu svazu.
Bude hovořit o dvou tématech - o údajné zpronevěře a vyvedení peněz z Krajského fotbalového svazu v Plzni a také organizované zločinecké skupině. Obžaloba Berbra viní z toho, že byl její hlavou. Na závěr své řeči chce nabídnout návrhy trestů tak, jak je vidí obhajoba.
Sýkora dokončil svou řeč týkající se zejména zpochybňování důkazů ohledně ovlivňování zápasů nižších soutěží a zapojení Romana Berbra. Soudce Vladimír Žák přerušuje jednání do 12.45, poté bude pokračovat poslední Berbrův zástupce přítomný u okresního soudu Tomáš Gřivna. Avizoval, že jeho řeč potrvá přibližně hodinu.
Sýkora hovoří už hodinu a nevypadá, že svou řeč vyčerpal. Pozornost přítomných v soudní síni kolísá, Roman Berbr se snaží na lavici pro obžalované udržet koncentraci a poslouchat svého advokáta. Řeč se točí okolo jednotlivých skutků, které jsou v obžalobě, na kterých se Berbr dle svého obhájce v žádném případě nemohl podílet.
„Výrok, že Roman Berbr ovlivňoval komisi rozhodčích, je pouze prázdnou floskulí, státní zástupce k tomu nepředložil jediný důkaz. Roman Berbr komisi rozhodčích neovlivňoval.“ Podobně hovoří Sýkora i kolem možného ovlivňování u soudu řešených zápasů nižších soutěží. Berbr podle něj do ničeho nezasahoval, nic neovlivňoval, nic z toho nelze dokázat.
„Berbr nevěděl o navržení žádného úplatku, státní zástupce se dovolává svého dojmu, nemá na to důkazy. Neexistuje jediný důkaz, že Roman Berbr věděl o nabídce úplatku od Romana Rogoze,“ mimo jiné zdůrazňuje Sýkora.
Hovoří i o jednotlivých zápasech. Nemá cenu zacházet do detailů. Prakticky v každé větě říká, že neexistuje důkaz, že by se Berbr dopustil ovlivňování zápasů, podplácení a že by řídil organizovanou skupinu.
Sýkora právě pronesl poněkud úsměvnou větu. „Proč by pan Berbr ovlivňoval zápasy třetí ligy? Proč by to dělal? Neexistuje jediné rozumné vysvětlení.“
Sýkora zmiňuje i to, že Berbrův vliv byl často zveličovaný: „Roman Berbr patřil k nejvýznamnějším představitelům fotbalové asociace. Někteří prodávali vlastní vliv ve stylu sešel jsem se s ním, viděl jsem se s ním…“
Soudce Vladimír Žák souhlasil s tím, aby Sýkora pokračoval v další části závěrečné řeči. Mluví už více jak půl hodiny, nyní se věnuje zpochybňováním jednotlivých skutků, které jsou Berbrovi přisuzovány v obžalobě. Dostává se i do konkrétností, rozebírá zápasy, které dle obžaloby měl Berbr ovlivnit.
„Odmítám některé výpovědi, zejména ty, co by mohly nést skutkovou podstatu křivé výpovědi. Navrhuji prověření kvůli jejich možné nepravdivosti,“ říká Bebrův obhájce Sýkora.
Pozor! Sýkora parafrázuje slavný výrok básníka Jaroslava Seiferta. „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže!“ V soudní síni zaznělo následující: „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu státní zástupce, lže!“
Michal Sýkora vystupuje jako celý rok u soudu. Velmi důrazně zpochybňuje práci státního zástupce a jím předložené důkazy, mimo jiné i některé nahrávky z odposlechů, které jsou podle něj vytržené z kontextu, manipulativní a netýkají se předmětu obžaloby.
Jestliže u některých účastníků soudního líčení je po hodině a dvaceti minutách znát mírná únava, Berbr vypadá velmi soustředěně a pozorně poslouchá každé slovo svých obhájců.
Sýkora se dál velmi ostře pouští do argumentací státního zástupce: „Slova státního zástupce, že Roman Berbr ovlivňoval rozhodčí profesionálních soutěží a instruoval je, jak mají zápasy řídit, je třeba velmi důrazně odmítnout. Není to pravda, u soudu se vůbec neprojednávaly zápasy z profesionálních soutěží. Bavíme se tady o amatérských soutěžích.“
Sledujeme stejný scénář jako v případu Miroslava Pelty, bývalého svazového předsedy. I dnes se obhájci Berbra snaží totálně rozbít obžalobu Jana Scholleho, státního zástupce. U Pelty se to však advokátům nepovedlo, v dotační kauze byl nepravomocně odsouzen na šest let nepodmíněně.
„Považuji za manipulativní, že státní zástupce v případu mého klienta hovoří o zápasech, z kterých můj klient není obžalovaný. Je třeba přísně rozlišit, co je důkaz, a co je pouze obecné tvrzení, které má soud, případně veřejnost, ovlivnit,“ pokračuje Berbrův obhájce Sýkora.
Sýkora říká: „V úvodu musím reagovat na závěrečnou řeč pana státního zástupce. Budu kritický a hodnocení bude pro pana zástupce nepříjemné. Snažili jsme se vést aktivní obhajobu. Když jsme cítili, že je soud na pochybách, přinesli jsme další důkazy. Obžalobu pana státního zástupce nepřijímám. Bylo pro nás překvapením, jak slabou závěrečnou řeč státní zástupce pronesl. Jen prázdné floskule, spoustu řečnických otázek a spekulací.“
Lukáš Bohuslav svou řeč plnou právních odborných pojmů a citací ukončil, na řadu jde se svou závěrečnou řečí Berbrův hlavní obhájce Michal Sýkora.
Záměr Berbrova zástupce je jasný – co nejvíc zpochybnit výpovědi, které během rok trvajícího hlavního líčení u soudu hrají proti jeho klientovi. Bohuslav cituje evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku: „Dohoda o vině a trestu je sjednaná s plným vědomím případu, obsah dohody o vině a trestu musí podléhat dostatečnému soudnímu přezkumu.“
Berbrův advokát Bohuslav se snaží znedůvěryhodnit Michala Káníka, spolupracujícího obviněného. Poukazuje na údajné procesní chyby při schvalování dohody o vině a trestu ze strany soudního senátu. Prý při sjednání dohody nepadly otázky, které padnout musí. „Nebyly splněny podmínky pro sjednání dohody o vině a trestu,“ hromuje Bohuslav.
Bohuslav se zaklíná paragrafy, judikaturou, cituje z paragrafů zabývající se dohodou o vině a trestu. Nic extra zajímavého. Poukazuje na popis skutku, čili na to, že se v průběhu líčení změnil. „Nedošlo k zachování totožnosti skutku, což se domnívám, není možné. Státnímu zástupci se to vyloženě zakazuje.“
„V průběhu hlavního líčení došlo k úpravě popisu skutku, objevilo se tam něco, co nikdy sjednáno nebylo. Liší se návrh dohody o vině a trestu a znění schválené dohody o vině a trestu,“ argumentuje u soudu Bohuslav.
V síni hovoří Berbrův advokát Lukáš Bohuslav. Zpochybňuje výpovědi těch, kteří přijali dohodu o vině a trestu a o jejichž výpovědi se opírá státní zástupce. „Dohody mezi obžalovanými nemají žádný dopad k trestní odpovědnosti obžalovaných, to zdůrazňuji. Pochopitelné, že státní zástupce řekl A příběhu, ale neřekl B. Jedna věc je, že se státní zástupce opírá o schválené dohody o vině a trestu, opírá se o výpovědi osob, kterým byla dohoda schválena. Ale kde jsou práva ostatních obžalovaných?“
Žák dočetl závěrečnou řeč Šeráka, obhájce Svobody. K pultíku se teď postavil Lukáš Bohuslav, první z advokátů Romana Berbra.
Ze závěrečné řeči Šeráka: „Skutková zjištění mohou vést k mnoha závěrům, ale nic nedokazuje, že skutek se opravdu stal tak, jak se píše v obhajobě.“
V Šerákově řeči se hovoří také o sázkách na utkání: „Jediným důkazem obžaloby, který nekoresponduje s jiným důkazem, je pouze výpověď Michala Káníka, který se dlouhodobě živil sázením. Důkazy chybí. Muselo by být jasně dokázáno kdy a kde byl předán úplatek. Jediným důkazem byly smyšlenky spolupracujícího obviněného Grímma.“
Řeší se esemeska. Grímm měl obdržet od Svobody zprávu s číslovkou 50. Policie prý vydedukovala, že mělo jít o nabídku úplatku ve výši 50 tisíc. Ale taková esemeska, dle Šeráka, nikde v trestním spisu není zaznamenaná.
Soudce Žák cituje ze závěrečné řeči Šeráka. Jde zhruba o toto: Můj klient od počátku odmítá vinu. Opakovaně zaznělo, že se jedná o absolutní nesmysl. Na utkání Brozany - Bohemians prý Svoboda sledoval hráče Romana Květa. S nikým se po zápase nebavil, nikoho nepotkal, nikoho z SK Brozany nezná. Utkání nebylo nijak ovlivněno a skončilo vítězstvím hostujícího mužstva.
„Pan Grímm pro orgány trestního řízení vytvořil nějaký příběh, který nekoresponduje realitou. S představiteli Brozan se prý Svoboda vůbec neznal, tedy není ani důvod, proč by jim předával úplatek.“
Mimochodem, je to poprvé během soudních řízení, kdy se dostavili hned tři obhájci Romana Berbra. V předchozích dnech byl až na jednu výjimku doprovázen pouze Sýkorou.
Bronislav Šerák, obhájce Martina „Chrestýše“ Svobody, se k soudu nedostavil. Závěrečnou řeč vyhotovil písemně a soudci Žákovi ji předal Martin Sýkora, obhájce Berbra. Nyní z ní předseda senátu cituje.
„Vůbec nechápu návrh trestu státního zástupce, který považuji za likvidační,“ říká Káník. Pro kontext, dle obžaloby mu hrozí 6 let a 8 měsíců odnětí svobody. Jeho řeč trvala pouze pár minut. Právě odešel z jednací síně.
Závěrečnou řeč přednáší Michal Káník. Hned v první větě říká, že organizovaná skupina neexistovala. Mluví o svých skutcích, přiznává, že to byla hloupost a chyba. Říká, že po propuštění z vazby peníze ihned vrátil a nikomu nevznikla žádná škoda. Už podruhé říká, že odmítá označení organizovaná zločinecká skupina.
Soudce Vladimír Žák právě zahájil dnešní jednání. Z obžalovaných je na místě pouze Roman Berbr, Michal Káník, Jana Štychová a Jan Cihlář.
V 8.47 přišel do budovy okresního soudu v Plzni Roman Berbr, hlavní postava celé kauzy, v doprovodu svého obhájce. Dnes se netrpělivě čeká na jeho závěrečnou řeč. Může být hodně dlouhá... Soud začíná od 9:00.
Soudce Vladimír Žák v pátek naposledy vyslechne Romana Berbra a další obžalované. Vynesení rozsudku očekává ve středu 18. června, státní zástupce i obžalovaní budou mít poté prostor na odvolání ke Krajskému soudu.
Navržené tresty
Roman Berbr, bývalý místopředseda FAČR Navržený trest za podplacení, pomoc k podplacení, zpronevěra, účast na organizované zločinecké skupině: 7 let ve věznici s ostrahou, peněžitý trest 5 550 000 korun, zákaz výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace v trvání 5 let.
Michal Káník, bývalý fotbalista a funkcionář Navržený trest za pomoc k podplacení, pomoc ke zpronevěře, účast na organizované zločinecké skupině: 6 let a 8 měsíců ve věznici s ostrahou, peněžitý trest 504 000.
Roman Rogoz, bývalý sportovní manažer Vyšehradu Navržený trest za podplacení, pomoc ke zpronevěře, účast na organizované zločinecké skupině: 7,5 let ve věznici s ostrahou, peněžitý trest 350 000 korun.
Jan Cihlář, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku ve prospěch organizované zločinecké skupiny: 2 roky a 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let, peněžitý trest 250 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4,5 let.
Robert Hájek, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Jiří Houdek, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Zdeněk Koval, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Jiří Kříž, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku ve prospěch organizované zločinecké skupiny a přijetí úplatku: 2 roky a 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let, peněžitý trest 250 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4,5 let.
Jiří Musil, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 140 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Michal Myška, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Jana Štychová, bývalá rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Miloš Vitner, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Pavel Vlasjuk, bývalý rozhodčí Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Martin Pýcha, tehdejší manažer Litoměřicka Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun.
Martin Svoboda, zákulisní hráč či prostředník Navržený trest za podplacení: 5 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 170 000 korun.
Jiří Kabyl, bývalý delegát Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 200 000 korun, zákaz výkonu funkce rozhodčího, asistenta rozhodčího či delegáta v utkáních FAČR v trvání 4 let.
Martin Uvíra, bývalý fotbalista Navržený trest za přijetí úplatku: 8 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, peněžitý trest 250 000 korun.
FC Slavoj Vyšehrad, a. s., fotbalový klub Navržený trest za podplacení ve prospěch organizované zločinecké skupiny: peněžitý trest 900 000 korun.
Uzavřené dohody o vině a trestu Tomáš Grímm, bývalý rozhodčí Vyvázl se šestiměsíční podmínkou a peněžitým trestem 198 tisíc korun a pětiletým zákazem činnosti.
Petr Tarkovský, prostředník Vyvázl s osmiměsíční podmínkou a peněžitým trestem 55 tisíc Kč.
Miroslav Skála, bývalý rozhodčí Vyvázl s osmiměsíční podmínkou a peněžitým trestem 48 tisíc Kč.
Marek Janoch, bývalý rozhodčí Vyvázl s osmnáctiměsíční podmínkou, pokutou 350 tisíc Kč a zákazem činnosti.
V úterý měl jednu z posledních možností promluvit u plzeňského Okresního soudu Roman Rogoz, jeden z hlavních obžalovaných v kauze kolem někdejšího neformálního vládce českého fotbalu Romana Berbra. Byl stručný. „Návrhem trestu státního zástupce jsem byl zdrcený,“ prohlásil při své závěrečné řeči.
Závěrečné řeči už přednesli někteří z obžalovaných sudích, hlavní postava celého procesu Roman Berbr vše mlčky sledoval ze svého místa.
Dnešní soudní jednání končí. Těžko vidět do hlavy soudce Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by dnešní výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv.
Děkujeme za pozornost, jednání pokračuje v pondělí příští týden.
Jako poslední znovu vystoupil Roman Berbr. Byl velmi stručný, ale velmi tvrdý. „Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Malík: „Předpisy FIFA říkají, že kluby musí hráče uvolnit, ale je strašně jednoduché říct, že jim na magnetické rezonanci něco našli v koleni. Proto platí, že FAČR potřebuje servis od klubů a kluby servis od hráčů.“
Berbrův obhájce Michal Sýkora se ptá stejně jako v případě Petra Fouska. „Jaký je vztah FAČR a profesionálních klubů?“
Malík odpovídá: „Kluby si řídí soutěže, shání si partnery, prodají práva, ale rozhodčí jsou pod FAČR. FAČR potřebuje kluby a kluby potřebují FAČR.“
Státní zástupce: „Jaký byl členů výkonného výboru vztah k agendě rozhodčích?“
Malík: „Velmi individuální. Někdo reagoval na články v novinách, někdo byl zatažený do větší hloubky.“
Začíná se ptát státní zástupce Jan Scholle. „Kdo měl na starosti agendu rozhodčích?“ Malík říká, že nikdo takový nebyl. „Ovšem v rámci výkonného výboru se k ní z logiky věci vyjadřovali Roman Berbr a Dagmar Damková.“
Soudce: „Profitoval pan Berbr z účasti na rozhodovacím procesu FAČR?“
Malík: „Jedině z pohledu toho, že byl ve vedení STES, za což byly vypláceny odměny. Jinak ne.“
Soudce se ptá, zda asociace po zásahu policie v říjnu 2020 prováděla audit. „V celé řadě oblastí, spolupracovali jsme i s UEFA,“ říká Malík a připomíná, že předsedou komise rozhodčích se stal portugalský odborník Melo Pereiera. Soudce zajímá, jaké měly audity zjištění. „Došlo k určitým změnám v nastavení předpisů,“ říká Malík a soudce se doptává na nějaké zásadní zjištění. Podle Malíka nebylo.
Soudce se ptá na společnost TV.com a Malík vysvětluje její smysl. Tedy že natáčí utkání nižších soutěží. „Bylo to opatření směrem k match fixingu. Z mého pohledu velmi logická věc.“
Soudce: „Nakolik jste byl seznámen se soukromými aktivitami pana Berbra?“
Malík: „Do jisté míry ano. Nemohl jsem zůstat imunní vůči tomu, že mediální prostor byl zaplněn spekulacemi o působení Romana Berbra v rámci asociace. Věděl jsem, že podniká ve stavebninách. Mluvili jsme o tom spolu.“
Soudce: „Měla jeho firma nějaký vztah s FAČR?“
Malík: „Nemám sebemenší povědomí.“
Soudce: „Jaké byly kompetence místopředsedů ve vztahu k jejich komorám?“
Malík: „Oni byli někdo jako ředitelé těch komor. Lidé se na ně obraceli se svými problémy. Finančními, organizačními.“
Soudce Žák opouští téma rozhodčích a ptá se na kompetence předsedy a místopředsedů výkonného výboru.
Soudce: „Vyjadřovaly se kluby tak, že nechtějí, aby je pískal konkrétní rozhodčí?“
Malík: „Občas se to objevovalo, ale ne přímo jako žádost ke komisi rozhodčích. Nedomnívám se, že to bylo součástí oficiálního předpisu. Řešila to komise rozhodčích. Dokážu si představit, že pokud se někdo v posledních třech kolech cítil poškozený jedním rozhodčím, před začátkem příštího ročníku mohl vznést žádost, aby už jeho klub nepískal.“
Soudce: „Vy jste se na předsedu rozhodl kandidovat sám?“
Malík: „Uvažoval jsem o tom sám, ponoukl mě taky Dušan Svoboda. Považoval jsem za svou výhodu, že nejsem ve fotbale pro nikoho persona non grata.“
