‚Pokousání lachtanem je jeden z nejčastějších úrazů vědců v Antarktidě.‘ Fotograf líčí život na české stanici

Redaktor a fotograf časopisu National Geographic Hynek Adámek se po osmnácti letech vrátil do Antarktidy. Do červnového čísla české mutace chystá obsáhlou reportáž. „Snažím se ukázat, čím je Antarktida dnes zajímavá, proč tam jezdit a že to není žádný výlet. A také ukázat naši stanici, že máme být na co hrdí, že náš dům v Antarktidě je odolný, praktický a hezký,“ řekl Radiožurnálu.

Rozhovor Antarktida Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě krátce po základním odzimování. V pozadí zamrzlý průliv Prince Gustav Channel a pohoří Antarktického poloostrova

Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě krátce po základním odzimování. V pozadí zamrzlý průliv Prince Gustav Channel a pohoří Antarktického poloostrova | Foto: Alena Žákovská

Po 18 letech ses vrátil do Antarktidy. Jaký to byl návrat?
Z fyzického hlediska to nebylo tak strašné, ale bylo to pro mě náročnější na hlavu. Myslel jsem si, že to bude jednodušší. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Pokousání lachtanem je jeden z nejčastějších úrazů na Antarktidě, říká Hynek Adámek

Ale už jsi věděl, do čeho jdeš. Jak velká byla letošní expedice?
Letos dorazilo přímo do Antarktidy na stanici na ostrov Jamese Rosse 14 lidí. Byl to takový kontinuální výzkum, pokračování v geomorfologických, biologických věcech, meteorologie a podobně. Plus jsme opravovali střechu na stanici.

Liší se cestování na polární stanici dnes a před 18 lety?
V zásadě si myslím, že ne. Jsou to stejné dopravní prostředky, to znamená loď, letadlo nebo eventuálně vrtulník.

A navíc stále stejnou roli hraje počasí. To znamená vítr, sluníčko, množství ledu, protože když je toho ledu víc, tak když nepluješ ledoborcem, tak to nejde.

Jak vzpomínáš na svoji první výpravu do Antarktidy před 18 lety? Tehdy vlastně výzkum pro Čechy začínal.
Bylo to velké očekávání, pro mě cesta na Mars, ale hlavně bylo úplně jiné složení lidí, protože tam nakonec bylo 19 lidí, z toho jenom dva nebo tři vědci, a zbytek všechno budovatelé stanice, protože se musela teprve postavit.

Antarktida je dnes mnohem přístupnější. O tom, co tam kdo bude dělat, rozhodují i Češi

Číst článek

Takže pro mě nejsilnějším okamžikem bylo to, když se po různých peripetiích začalo stavět. Ale hlavně jsme přijeli na ostrov, který byl pustý, a když jsme s vrtulníky odlétali, díval jsem se dolů, tak se tam zmenšovala budova stanice a osm červených kontejnerů. A říkal jsem si – tak tady máme už ten svůj antarktický domov.

Jak se ten domov za těch 18 let proměnil?
Je příjemný na bydlení. Samozřejmě čas se na něm trochu podepsal, ale k dobru. To znamená, že je takový vyladěný na přebývání vědců. Stanice je ve velice dobrém stavu, teď se doladila střecha, kde vypadalo, že v dalších letech by mohl být problém se střešní krytinou.

Na izolaci, která tam byla, se dala další vrstva a ukotvila se tak, aby to bylo v pořádku. Jinak vodní systém funguje výborně. K největším změnám asi došlo v zásobování elektrickou energií, protože původní představa byla soustředit se na větrné elektrárny, ale zjistilo se, že větrné podmínky nejsou úplně ideální, takže se spíš zaměřili na získávání energie ze slunce. 

Vědci našli na Antarktidě mikroplasty v čerstvě napadaném sněhu. Byly i v odlehlé oblasti

Číst článek

Co všechno jste tentokrát na polární stanici vezli?
Bylo to šest tun materiálu. Kromě jídla to byly věci, které se poslední roky nepodařilo vyložit. A pro mě největší luxus bylo, když se tam dotáhla nová myčka. Je to nepříjemné, když myčka hapruje, když to není ono.

Hovořím o tom proto, aby si lidé uvědomili, že doba, kdy stanice vypadaly opravdu jako pro drsný chlapy a kdy se tam tak tak přežívalo, tak dneska vypadají trochu jinak. Je to o tom zajistit vědcům co největší pohodlí tak, aby se v tom terénu mohli věnovat skutečně jenom a jenom výzkumu.

Jak složité je oživit stanici, když tam přijedete po antarktické zimě?
Myslím si, že kdyby tam nebyli technici, tak by to byl problém. Hlavní a zásadní věc je pro mě, že nepotřebuješ klíč, když se tam chceš dostat. Potřebuješ vrtačku nebo šroubovák, odšroubuješ pláty, které ukrývají ten hlavní vchod, a jsi vevnitř.

Takže to je první fáze – vědět, ve kterém kontejneru je vrtačka, aby ses dostal dovnitř. Potom je třeba se postarat o agregát, aby fungovala elektrická energie, začne se řešit problém vody.

To mají na starosti technici, kteří už ví, kam sáhnout, co udělat. Zbytek lidí vykládá cargo, převáží to do stanice, protože je tam třeba pěkně v okamžiku, když vykládáš, ale za dvě hodinky může nastat sněhová vánice a všechno je třeba mít pod střechou.

Deník Lucie Výborné z cesty na jižní pól: Antarktida v mojí hlavě

Číst článek

Antarktida znamená, že tam nejsou medvědi. Ale jaká zvěř se tam dá potkat?
Máme velké štěstí, že to místo bylo vybráno tak, že v okolí není žádná velká tučňáčí kolonie, protože to by byl konec – v dnešní době povolování výstavby je jeden z požadavků neovlivňovat zvířata.

Sem tam se objeví nějaký zvědavý tučňák, který připluje odjinud. Na plážích jsou občas tuleni. No a musíš si dát velký pozor na lachtany, jsou to zvířata, která si na pobřeží chrání svoje teritorium. A když se přiblížíš víc, tak vystartují, můžou skutečně kousnout.

Zkrátka nedráždit zvířata, nechávat je v tom přirozeném prostředí na pláži. Kdyby došlo k pokousání lachtanem, mimochodem je to asi jeden z nejčastějších úrazů v Antarktidě, co může vědec utrpět, tak je to nepříjemná komplikace, protože se to špatně hojí.

Co je to obchodní známka „testováno v Antarktidě“? A co bylo úkolem vědců na ostrově Nelson? Poslechněte si celý rozhovor v audioboxu nahoře v článku.

Vladimír Kroc, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme