Druhý blok soudního líčení s Romanem Berbrem a dalšími obžalovanými v pondělí odstartoval na okresním soudě v Plzni. Soudce Vladimír Žák vyslechl zástupce Slavoje Vyšehrad a Petra Tarkovského. Někdejšímu vládci českého fotbalu vystoupení, které znovu pozorně sledoval z lavice obžalovaných, hrálo do karet. „Z pohledu klubu jsme od něj nic nezákonného nezaznamenali,“ prohlásil Jan Rösler, advokát, který hájil počínání pražského klubu, jenž kvůli praktikám dalšího obžalovaného Romana Rogoze spadl ze třetí ligy do Pražského přeboru.
Soudní líčení začalo přesně v devět, Roman Berbr byl znovu na místě. Na programu bylo počínání Slavoje Vyšehrad, jediné právnické osoby, které je mezi obviněnými. Klub, jenž byl v prosinci 2021 potrestán etickou komisí vyřazením ze třetí ligy a nuceným přihlášení do Pražského přeboru, od soudu hrozí peněžitý trest podplácení ve prospěch organizované zločinecké skupiny 900 000 korun.
„Klub byl trestem od etické komise úplně zničený a popravený,“ vyjádřil se Jan Rösler, který před soudem hájil klub. „Ten trest je drakonický. Znamenalo to zničení A týmu i obrovsky závažné poškození klubu. Je zničená dvacetiletá práce prezidenta klubu Jaroslava Klímy. Ve Vyšehradu zůstali jenom věrní. Naštěstí dětí je tam dost, takže budoucnost je zajištěná.“
Vysvětloval i roli Romana Rogoze. Trval na tom, že s klubovým bossem Klímou měl uzavřenou smlouvu o poradenské činnosti, která odpovídala pozici sportovního ředitele klubu. „Klub jsme postupně profesionalizovali. Na pravidelných poradách se řešilo všechno, nešlo, aby si někdo dělal, co chce, aniž by to neodsouhlasil pan Klíma. Takhle byly stavěny i smlouvy s panem Rogozem,“ uvedl Rösler.
„Rogoze jsem vnímal jako sportovního ředitele, tak mi ho představil Jarda Klíma. Není možné z pozice FAČR kontrolovat každou smlouvu, jak to má s klubem. Bral jsem ho tak, že mluvil za Vyšehrad,“ vyjádřil se na konci pondělního dopoledne sám Berbr.
Během Röslerovy výpovědi seděl dlouho se založenýma rukama, soustředěně poslouchal a v závěru si dělal poznámky. Určitě ho potěšila slova, která na jeho adresu pronesl právník hájící Vyšehrad. „Mediální pověst, jaká ho provázela... Uvnitř hnutí to vypadá trošku jinak, než se píše. Považoval bych to až za nespravedlivé. Z pohledu klubu jsme od něj nic nezákonného ani žádné ovlivňování nezaznamenali,“ řekl.
Před soudem mluvil ještě Petr Tarkovský, povoláním instalatér, jenž měl pomoct s finančními machinacemi bývalého hráče a funkcionáře Petra Káníka. Tomu jako jednomu z hlavních podezřelých hrozí čtyři roky ve vězení a pokuta přes půl milionu korun. Podle obžaloby měl Tarkovskému, s jehož sestrou žije, převést na účet ve dvou splátkách 1,3 milionu, které Tarkovský následně vybral a Káníkovi předal v hotovosti. „Potřeboval pomoct, neřešil jsem, na co ty peníze jsou,“ opakoval, čemuž se soudce divil. „Když se o celou situaci zajímala policie, být vámi, zajímalo by mě, na co byly ty peníze, k čemu byly určené. Chtěl bych mít co nejvíc informací. Proč si (Káník) vybral mě, co je to za peníze, abych to mohl řešit. Proto jsem se ptal, zda jste se dodatečně nezajímal o to, na co ty peníze byly určené,“ uvedl Žák.
Výslechy dalších obvinění probíhají u plzeňského soudu tento týden až do čtvrtka, v plánu jsou bloky výslechů až do prosince.
Tím je dnešní program u soudu v Plzni vyčerpaný. Následovat bude porada senátu. Soudce Vladimír Žák oznámil další jednání na 19. června, jak již avizoval. Mělo by padnout rozhodnutí, ale soudce připustil, že ho nemusí kvůli komplikovanosti případu stihnout a termín se může posunout. Děkujeme za pozornost.
Možnosti posledního slova využila i bývalá sudí Jana Štychová. V soudní síni jí bylo špatně rozumět, ale jako jiní obžalovaní zpochybnila závěry státního zástupce a popírá svou vinu.
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
Berbr komentuje také dohody o vině a trestu, které uzavřeli někteří obžalovaní: „Jedna dobře srozumitelná lež poráží složitě formulovanou pravdu. Hloupost se nedá fackováním porazit. Moc nevěřím tomu, že dohody nehrají roli u všech obvinění, ale moc rád bych se mýlil.“
Berbrova kritika vůči současnému vedení českého fotbalu vrcholí. „Výkonnému výboru říkají samotní členové nevýkonný výbor, je tam totální chaos, pije se v reprezentaci, pije se mezi rozhodčími, vedení není schopné sehnat žádné peníze. Fousek a Šidliak zřejmě odčerpávají peníze ze STES a FAČR. Favoluce se rozpadá, peníze nejsou, pracovníci nejsou, nikdo nic neřídí, ale stále se najdou novináři, kteří hledají problém ve mně. Jejich neobjektivita byla v počátku velmi neúnosná, neúnosné bylo i předávání informací ze spisu, ale nikoho kompetentního to nezajímalo.Dobře se to čte, ale jsou-li vymyšlené informace osobní, je to diametrální rozdíl. Proces je dlouhý, ani já si nevzpomínám na všechny mé připomínky. Pravda je totiž vůbec nejobtížnější, co lze lidem předložit.“
Z Berbrových úst zaznělo také jméno současného reprezentačního trenéra a bývalého šéfa fotbalového svazu. „Novináři zapomněli, že Ivan Hašek se stal předsedou FAČR především díky mé podpoře ze strany Čech. Ivan Hašek neutekl kvůli mně. Zapomněli na to, že my Češi (česká komora) jsme vybojovali volbu předsedy FAČR, která byla roky blokovaná ze strany Moravy. Zapomněli skoro na vše.“
Podle Berbra také došlo k mediálnímu ovlivnění celé kauzy. „Velmi dobře chápu, že se to některým novinářům zpočátku líbilo. Očekávali sázky, konspirace, tajné schůzky. Získávali informace přímo od policie nebo od státního zastupitelství. Časem informace předával samotný FAČR a jeho etické komise. Televize dělala pořady o tom, jak je všechno hrozné a jak to bude úžasné za nové vlády Fevoluce. Komentáře jednoznačně ovlivňovaly veřejné mínění. Do pořadu chodili lidé, kterým doslova vypadl mozek. Naprosto zapomněli, co o nich já vím. Internet vzýval nového předsedu Fouska a nový Fevoluční vývoj.“
Berbr také popírá, že by se pokoušel ve fotbalovém prostředí o korupci. „Koho bych se z pozice místopředsedy asociace pokoušet uplácet? Rozhodčí v lize, to asi nejde. Komisi rozhodčích? Tu českou, která patřila pode mě a zasedali v ní lidé, které jsem si vybíral? Stoprocentně vím, že jsem nepotřeboval nic někomu dávat nebo něco slibovat."
Berbr rozporuje, že je mu dávána za vinu činnost v rámci zločinecké organizace: „Kdo ji založil, kdy byla založena a za jakým účelem? Podle obžaloby to vycházelo na mě. Opravdu si myslíte, že je někdo, kdo tomu je schopný uvěřit? Kdy jsem ji založil? Čtyři kola před koncem, aby postoupil Vyšehrad, pak ji zase zrušil, když postoupil? Všude je napsáno, že jsem si tím upevňoval svou pozici místopředsedy, absurdnější důvod nemohl nikdo vymyslet.“
„Byl jsem tady každý jednací den, nebyl jsem nikdy pod vlivem. Bylo tady přes padesát svědků, jen jeden vypovídal proti mně a to byl novinář. Když to pojmete normálním selským rozumem… Nebo všichni svědci lhali, pak si zaslouží trest někde na ostrově,“ tvrdí Berbr.
Berbr pokračuje v kritice obžaloby. „Odposlechy si vybírala takové, které jsou pro ni výhodné. Selektuje je, pak je jednoduché si dokreslovat různé příběhy. Uváděl jsem nejkřiklavější skutek, který si police vymyslela ze sta procent, to byl zápas Radotín – Dobřany. Ostatní příběhy ze žaloby jsou také dokreslené podle policejní představivosti.“
Roman Berbr pokračuje: „Spoléhá se na to, že stáhneme krovky a budeme nadšeně tleskat připomínkám státního zástupce. Že jsem vnímal přání klubů, jaké chtějí rozhodčí? Nejkřiklavější příklad v republice, třikrát rozhodčí Černý pískal na derby Sparta – Slavia. Nemusel jsem říkat rozhodčímu 50 na 50... Mně připadá, že je jasnější, že někdo z FAČR vyvedl dvacet milionů.“
Závěrečná řeč Romana Berbra by u soudu v Plzni měla za chvíli pokračovat. Technická závada v síni (prý) snad vyřešena. Berbr je už opět u řečnického pultíku.
