Dům záhad (Místo činu)

„Jasně, že se na světě dějí zázraky, ale většinou si jich nevšimnete. Nejspíš vás něco rozptýlí, nebo vás ubije každodenní rutina. Takže věci doopravdy nevidíte - dokonalý úsměv, dojemné objetí dvou lidí na letišti, dětskou zvídavost. Ale pak se jedna vteřina rozbije o druhou a náhoda vesmírné spravedlnosti všechno ozáří. A vám dojde, že zázraky tu jsou.“

Sherlock Holmes by možná nesouhlasil, ale krom logiky a citu pro detail je nacházení stop velkým štěstím, alespoň pro většinu normálních detektivů. Přehlédnout klíčový detail může znamenat v lepším případě ztrátu podezřelého, v horším smrt. Scenárista Ed Brubaker ve svém raném komiksu ukazuje, že zázraky tu sice jsou, ale nikdo si jich nevšímá, a lidé proto umírají, nebo naopak přežívají, i když měli zemřít.

Soukromý detektiv Jack Herriman vezme případ zmizelé dívky jako laskavost známému u policie a zaplétá se do nechutné spleti polopravd, lží a mrtvol. Je tu sekta hipíků motající se okolo takzvaného Domu luny, sexuální kult, tajemství a samozřejmě peníze. Brubaker má už v tak rané tvorbě zmáknuté reálie a postavy vyloženě dýchají životem: postarší hašteřivý pár, který je Herrimanovi náhradní rodinou, krásná pohřešovaná dívka, tajemná natolik, aby to bylo sexy, a samozřejmě hlavní protagonista, mladík před třicítkou, vyšetřovatel, který toho zažil víc, než by bylo záhodno. Nechybí překvapivé zvraty ani nečekané úkroky, složité mezilidské vztahy a neschopnost uniknout vlastní minulosti.

Místo činu bylo prvním větším kouskem v kariéře dnes už světoznámého Eda Brubakera a jeho třetím komiksem vůbec (první autobiografický Lowlife si dokonce i sám kreslil a na An Accidental Death spolupracoval s legendárním Ericem Shanowerem). Také zde přiznává - a je to znát i při samotném čtení - že mělo jít o větší sérii, jen na další díly a případy už nedošlo. Inspiraci pro svou tvorbu nacházel u chandlerovského pokračovatele detektivek drsné školy Rosse Macdonalda, především v sérii s Lewem Archerem. Místo činu bylo také projektem, kde se seznámil s Seanem Phillipsem, se kterým poté spáchal opus magnum Criminal. Phillips tu sice dělal „pouze” inkera Michaelu Larkovi (s ním se pak Brubaker znovu sešel u série Gotham Central), ale takhle to všechno začalo.

V sekci bonusů kromě porovnání Larkových črt tužkou a Phillipsových linek tuší Ed Brubaker vypráví o svých začátcích v branži a jak jedno vedlo k druhému. Protože když umíš psát detektivky, můžeš psát Batmana… A proslavit se. Zázraky se dějí.