FENOMÉN: DOBROU NOC MH 370 (51)

Létání je nejbezpečnější způsob dopravy. To vám řeknou a budou mít pravdu. Statisticky je mnohem pravděpodobnější, že zemřete při smrtelné autonehodě na cestě na letiště, než při havárii letadla. Takové katastrofy jsou vzácné. Proč se tedy tolik lidí bojí létat? Přinejmenším zčásti proto, že nemají žádnou kontrolu nad událostmi ani nad svou bezpečností. Když se řítíte oblohou v kovové trubce pod tlakem rychlostí přes 600 km/h, nemáte svůj osud ve svých rukou. Jste zcela závislí na letové způsobilosti letadla a kompetentnosti posádky. Byla krásná měsíční noc, ideální noc pro létání. Na ranveji mezinárodního letiště v Kuala Lumpuru se Boeing 777-200ER společnosti Malaysia Airlines, označovaný jako let MH 370, roztočil motory do crescenda a pak se začal kutálet po letištní ploše. Než dosáhl konce dráhy o délce 4000 metrů, rozjel se rychlostí téměř 180 kilometrů za hodinu. Bylo 12:42 hodin 8. března 2014, když let 370 vznesl do oblak svých 227 cestujících a 12 členů posádky. Jeho cílem byl Peking v Číně.

Za řízením té noci seděl zkušený pilot Zaharie Ahmad Shah, kterému bylo 53 let a byl jedním z nejstarších kapitánů létajících pro tuto leteckou společnost. Asistoval mu 27letý první důstojník Fariq Hamid, který podstupoval poslední výcvikový let před získáním plné certifikace. Byl to právě Fariq, kdo provedl vzlet, který proběhl podle učebnice. Nyní MH 370 rychle stoupal do své cestovní výšky. Na palubě se deset letušek připravovalo na podávání občerstvení cestujícím. Většina z nich byli čínští občané, ale na palubě byli také občané Malajsie, Indonésie, Austrálie, Indie, Francie, Íránu, Ukrajiny, Kanady, Nového Zélandu, Nizozemska, Ruska, Tchaj-wanu a Spojených států.

Přibližně 20 minut po startu, v 1:01 hodin, kapitán Zaharie informoval řízení letového provozu, že se vyrovnali ve výšce 35 000 stop. V 1:08 let překročil malajské pobřeží a vydal se přes Jihočínské moře směrem k Vietnamu. O jedenáct minut později, když se MH 370 přiblížil k místu, kde vietnamské řízení letového provozu převezme řízení, Kuala Lumpur vysílačkou oznámil: "Malajsie tři-sedm-nula, kontakt Ho Či Min jedna-dva-nula-devět. Dobrou noc." Kapitán Zaharie odpověděl. V tu chvíli měl přečíst zpětnou frekvenci, ale neudělal to. Jeho odpovědí bylo spíše záhadné: "Dobrou noc. Malajská tři-sedm-nula." Zaharie se také nepokusil spojit s Ho Či Minem, jak mu bylo nařízeno. Jeho pozdrav, poslední "dobrou noc", byl poslední, který svět od letu Malaysia 370 slyšel.

Pět sekund poté, co MH370 překročil vietnamský vzdušný prostor, zmizel z obrazovek malajsijského řízení letového provozu symbol představující jeho odpovídač. O 37 sekund později letadlo zmizelo ze sekundárních radarů. Bylo 1:21. Od startu uplynulo 39 minut. V Kuala Lumpuru se dispečer věnoval jinému provozu a nevšiml si, že se radar ztratil. Když si toho konečně všiml, předpokládal, že letadlo je v rukou Ho Či Mina, a nepodnikl žádné kroky.
Nebylo tomu tak. Krátce poté, co MH370 překročil jejich vzdušný prostor, vietnamští dispečeři viděli, že zmizel z jejich obrazovek. Protokol jim v té době velel, aby okamžitě informovali Kuala Lumpur, ale z nějakého důvodu tak neučinili. Místo toho se s letadlem snažili navázat kontakt, ale bezvýsledně. Když nakonec zavolali do Kuala Lumpuru, uplynulo 18 minut. Nyní měli malajští dispečeři informovat o zmizení letadla koordinační centrum letecké záchranné služby své země. Tuto povinnost zanedbávali následující čtyři hodiny a nakonec vyhlásili poplach v 6:32. V té době se měl MH370 již blížit k Pekingu.

Pátrání po MH370 se zpočátku soustředilo na Jihočínské moře mezi Malajsií a Vietnamem, kde bylo letadlo naposledy objeveno. Jednalo se o mezinárodní akci, do níž se zapojilo 34 lodí a 28 letadel ze sedmi různých zemí. Pohřešovaný Boeing 777 však nebyl nikde k nalezení. Během několika dní radarové záznamy odhalily, že se pátrá na špatném místě. MH370 se výrazně odchýlil od své určené trasy. Letadlo se stočilo na jih, zamířilo zpět nad Malajský poloostrov, pak se vydalo severozápadním směrem přes Malacký průliv a pokračovalo nad Andamanské moře. V tomto okamžiku zmizelo z radarů. Otázkou bylo proč? Proč letadlo letělo tak nevyzpytatelnou trasou? Jednalo se o únos? Nehoda? Nikdo nevěděl a kusé stopy neposkytovaly žádné odpovědi.

A v následujících měsících se záhada jen prohlubovala. Později se ukázalo, že letadlo nezmizelo z radarů, jak se původně uvádělo. Nadále se s přestávkami spojovalo s geostacionárním satelitem, který provozovala společnost Inmarsat, komerční dodavatel z Londýna. Šest hodin po svém "zmizení" letadlo pokračovalo na jih, letělo v cestovní výšce a udržovalo vysokou rychlost. V době posledního "handshake" se satelitem Inmarsat se tak letadlo nacházelo nad jižní částí Indického oceánu. MH370 by v té době již neměl dostatek paliva a pravděpodobně by se potopil do vody. Pro 239 duší na palubě by nebyla žádná naděje. To vysvětluje, jak pravděpodobně probíhaly poslední okamžiky letu MH370. Neposkytuje to žádnou odpověď na otázku "proč". Určité rozřešení by nám mohl poskytnout letový záznamník letadla, který však nebyl nikdy nalezen navzdory masivnímu úsilí několika vlád a mnoha soukromých dodavatelů. Přesto, i bez "černé skříňky" lze vyvodit určité závěry.

První z nich je kontroverzní. Zmizení letu 370 nebylo nehodou. Bylo důsledkem úmyslného činu. Je prostě nepředstavitelné, že by dráha letu letadla mohla být vysvětlena jakoukoli kombinací selhání systému a lidské chyby. Žádný kvalifikovaný pilot by letadlo neúmyslně neodklonil tak daleko od kurzu. Žádná systémová chyba by nevedla k takové odchylce od letové dráhy. Za druhé, za předpokladu, že se jednalo o úmyslný čin, muselo být řízení letadla převzato z pilotní kabiny. K tomu došlo ve dvacetiminutovém období mezi 1:01 a 1:21, tedy mezi okamžikem, kdy se letadlo vyrovnalo ve výšce 35 000 stop, a jeho zmizením ze sekundárních radarů. Během této doby letadlo fungovalo normálně. Poté přešlo do ostré zatáčky na jih, zatáčky tak těsné, že musela být provedena ručně, nikoli autopilotem letadla.

Ale kým? Nejpravděpodobnější odpovědí je, že to byl jeden z pilotů. Jelikož je velmi nepravděpodobné, že by pracovali společně, můžeme se pouze domnívat, že jeden z nich byl mrtvý, neschopný nebo zablokovaný v kokpitu. Druhý pilot pak odpojil autopilota, provedl zatáčku a zamířil na jih nad otevřený oceán. Důkazy naznačují, že letadlo bylo v té době bez tlaku. Rovněž vystoupalo do výšky 40 000 stop, což byla hranice jeho provozních možností. Důvod tohoto riskantního manévru byl vyšetřovatelům letecké nehody zřejmý. Měl urychlit odtlakování letounu, což způsobilo zneschopnění a smrt cestujících a posádky. Standardní kyslíkové masky by byly v této výšce nepoužitelné. Pokud z tohoto scénáře vyplývá jedna malá útěcha, pak je to, že by zemřeli rychle, bezbolestně a během několika minut. V pilotní kabině by pilot takovému osudu unikl. Kabina je vybavena čtyřmi maskami s přetlakovým kyslíkem, každá s několikahodinovou zásobou.

MH370 se nyní blížil k ostrovu Penang a letěl rychlostí téměř 600 kilometrů za hodinu. Nachází se zde letecká základna, kde sídlí letka malajsijských stíhaček F-18. Je zde také důmyslný radarový systém protivzdušné obrany. Přesto armáda na přítomnost neidentifikovaného letadla ve svém vzdušném prostoru nereagovala. Stíhačky F-18 nebyly nikdy spuštěny. Radar byl s největší pravděpodobností bez posádky a nezachytil ani blikající obraz na obrazovce. Později budou vojenské úřady tvrdit, že letadlo MH370 sice zachytily, ale věděly, že je přátelské, a proto nereagovaly. Vzhledem k tomu, že letadlo už bylo na míle daleko od kurzu, se to zdá nepravděpodobné. A pokud armáda skutečně identifikovala MH370 a věděla, že směřuje na jihozápad, proč tedy v prvních dnech pátrání neupozornila úřady na to, že hledají ve špatné oblasti.

V 1:37 byl automatický systém hlášení stavu letadla MH370 z pilotní kabiny vypnut. V 1:52 boeing proletěl jižně od Penangu, provedl širokou pravotočivou zatáčku a zamířil severozápadně proti Malackému průlivu. O jedenáct minut později odeslal dispečer společnosti Malaysia Airlines textovou zprávu s pokynem, aby se piloti spojili s řízením letového provozu v Hočiminu. Zpráva zůstala bez odpovědi. Ve 2:22 zachytil radar malajsijského letectva poslední záblesk. Letadlo se nacházelo 230 mil severozápadně od Penangu a směřovalo na severozápad. O tři minuty později, ve 2:25, se satelitní skříňka letounu opět zapnula. To bylo pravděpodobně způsobeno tím, že se elektrický systém zapnul, když bylo letadlo přetlakováno. Pro cestující a posádku by to znamenalo jen malý rozdíl. Všichni už byli mrtví. Jedinou živou osobou na palubě MH370 byla osoba u řízení. Tato osoba nyní provedla poslední zatáčku a nasměrovala letadlo na jih směrem k otevřenému oceánu.

MH370 nyní letěl na autopilota a směřoval na jih do noci. Ale kdo ji do tohoto bodu dovedl? Kdo převzal kontrolu nad letadlem a přitom zabil všechny na palubě? Nejméně znepokojující odpovědí bylo, že to byl únosce. Jenže to se nezdálo pravděpodobné. Po strašlivých událostech z 11. září bylo získání přístupu do kokpitu dopravního letadla téměř nemožné. Dveře pilotní kabiny jsou silně opevněné, elektricky zajištěné a sledované videokamerou. Nikdo se nedostane dovnitř, pokud to nedovolí piloti. Zbývají nám tedy pouze dvě možnosti. Buď piloti jednali v rozporu s protokolem a někoho pustili dovnitř, nebo jeden z nich nese odpovědnost za osud letadla odsouzeného k zániku a všech na palubě.

První z těchto možností byla po tragédii důkladně prošetřena. Malajsijští a čínští vyšetřovatelé za asistence FBI prověřili minulost každého jednotlivého člověka. Zpočátku padlo podezření na dva íránské státní příslušníky, kteří cestovali na ukradené pasy. Ukázalo se však, že tito muži neměli žádné politické vazby. Jejich cílem bylo dostat se do Německa, kde doufali, že požádají o politický azyl. Všichni ostatní cestující byli vyšetřováni podobně a nakonec byli očištěni. Další možností bylo, že se někdo mohl na palubě MH370 ukrýt, aby se vynořil z úkrytu, až bude letadlo ve vzduchu. Pokud by tato osoba měla nějaké znalosti o fungování letadla, věděla by, že existují dva jističe, které by po odjištění odjistily dveře pilotní kabiny. Tyto jističe jsou však umístěny v prostoru pro vybavení, ve značné vzdálenosti od kokpitu. Šrouby by se odpojily s hlasitým cvaknutím a upozornily by piloty na problém. Měli by dostatek času informovat řízení letového provozu, než by se k nim únosce dostal. Žádný takový hovor nebyl zaznamenán.

I když by úřady byly raději, kdyby příčinou katastrofy byl nějaký vnější činitel, stále pravděpodobněji se zdálo, že problém leží blíže k domovu. Je uklidňující věřit, že pilot by nikdy úmyslně nehavaroval s letadlem a nesundal ho se všemi na palubě. Bohužel, takový scénář se může stát a už se stal. V roce 1997 kapitán Boeingu 737 společnosti SilkAir v nadzvukové rychlosti strhl letadlo do řeky a všichni na palubě zahynuli. V roce 1999 se druhý pilot letu EgyptAir 990 úmyslně zřítil do moře u Long Islandu, což mělo za následek ztrátu všech cestujících. V roce 2013, jen několik měsíců před zmizením letu MH370, kapitán letu 470 společnosti Mozambique Airlines narazil se svým dvoumístným proudovým letadlem Embraer E190 do země a zahynulo 27 cestujících a šest členů posádky.

Jen něco málo přes rok po ztrátě letu MH370 druhý pilot Airbusu společnosti Germanwings úmyslně narazil s letadlem do francouzských Alp, přičemž zahynuli všichni lidé na palubě. Andreas Lubitz měl v minulosti deprese. Čekal, až si pilot odskočí na toaletu, a pak ho zamkl v kokpitu. Později vyšlo najevo, že před vlastním činem masové vraždy důkladně prostudoval katastrofu letu MH370. Pokud tedy předpokládáme, že za únosem letadla MH370 stál jeden z pilotů, který z nich je pravděpodobnějším pachatelem? Uvažujme o prvním důstojníkovi Fariqu Hamidovi. Byl to mladý, optimistický profesionál, který podnikal svůj poslední výcvikový let. Těšil se na svůj první let jako kapitán a byl také zasnoubený. Měl všechno, pro co mohl žít. To nezní jako člověk, který by se náhle zbláznil, unesl Boeing 777 a zřítil se s ním do oceánu.

Ale co potom kapitán Zaharie Ahmad Shah? I tady byl muž, který se zdál být bezúhonný, pilot veterán s více než dvacetiletou praxí, ženatý, otec tří dětí. Další nepravděpodobný kandidát... dokud nezačnete pátrat pod povrchem. Ve skutečnosti měl Zaharí do šťastného rodinného muže, jak ho popisují média, daleko. S manželkou žil odděleně, a přestože byl v kontaktu se svými dospělými dětmi, nevídal se s nimi často. Byl společensky izolovaný a většinu volného času trávil sám a hodiny promarnil na sociálních sítích, zatímco čekal na další let. Existuje velká pravděpodobnost, že trpěl klinickou depresí. Zaharieho další vášní byl Microsoft Flight Simulator, který měl nainstalovaný na svém domácím počítači. Později vyšlo najevo, že letěl po simulované trase letu, která byla velmi podobná té, po níž letěl MH370, tedy po severním okruhu kolem Indonésie, než se stočil na jih a pokračoval nad Indickým oceánem, dokud letadlu nedošlo palivo. Malajsijští vyšetřovatelé tento profil letu rychle odmítli jako irelevantní. Je těžké pochopit, jak mohli k takovému závěru dospět.

Tím nechci naznačit, že kapitán Zaharie byl zodpovědný za zkázu MH370 a 239 duší na palubě, pouze nás důkazy vedou k pochybnostem o jeho možném zapojení. Dokud nebudou k dispozici další údaje, které je třeba zvážit, nemůžeme to prostě říci. Co můžeme bez pochybností uzavřít, je, že letadlo skončilo pádem do Indického oceánu. Zda se tak stalo v důsledku vyčerpání paliva, nebo záměrné sabotáže, se můžeme jen dohadovat. Důkazy svědčí spíše pro druhou možnost. Satelitní údaje naznačují, že se letadlo dostalo do spirály smrti, která se blížila poklesu 15 000 stop za minutu. V době, kdy dopadlo do vody, letělo takovou rychlostí, že by se při dopadu rozpadlo. V posledních okamžicích byl někdo u řízení. Můžeme se přiklonit k domněnce, kdo to byl, ale s jistotou to říci nemůžeme.

Havárie MH370 by měla ještě jednu oběť, a to samotné Malaysia Airlines. Společnost byla již v době katastrofy ve finančních potížích a situace se měla ještě zhoršit. Pouhé čtyři měsíce po zmizení letu MH370 letěl let Malaysia Airlines 17 na trase z Amsterdamu do Kuala Lumpuru. Při přeletu přes konfliktem postiženou východní Ukrajinu byl zasažen raketou a explodoval ve vzduchu. Zahynulo všech 283 cestujících a 15 členů posádky. Akcie společnosti Malaysia Airlines se ocitly ve volném pádu a nezbylo jí než přijmout vládní finanční pomoc. V prosinci 2014 byla společnost znovu znárodněna a přejmenována na Malaysian Airways. V letech od katastrofy letu MH370 bylo na pláže v Indickém oceánu vyplaveno 13 kusů trosek, od ostrova Réunion až po Východní mys v Jihoafrické republice. Nejméně u 11 z nich bylo potvrzeno, že pocházejí z pohřešovaného letadla 777. Samotné místo havárie se nikdy nepodařilo lokalizovat.

-pokračování-