Svými výhodnými terény a snadnou přístupností poskytovaly Krušné hory od počátku minulého století možnosti k rozvoji zimních sportů. Už koncem 19. století sem jezdili, zejména díky výhodnému vlakovému spojení, saští lyžaři z okolí Drážďan a Lipska. Ve východní části hor si oblíbili hlavně okolí Moldavy. V letech 1900 až 1902 se k nim přidali i první čeští lyžařští průkopníci z okolí Teplic a lidé žijící na české straně Krušných hor. Lyže používali k rychlejšímu spojení mezi horskými vesnicemi a nato začali pořádat první výlety na lyžích.
Po roce 1920 začaly vznikat i první lyžařské kluby v Teplicích, Ústí nad Labem a Lounech. Na Novém Městě byl vybudován první sportovní lyžařský areál, jehož součástí byl i skokanský můstek P17, na kterém se v roce 1926 konaly první skokanské závody. První sjezdařské závody, které uspořádala Sokolská župa Krušnohorská, se konaly na stráních mezi Bouřňákem a Hrobem 10. února 1935. Další běžecké závody se konaly po roce 1947, a to na Novém Městě. Zhruba ve stejné době vznikla i nová sportovní střediska například v Oseku, Dubí či Horní Telnici.
V této době chodila parta mladých nadšenců z Krupky a Teplic lyžovat na rokli do tzv. údolíčka nad Kotelním jezírkem. Otec jednoho z nich, pan hajný Bažil, jim poradil, že naproti na stráních pod Liščím vrchem se sníh každoročně drží až do Velikonoc. Lyžování proto brzy začali provozovat právě na těchto stráních, které se nacházejí v jižní části Fojtovické pláně. Nejvíce zapálení byli Pavel Ingriš, František Tříska a Kurt Vnouček. Začali tehdy ostatní přesvědčovat o nutnosti vybudovat si vlastní sjezdovku. Díky jejich aktivitě vznikl 15. května 1972 při TJ Krupka lyžařský oddíl. Téhož roku proběhla ustavující schůze, kde byli přijati jeho první členové. Vše bylo postaveno na nadšení, odhodlání a vůli lyžařů, protože oddíl neměl k dispozici zkušené funkcionáře, trenéry, instruktory ani rozhodčí. V roce 1973 začali nadšenci budovat vlastní areál, odpracovali na něm 3 800 brigádnických hodin. Byl zprovozněn první kotvičkový vlek, který poháněl benzínový motor Triumph. V roce 1974 bylo odpracováno dalších 7 500 hodin a do areálu byla přivedena elektřina. V roce 1975 se povedlo vybudovat slalomový svah „Slalomák“ a zároveň byly dokončeny práce na sněžné rolbě, která byla zkonstruována svépomocí. Karoserie byla z vozidla Robur a motor o obsahu 1 500 cm3 byl z Fiatu 125P. V roce 1975 se pak v areálu zprovoznily vleky VL300 a VL100 a sjezdovky byly zpřístupněny veřejnosti.
V roce 1976 byla založena lyžařská škola pro potřeby lyžařského oddílu. Smyslem bylo vytvořit základnu pro sportovní lyžování. Tato škola pod vedením Petra Pobudy byla roku 1980 zaregistrována jako veřejná lyžařská škola č. 16. Oddíl lyžování vedli hlavně trenéři Pavel Ingriš a Jaroslav Horáček. Díky osvětlení slalomového svahu se mohlo trénovat i v úterý a čtvrtek navečer. Oddíl měl i vlastní autobus značky ŠKODA RTO s nápisem „SKI TEAM TJ KRUPKA“, který vozil lyžaře na závody a soustředění, jež se konala v Písku na svahu s umělým povrchem a na Šumavě. Členové školy a oddílu se podíleli na vysazování nových stromů v okolí sjezdovek náhradou za vykácené stromy při odlesnění slalomového svahu. V počátcích sekali trávu na všech svazích ručně kosami, seno sušili a dodávali do statku Fojtovice. Slalomový svah byl v té době nadčasově vybaven, měl startovací nájezdy, v cíli byla bouda pro rozhodčí a nechyběla ani časomíra. Bylo vybudováno osvětlení a ozvučení svahu a pomocí vytvořených vrtů byla zajištěna voda pro jeho zasněžování. K tomu sloužil i uměle vytvořený rezervoár na vodu, který je dodnes vidět cca 20 metrů od svahu v jeho spodní třetině. Byl rovněž zhotoven rozvod vody podél svahu a nadšenci zkonstruovali dělo na umělé zasněžování.
Lyžařský areál ke svému provozu potřeboval i zázemí. První budovou byla bouda, která byla smontována v roce 1973 z vyřazené boudy z dolu Komořany. Jedná se o objekt dnešního bufetu „U Kožíška“. Další budovou v areálu pak byla hlavní lyžařská bouda, jejíž výstavba byla dokončena v roce 1979. V té měli členové oddílu k dispozici sociální zařízení, lyžárnu, dílnu, garáž, společenskou místnost, kuchyň a pokoje pro nocleh. Jako poslední byla v roce 1983 postavena budova stanice vleku VL300 na vrcholu slalomáku. Oddíl se úspěšně rozvíjel a v roce 1985 měl již 135 členů, 5 trenérů a 23 rozhodčích. Stejný rozmach zažívala i lyžařská škola, která měla 16 instruktorů a ročně ji navštěvovalo 70 až 80 dětí. Závodníci se pravidelně zúčastňovali okresních, krajských i celostátních přeborů ve sjezdovém lyžování. Mezi všemi zmíním ty nejúspěšnější z let 1978–1988: Lucie Šliksbírová, Kamila Lacinová, Jiří Jonáš, Petra a Pavlína Ingrišovy, Jitka Pobudová, Pavla Pobudová, Martin Stracený, Jitka Horáčková, Radka Syryčanská, Ladislav Šťastný, Martina Pobudová, Honza Pobuda, Tomáš Wanek, Jaromír Kejzlar, Michal Ryba, Nikola Kalinovičová, Lenka Renetová a spousta dalších.
Postupem času se areál rozvinul o vlek VL400 a po roce 1990 byla pořízena rolba Lavina od firmy Beskydsport, která v areálu slouží dodnes. Členové lyžařské školy i oddílu vybudovali letní antukový kurt, na němž se brigádníci v letních měsících mohli odreagovat při tenisu, nohejbalu a odbíjené. Areál byl postupně udržován členy formou brigád. V 90. letech byl z původní boudy zbudován bufet, který donedávna sloužil k občerstvení členů, ale i široké veřejnosti. Byla navázána spolupráce s Horskou službou ČR, která si v areálu zřídila svou ohlašovnu, a během víkendů byli její členové přítomni na sjezdovkách. Každoročně byly oddílem pořádány závody krajských soutěží, Krušnohorský pohár a konal se zde i věhlasný karneval na sněhu, na němž se všichni účastníci loučili se zimou.
Areál byl vybudován a provozován opravdovými nadšenci lyžování. Mnoho z nich už dosáhlo úctyhodného věku nebo již nejsou mezi námi. Byli to opravdoví lyžařští srdcaři, kteří tomuto sportu a areálu věnovali spoustu svého volného času. Vybudovali pro Krupku krásný horský areál, který by měl sloužit i dalším generacím. Většina z nás však zná tento areál v jeho nynější podobě. Projevil se na něm zub času a je vidno, že ho poslední vedení oddílu již dále nerozvíjelo, ale pouze udržovalo. Ať jsou důvody tohoto stavu jakékoliv, je nutné si přiznat, že by mělo být v zájmu města tento skvost zachránit a v budoucnu ho rozvíjet k celoročnímu využití.
Chtěl bych zde jmenovitě uvést borce, kteří areál vybudovali a provozovali: Pavel Ingriš, Franta Tříska, Kurt Vnouček, Toník Pobuda, Petr Pobuda, Hynek Pobuda, Minarik sen./jun., Slába, Rittig, Miška, Bažil, Vojtěchovský, Ráža, Horáček, Mach, Breite, Šťastný, Vlasák, France, Pelc, Hájek, Červenka, Šliksbír, Syryčanský, Vlach, Lukáč, Breu, Malkovský, Polášek, Rosenkranc. Samozřejmě zde působili i jejich rodinní příslušníci, kterým také patří poděkování.
Koncem ledna 2023 jsme se s částí pamětníků sešli v restauraci „Pod Kaštany“ a krásně si zavzpomínali. Při této příležitosti bych chtěl připomenout, že jeden z nich, Kurt Vnouček, se začátkem března dožil úctyhodných 90. narozenin.
Michal Schneider – člen sdružení MPV (Město pro Vás) s podporou Starostů
(zdroj: krupka-mesto.cz)
