Tato sezona bude hodně důležitá. Je třeba získat olympijská místa pro zemi, což by při kvalitě českých vodních slalomářů měla být jen formalita. Ale Jiří Prskavec a spol. si už teoreticky mohou zajistit i letenku přímo pro sebe. „Bude to ale hodně těžké a nechci se na to zaměřovat,“ říká úřadující olympijský šampion. Hlavním cílem je pro něj mistrovství světa v Londýně, kde se minulý týden na pozvání Brita Josepha Clarkea připravoval. „Trochu jsme je odrovnali,“ smál se.
V minulé sezoně to Jiřímu Prskavcovi nevyšlo úplně, jak by chtěl. Po olympijském vítězství v roce 2021 a všem, co následovalo, byl totiž dost psychicky unavený. Jediné, co ho drželo nad vodou, byl trénink pro něj nové disciplíny – singl kanoe. V té se i nadále chce zlepšovat, letos bude zkoušet i domácí nominace a soutěžit o místo v reprezentaci. Prim ale stále hraje kajak, ve kterém poslední týden v dubnu absolvoval trénink na trati v Lee Valley u Londýna, kde se v září pojede MS.
Trať v Londýně znáte, v roce 2015 jste tam vyhrál první titul mistra světa, jely se tam v uplynulých letech i další závody. V čem bylo pro vás toto soustředění prospěšné?
„Zaprvé jsou tam překážky, jako máme v Troji, které se dají přestavovat. Takže trať není stejná jako v roce 2015. Je to mírně jiné, navíc teď v průběhu týdne, co jsme tam byli, se to taky měnilo a mají ještě měsíc na to ji změnit do finální podoby, která pak bude na MS.“
To je jediná záludnost?
„Vůbec ne. Vždycky když se přijede do Londýna, musí si člověk vzpomenout, jak strašně fyzicky a silově náročné to je, než se dostane do cíle. A tohle je, bych řekl, ten největší přínos, že člověk pak trošku ví, co musí udělat pro to, aby to na hlavním závodě vydržel a byl tam schopen jezdit dobře. Protože sílu to vyžaduje v obrovské míře. Každý záběr tam bolí, z nějakých míst se musí vyjet ‚do kopce‘, na což v Troji nejsme zvyklí. Voda tam má obrovskou sílu a teče jí hodně, má to spád. Všechno tohle je třeba najezdit.“
Posiloval jste kvůli tomu víc?
(směje se) „Ne, já do posilovny nechodím, já místo toho teď chodím na singla. A tahám gumičky. Všichni už si ze mě dělají srandu, že jsem jediný, kdo do posilovny fakt moc nechodí. Vždycky si tam přinesu ty svoje gumičky, tahám si to, abych posílil ramena. Jde ale spíš o kompenzační cvičení. Činky já nezvedám a všichni mi říkají: Kdy jsi byl naposledy v posilovně?“
A kdy?
„Už je to dlouho.“ (směje se)
Do Londýna vás a Víta Přindiše pozval Joseph Clerke (OH vítěz z Ria de Janeiro) z jasného důvodu – aby od vás něco okoukali. Pozorovali jste, že si vás víc všímají, víc si vás natáčí?
„Já myslím, že kooperace byla vzájemná. Oni mají trať perfektně najetou, takže člověk než by přicházel na nějaké typy průjezdů, kde to tam teče rychleji, jak jet protivou, stačí mu podívat se, co jedou oni, a hned mu dojde: Jo tak tohle je evidentní, tahle protivoda tady stojí každý druhý závod, mají ji najetou úplně dokonale, musí se trošku podjet a stahovat dřív, aby se to tam rozjelo. Takže v tomhle myslím, že tam fungovala spolupráce.“
A jak to bylo s natáčením videí, která také mohou hodně pomoci?
„Táta točil mě s Vítkem, oni si natáčeli Joa a Ryana Westleyho, což je britský singlíř, a po tréninku jsme si předali videa. Takže my jsme dostali k dispozici britské, oni zase to naše. Myslím, že přesně takhle to má být. Samozřejmě já s Vítkem jsme aktuálně světová jednička (Přindiš) a dvojka, každý by s námi chtěl trénovat. Ale tím, že na britské trati nemáme možnost tréninku v takové míře, tak i pro nás je to přínosné a pozitivní.“
V čem se liší příprava Britů a českých kajakářů?
„To jsme zjistili vcelku brzy a bylo zajímavé, že oni si chtěli částečně vyzkoušet i naše tréninky. Mají ve zvyku jet tratí a tréninků míň, ale ve větší intenzitě. Zatímco my jsme zvyklí spíš na vytrvalost, takže jedeme celou trať třeba osmkrát. Oni je jezdí čtyři. Ale řekli, že to s námi zkusí… No výsledek byl ten, že z toho byli trošku vyřízení. Zrovna Joe je dost soutěživý, takže o to víc ho to možná štvalo.“
Pozvali vás ještě na nějaké společné tréninky, nebo už budou jen ty oficiální před MS?
„Vychází to, že tam poletíme ještě dvakrát, třikrát. Jednou s týmem, to není oficiální, ale tím, že poletí celý tým, zaplatí se celá hodina pro všechny. Potom je tam jedno oficiální soustředění, to bude podle mě nejdřív, teď v květnu. No a pak už se tam poletí na MS, ale součástí toho je taky oficiální kemp. Já tam budu chtít jet hned po SP v Seu, takže tam strávím nějaké dva a půl týdne, než začne MS.“
Čili příležitostí trať poznat budete mít ještě dost?
„Ano, ale tam se nemůže jezdit úplně dlouho, protože pak je člověk úplně vyřízený, jak na to není zvyklý. My tady vodu opravdu tak těžkou nemáme. V Troji to není tolik do síly, spíš do kondice. Člověk musí furt pádlovat, ale nejsou tam ty jednotlivé hodně silné záběry. Třeba pro mě je to úplně destruktivní, já se pak musím hodně hlídat, až tam budu takhle ty tři týdny do závodu, jinak to začne všechno strašně moc bolet.“
Vedle kajaku jste začal trénovat také v singl canoi. Dá se vyjádřit objem tréninku, kolik hodin je to teď navíc?
„Myslím, že jsme dřív mívali deset hodin tréninku a že teď jsem jezdil tak 14. Ale není to, že by byl singl čtyři hodiny, spíš je to 9 kajak a pět singl. Trošičku jsem ořezal kajak, ale hodně málo. Pořád většinu tréninku odjedu na kajaku a pak si přidávám na singlu.“
O víkendu 6. A 7. Května startují nominace do reprezentace. V kajaku máte místo jisté díky loňským výsledkům. Ale co singl, jaké budou vaše cíle tam?
„Rád bych měl lepší startovní číslo než 30. Chtěl bych kluky trošku potrápit, ale v tuhle chvíli nedokážu říct, jak na tom jsem. Uvidíme. Nejtajnější sen je se po Trnávce pohybovat do 5., 6. místa, abych v Troji byl součástí boje o repre a užil si atmosféru. Ale fakt nevím, co čekat.“
Jsou daná přednominační kritéria, kdy se dá už letos teoreticky vyjet olympiáda. Váš táta a trenér v jedné osobě ale nedává moc šancí, že by to někdo už letos zvládl. Jak to vidíte vy?
„Je to hodně závislé na MS. Ve chvíli, kdy tam někdo dokáže zvítězit, je ta cesta o hodně otevřenější, než když se mu MS nepovede. Ale já se na tohle nechci zaměřovat. Chci cílit na to, abych měl dobrou sezonu. Loňský rok, nechci říct, že jsem to všechno neodtrénoval, ale byl jsem psychicky trošičku po OH unavený a jediné, co mě drželo, byl singl. Zatímco letos jsem měl velkou chuť trénovat přes zimu, fakt mě to bavilo a věřím, že se to propíše do sezony a že mi to půjde. Ale uvidíme. Říkat v dubnu, květnu, jak na tom budu v září, je vždycky hodně těžké. Jestli mi Terka (manželka) neschová ty čokolády, co mám ve druhém šuplíku, tak je to všechno ztracené. Kluci toho na Velikonoce vykoledovali moc.“ (směje se)
Nominační závody do české reprezentace
- 6. a 7. 5. - Trnávka
- 13. a 14. 5. - Praha - Troja
