Kolikrát už tato báseň Karla Hynka Máchy vyšla, se přesně neví, ale je nejvydávanější českou knihou. Reeditován byl přibližně třistakrát, a to nezapočítávám další padesátku vydání v jiných jazycích. První „soupis Májů“ pochází z roku 1905, a tedy z doby, kdy ještě mohl Mácha (1810 - 1836) teoreticky žít (jeho Lori zemřela roku 1891), a další výčty vydání byly pořízeny v letech 1910, 1925, 1936, 1956 a 1987, kdy soupis zpracovával Josef Stejskal. Roku 2010 pak doplnil bibliografii Mirek Koloc - a objevila se dokonce na DVD.

Prvně báseň vyšla roku 1836 nákladem 600 výtisků a coby „úvodní svazek“ Spisů Karla Hynka Máchy. Prodávala se po čtrnácti až třiceti krejcarech a dodnes existuje několik desítek výtisků této verze; nikoli bohužel v žádné mé almaře.

Druhé vydání (1845) disponuje doslovem Karla Sabiny. Třetí je překvapivě až z roku 1861. Prvním ilustrátorem se stal Bohuslav Kroupa (1865). Již roku 1869 vyšel Máj v těsnopise a jsou dodnes známy pouhé dva výtisky této varianty.

V osmdesátých letech 19. století vyšel pětkrát a desáté vydání opatřil obrázky Viktor Oliva (1888). Následující devadesátá léta přinesla dalších osm vydání, čtyři jen roku 1897. Jedno z nich má úvod Jaroslava Vrchlického.

Dvacáté vydání přišlo na trh roku 1901 a roku 1903 následoval věrný přetisk prvního vydání. Roku 1905 doplnil jednu z reedic úvodem doktor Flajšhans a kriticky odsoudil mnohá vydání dosavadní. Tak vznikl onen první soupis.

V jednom z dvou vydání z roku 1906 udělali vědeckofantasticky ujetou botu: místo slov „umřelé hvězdy“ čteme „umělé hvězdy“.

Roku 1907 vyšel Máj s úvodem kritika Arne Nováka a pouze v letech 1901-1910 se vrátil na trh osmnáctkrát! Jednoduše nastal boom - a k stému výročí Máchova narození (1911) měli Češi k disposici již třiatřicáté vydání (1910), které je fotolitografický otisk původního, edičně doplněný o důležité ohlasy ze všech dosavadních desetiletí.

Verzi z roku 1910 doplnil obrázky poprvé Jiří Konůpek. Další faksimile původního vydání vyšlo roku 1913 a identifikujete ho díky straně 26, kde chybí slovo „boru“. Zmizelo i z další varianty ilustrované M. Alešem. Za války (1916) se objevuje padesáté vydání a verze s perokresbami Otakara Štáfla (1917). První „československé“ vydání pochází z roku 1919 a jenom v letech 1921-1929 došlo na 28 dalších vydání! Roku 1922 ilustroval Máj prvně Cyril Bouda, jen dva roky nato Jan Zrzavý. Roku 1924 se na knize prvně podílel Karel Kryl (jako tiskař) a ještě netušil, že bude postupně pracovat na patnácti vydáních (naposled roku 1944).

Roku 1928 navrhl vazbu výtvarník Václav Čutta. Roku 1935 vydal báseň Emil František Burian, když ji inscenoval. Rok 1936 je ve znamení ilustrací od Toyen. Podle bibliografie to takřka vypadá, že 100. vydání vyšlo přesně ke stému výročí vydání prvního (1936), ale nebylo by přesné to s jistotou tvrdit, jelikož ve stejném roce vyšel Máj osmnáckrát! Prvně se jej tehdy dotkl Karel Svolinský a typografickou úpravu i vazbu jiného vydání navrhl Jindřich Štyrský. Vazbu dalšího udělal František Muzika. V Litomyšli tehdy vydal Máj, ilustrovaný opět Jiřím Konůpkem, Josef Portman, ale chabým nákladem jednoho výtisku, který navíc věnoval své ženě Martě. „Lajdácký, nezodpovědný přetisk, z hlediska literárního naprosto bezcenný,“ konstatuje bibliograf - a kritizuje změny slovosledu, celá vynechaná slova, ba verše. Sloky. Došlo i na verše a části slok opakovaně tištěné. Jen vskutku bezstarostná mysl bude pak tolerovat, že Portman nacpal do Intermezza I vlastní verš (Havran. „Já se na něj těším zas.“). Výtisk je dnes v Památníku národního písemnictví.

Roku 1937 ilustroval ještě jedno vydání Jindřich Štyrský a jedno Max Švabinský. Roku 1939 vyšel Máj na obálce s obrázkem Myslbekova pomníku K. H. Máchy na Petříně (sama socha je již z roku 1912). Roku 1940 vydal výstřední Josef Portman další Máj, tentokrát ozdobený Františkem Koblihou. Opět stačil jediný výtisk. Kniha je dnes v soukromém vlastnictví.

Obálka jednoho Máje (z roku 1940) byla zakázána cenzurou a nahrazena jinou; téhož roku se vynořilo „první kritické vydání“. „Uspořádal“ a doslovem je doprovodil Jiří Karásek ze Lvovic. Rok nato je beze změny přetištěno, ale z cenzurních důvodů je vyčárkován text „Vůdce zhynul“. Ve šňůře reedic Máje let 1941, 1942, 1944 a 1945 jsou tato slova nahrazena větou „Pán náš zhynul“; od jednoho z vydání (1941) nicméně existuje několik málo výtisků s původním „Vůdce zhynul“. A v jiném z vydání z roku 1941 je sekvence rádoby lišácky zjednodušena v „... zhynul! – zhynul!“.

V letech 1941, 1943 a 1944 navíc vydána tři ilegální vydání se slovy „Vůdce zhynul“ a roku 1944 dvě vydání se slovy „Vůdce zhynul“, ale antedatovaná roky 1937 a 1941.

Roku 1941 vydal Máj už potřetí Josef Portman, opět v jediném výtisku a s kresbami Václava Maška. Téhož roku vyšlo 150. vydání s portrétem Máchy od neznámého autora a v letech 1940-43 pracoval na jediném svém výtisku Miloš Chvála. Trvalo mu to tak dlouho, protože si mezi prací poseděl v německých žalářích. I tento unikát je v soukromém majetku.

Roku 1943 zhotovil nezdolný Portman další výtisk s ilustracemi Jiřího Trnky. V Intermezzu II opakovaně vynechával slovo „vůdce“. Knihu dnes má Památník. Roku 1943 došlo i na „vojenské“ vydání v Anglii s obálkou v barvě khaki; ilustrace Karel Svolinský.

První svobodné vydání roku 1945 doprovodil úvodem Albert Pražák. Jedno z dvou vydání roku 1946 je antedatováno rokem 1940; patrně kvůli dani. Po roce 1948 opět zapracoval František Muzika a jednomu Máji vyrobil vazbu i ilustrace. Roku 1950 došlo na česko-italské vydání, v kterém jsou prvně užity ilustrace Máchy samotného.

V letech 1951-1960 vyšel politicky zřejmě neškodný Máj devatenáctkrát a například roku 1951 i ve známé edici Světová četba (sv. 26 ilustroval František Muzika). Téhož roku bylo vydáno padesát kusů Braillovým písmem, což se mělo opakovat roku 1976. Vydání z roku 1955 s doslovem Bohumila Balajky má náklad 23 400 výtisků. Roku 1956 vyšlo dalších 23 000 výtisků. Roku 1957 ještě 25 220 výtisků - a téhož roku dalších 20 400 výtisků. Roku 1958 vyšlo dvacet tisíc kolibřích vydání. Dalších 20 000 výtisků přibylo roku 1960 ke 150. výročí Máchova narození. Téhož roku Máj ilustroval Václav Sivko. Už dva roky předtím (1958) vyšel česky v Bratislavě - a další tamní vydání v češtině jsou z let 1974, 1980 a 1983. Slovensky vyšel Máj prvně již roku 1922.

V letech 1961-69 byl reeditován osmkrát; roku 1961 s úvodní esejí Jiřího Šotoly. Připojen byl singl s úryvkem ze 3. zpěvu, recituje Zdeněk Štěpánek. Gramodeska obsahuje i výňatek z přednášky proslovené Nezvalem v rozhlase v březnu 1936. Roku 1968 vyšlo v Odeonu dalších 25 000 výtisků, rok nato 20 000 ve Světové četbě č. 403, roku 1972 30 000 neprodejných Májů jako členská prémie Klubu přátel poezie - s Máchovým autoportrétem na obálce a jeho kresbou Bezdězu. Další vydání doplněné singlem přišlo roku 1976: Štěpánek recituje třetí zpěv, Voska čtvrtý. Téhož roku vyšel s hudbou voicebandového provedení někdejšího Burianova divadla. Roku 1978 se etabloval česky v Japonsku, a to doplněný dvěma sešity. V prvním najdete malý česko-japonský slovník, ve druhém dvojjazyčný výklad pojmů. V letech 1972-80 vyšel Máj desetkrát. Roku 1982 se objevil v knize Pavla Vašáka Literární pouť Karla Hynka Máchy (reprint 2004) a téhož roku ho ilustroval Vladimír Komárek. Právě Komárek taky na knize nejspíš nejvíc vydělal: hned rok nato vyšlo totiž s jeho ilustracemi neuvěřitelných padesát tisíc výtisků a toto vydání - už minimálně 235. - je v tiráži mylně označeno jako 194.

150 let po 1. vydání (1986) přišlo na trh dalších 38 000 výtisků. Téhož roku vyšel jako část Máchova Díla, ale česky byl šířen i v Mnichově - v rámci knihy Necenzurovaný deník z roku 1835 - s ilustrací Jiřího Šlitra. Roku 1987 vyšel ve výboru Mrtvé labutě zpěv (27 000 výtisků) a mezi roky 1981-87 se vrátil čtrnáctkrát; v devadesátých letech dokonce dvacetkrát.
Ilustrace Cyrila Boudy

Roku 1997 se objevil poprvé v esperantu, roku 1999 jej ilustroval Pavel Sivko a doslovem opatřil Karel Šiktanc (dotisk 2002). A roku 2000 vydali Máj Levné knihy v jednom svazku s Kyticí. Dvě zcela nesrovnatelné kvality. Stejný rok přináší - v Bratislavě - zrcadlové vydání staročeského a novodobého textu Máje. Roku 2002 vyšel s obrazem Antonína Mánesa Kokořín v bouři (na vazbě), roku 2004 pod jménem Štefana Švece v edici Tvary. Z roku 2008 je obrazová kniha Máj k filmu F. A. Brabce. Rok poté dílo ilustroval Kristian Kodet. Roku 2010 nescházel v Knize o Máchově Máji Dušana Prokopa. O dvě laciná vydání se postarala i Obec spisovatelů. První je zrcadlově dvojjazyčné a do lužické srbštiny verše přebásnila Róža Domašcyna. Doslov k této kuriozitě psal Vladimír Křivánek, který projekt inicioval. Obec vydala (2010) i „trojité“ vydání Máj, Máj... věčný Máj, kde najdete fascinující faksimile rukopisu. Za 350. vydání byla (2010) označena kniha Máj. Báseň od Karla Hynka s ediční poznámkou Mirka Koloce a Roberta Krumphanzla; počítali totiž i překlady.

Květen tuto knihu vždy připomíná a ona bude vycházet stále. Erbenova Polednice jí rekord závidí s celou Kyticí, ale třeba Karel May, ten se v hrobě neobrací. Vinnetou vyšel ve vyšších nákladech - a každý školák umí odvyprávět, o čem to je. U Máje ne každý. Jenže to nevadí. U Máje nekráčí o příběh. Oč tedy?

Máte-li aspoň trochu vnímavosti, odhalíte to přečtením.