Národní muzeum a problematická kulturní diplomacie

Národní muzeum se v rámci česko-syrských diplomatických vztahů podílí na záchraně ohrožených kulturních artefaktů v Sýrii. Veronika Tvrzníková ve zprávě popisuje problematickou rovinu české zahraniční politiky skrývanou za péči o kulturní dědictví.

Reliéf z výstavy Obnovená tvář. Foto: Národní muzeum

Národní muzeum a problematická kulturní diplomacie

V pražském Národním muzeu aktuálně probíhá výstava s názvem Obnovená tvář, která prezentuje dvě desítky artefaktů z doby železné, bronzové a z antiky pocházejících ze Sýrie. Jedná se o předměty, které byly do Česka dovezeny z Damašku na jaře minulého roku v rámci vládního programu určeného na záchranu válkou poničeného kulturního dědictví a následně restaurovány tuzemskými odborníky. Objekty, které muzeum právě vystavuje, se po necelém roce vrátí zpět do Damašku. Mezi nimi jsou bronzové sošky, bronzová jehlice z Ugaritu nebo kamenné náhrobní reliéfy z Palmýry. Restaurování proběhlo za přítomnosti syrských odborníků, kteří zároveň prošli školením moderních restaurátorských metod.

Konzervace vystavených objektů, které budou již na konci května převezeny zpět do Sýrie, je součástí projektu záchrany syrských památek ohrožených válečným konfliktem, který provádí Národní muzeum společně s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Ministerstvem kultury ČR. Tento projekt probíhá již od roku 2016, kdy byl ratifikován vládní program Poskytnutí humanitární, rozvojové a rekonstrukční asistence v Sýrii v letech 2016–2019 zahrnující široké spektrum humanitárních a rozvojových aktivit, a v současnosti pokračuje díky navazujícímu Rekonstrukčnímu programu České republiky v regionu Blízkého východu v období 2022–2024. Ve spolupráci s Generálním ředitelstvím památek a muzeí Syrské arabské republiky (DGAM) dodává mimo jiné Národní muzeum každoročně materiál pro restaurátorské a konzervátorské práce v Damašku, kde je ho nedostatek.

Součástí spolupráce mezi českým Národním muzeem a syrským DGAM je od roku 2019 také archeologický výzkum v lokalitě Tell Al-Shamiya poblíž přístavního města Latákie. Česko-syrský tým archeologů a archeoložek zde provádí průzkum osídlení z doby bronzové a železné (cca 2500–1120 př. n. l.). Jde o historicky první povolení trvalých archeologických průzkumů v Sýrii, které Česká republika obdržela; v roce 2021 došlo navíc k prodloužení licence této archeologické mise na další tři roky.

Spolupráce mezi českým Národním muzeem a jeho syrským protějškem je založená na dlouholetých diplomatických vztazích mezi Sýrií a Českou republikou, kterou v Damašku reprezentuje velvyslankyně Eva Filipi. Poté, co v roce 2011 vypukla v Sýrii občanská válka a většina zemí odsud stáhla své diplomatické zastoupení, česká ambasáda v Damašku jako jediná ze zemí EU zůstala a stále zde provozuje své aktivity podmíněné de facto podporou diktátorského režimu syrského prezidenta Bašára Asada. To zahrnuje i velmi kontroverzní kauzu vydávání víz lidem blízkým syrskému režimu. Jak řekl politolog Marek Čejka pro server Euronews, „Filipi udržuje dobré vztahy se syrským režimem. Během krveprolití občanské války mluvila omluvně na obranu režimu a česká ambasáda vydávala víza různým představitelům režimu“. Zároveň v době největší vlny migrace ze Sýrie deklarovali čeští politici, mezi nimi například současný premiér Petr Fiala, v podstatě jen minimální toleranci k přijímání syrských uprchlíků.

Za obdobně problematické by se dalo označit rovněž působení Národního muzea v Egyptě, kde čeští egyptologové a egyptoložky pracují již od 50. let minulého století. Je nasnadě, že v posledních letech spolupráci napomáhá udržování diplomatických vztahů s prezidentem Abdalem Fattáhem Sísím, jehož režim deník Washington Post označil za „nejrepresivnější vládu v egyptské moderní historii“. Na zahájení nedávné výstavy Sluneční králové představující archeologické objevy v lokalitě Abúsír, která se konala v Národním muzeu od srpna 2020 do září 2021, byl dokonce pozván generál Sísí, který nakonec nepřijel.

České kulturní instituce se dlouhodobě angažují také v dalších zemích Blízkého východu. Od roku 2009 působí stálá archeologická expedice v lokalitě Wad Ben Naga v Súdánu, v roce 2014 započala spolupráce mezi Národním muzeem a Ministerstvem kultury Alžírska, zaměřená kromě archeologického průzkumu také na digitalizaci kulturního dědictví a vzdělávání odborníků. V roce 2016 pak proběhla výstava afghánských historických artefaktů, které byly konzervovány a restaurovány v dílnách Národního muzea. V íráckém Institutu pro restaurování památkového dědictví (IICAH) byl na podzim roku 2019 realizován vzdělávací projekt pro irácké památkáře organizovaný českým Národním památkovým ústavem.

Skrze tyto vazby můžeme pozorovat jistou vrstvu české diplomacie realizované skrze památkovou péči a ochranu kulturního dědictví. Je ale otázka, zda lze oddělit státní zakázku od fungování režimu, jako je ten syrský nebo egyptský.