Lidovky.cz: V období pražského jara byla ČST svobodomyslná instituce. Jak rychle se podařilo novému režimu udělat z ní poslušný nástroje normalizace?
Nějakou chvíli to přece jen trvalo. V lednu roku 1969 byl do funkce ředitele jmenován Josef Šmídmajer, spolupracovník předsedy vlády Oldřicha Černíka, který během svého půlročního funkčního období nedopustil, aby se na Československou televizi nějak významněji útočilo. Ale už tehdy, po úmrtí Jana Palacha a po jeho pohřbu, komunistická strana prosazovala v televizi první kádrová opatření. Tehdy to ředitel Šmídmajer ještě nějak uhrál třeba tím, že hlasatelku Kamilu Moučkovou přesunul do dabingu a podobně se postaral i o jiné. Stále v té době byla snaha zachovat televizi důstojnost a vysokou kredibilitu z roku 1968.
Daniel Růžička.
Když pak v březnu 1969 došlo po hokejovém utkání se Sovětským svazem k velkým oslavám na Václavském náměstí, při nichž bohužel byly zdemolovány kanceláře sovětského Aeroflotu, dávalo se to z velké části za vinu právě televizi. Milena Vostřáková vzpomínala, že tehdy měla službu jako hlasatelka a na obrazovce řekla, že normálně pije urologický čaj, ale že tentokrát připíjí na vítězství. Později jí to předhazovali, že právě tím rozpoutala zmíněné nepokoje. A byl to důvod k dalším tlakům na televizi, na její celopodnikovou závodní organizaci KSČ, aby provedla sebekritiku za svou činnost v roce 1968, a k pokusům o další personální čistky.
