O střechu nad hlavou je připravily ruské rakety. Nový azylový dům u Kyjeva pomáhají stavět i Češi
I když byli bez domova, díky azylovému domu nedaleko Kyjeva měli vždy střechu nad hlavou. I o tu ale před rokem přišli – tentokrát kvůli ruskému ostřelování. Ukrajinská organizace Dům milosrdenství, která se stará hlavně o starší lidi bez domova, se ale ani tak nevzdala. Zničený domov teď buduje na novém místě. A pomáhí ji s tím třeba i Diakonie Českobratrské církve evangelické.
„Valo, jak dlouho to trvalo, než náš dům shořel? Bouchlo to a my jsme utíkali pryč. Nevěděli jsme, co se děje. Někdo řekl, ať jdeme do sklepa. A tak všichni rychle utíkali do sklepa. Trvalo to tak devět až jedenáct minut, co náš dům shořel,“ vypráví Svita, ukrajinská žena ve středním věku.
Společně s Valou ji zastihl začátek války loni v únoru v azylovém domě v obci Andrijivka asi 70 kilometrů od Kyjeva. Ruský útok je připravil nejen o domov, ale i o jednu z jejich spolubydlících. „Seděla v křesle a spadl na ni lustr. Nám se podařilo utéct,“ popisuje Vala.
Společně pak obyvatelé azylového domu živořili ve sklepě, jedli brambory a čekali na to, co přijde. „Jednatřicátého března jsme ještě byli pod ruskou okupací. Vala má ten den narozeniny. Svítilo slunce, bylo teplo. Popřáli jsme ji k narozeninám. Všech 13 lidí, kteří jsme přežili, jsme stále seděli ve sklepě. A den na to jsme byli osvobození,“ vzpomíná shrbený stařík Mišo.
Loni prvního dubna z Andrijivky odešla ruská vojska a ještě ten den přijeli z Kyjeva pastoři, kteří se o azylový dům starali. Jak dodává pastor a sociální pracovník Ihor Šemihon, celý měsíc netušili, co se s jejich azylovým domem stalo. Jestli ještě stojí a lidé v něm žijí.
„Jeli jsme s vojenskými kaplany, kteří měl propustku. Podél cesty se ještě ozývaly výbuchy. Když Rusové odešli, tak za sebou nechali spoustu min. Stačilo uhnout trochu z cesty a člověk na ně mohl najet,“ popisuje nebezpečnou cestu Šemihon.
Nový domov
Z původního azylového domu zůstaly jen ohořelé zdi. Organizaci se ale nakonec podařilo pronajmout dva byty na kyjevských sídlištích – jeden pro muže, druhý pro ženy.
Právě tam sedí zrovna pět žen u stolu, zrovna měly oběd. Na plynovém vařiči si udělaly boršč. V bytě mají velkou jídelnu s kuchyňským koutem, koupelnu a dva pokoje, ve kterých jsou postele, televize. Vše je jednoduše zařízené. Zdi zdobí hned několik tapet.
Sociální pracovnice organizace Olga Vygranová listuje ve složkách s dokumenty klientů, kterým organizace pomáhá.
„Někdy se k nám lidé dostávají přes dobrovolníky, kteří jim třeba rozdávají jídlo na ulici nebo v podchodech. Jindy nám lidi posílají nemocnice, když je nemají kam propustit. Když zadáte do Googlu ‚pomoc bezdomovcům kyjev‘, tak první odkaz bude na Dům milosrdenství - na nás,“ vysvětluje.
Jedním z těch, koho do Domu – či teď spíše Bytu milosrdentství – poslali z nemocnice, je třeba i Nataša. „Nevím, co by jinak se mnou bylo. Město v sumské oblasti, ve kterém jsem žila, je zavřené. Stále ho ostřelují. Chtěla jsem se vrátit, dojela jsem skoro k ukrajinsko-ruské hranici, ale řekli mi, že do města lidi nepouští,“ vysvětluje.
Lidí bez domova přibývá
Nataša sedí po celou dobu na vozíku. Má zavázanou nohu a hůlku v ruce. „Lidí bez domova stále přibývá. Mezi válečnými běženci jsou totiž i lidé bez sociálního zabezpečení. A organizace, které lidem ve složité životní situaci pomáhají, už jsou přeplněné. Máme tak desetkrát víc práce,“ dodává pastor Šemihon.
To potvrzuje i Erik Siegl z Diakonie Českobratrské církve evangelické. Bezdomovectví na Ukrajině bylo podle něj problém už před válkou, ta ale situaci ještě zhoršila. „Lidé ztratili vlivem války práci, byli vnitřně vysílení a nezískali potřebnou podporu. Vlivem třeba i psychických problémů a alkoholismu se mohli dostat do situace, že skončili na ulici,“ vysvětluje.
I proto si pastor Šemihon uvědomuje, že dva kyjevské byty jim brzo stačit nebudou. Za městem už proto koupili pozemek, na kterém by měl vyrůst nový Dům milosrdenství.
S nákupem pomohly i české peníze. „V první fázi tam v současnosti vzniká komunitní zahrada, kde klienti můžou pracovat, můžou trávit volný čas. A pokud se nám podaří sehnat dostatek financí, tak je plán tam vybudovat modulární dům,“ říká Siegl.
Na to by ale ukrajinská organizace potřebovala ještě alespoň dva miliony korun. Česká Diakonie by jí chtěla poslat polovinu této částky.
