Článek
Psalo se léta páně roku 2009. Já, jako hladový chudý student, jsem seděl po prohýřené noci u budoucího kamaráda na kolejích (v pokoji, ne na kolejích). Měl jsem hlad a bylo mi špatně. Velmi častá studentská kombinace. Prohýřená noc znamenala prohýřené peníze, původně určené na oběd z jídelny. Budoucí kamarád, kterého jsem právě čerstvě potkal, protože věděl, jaká jsem chuděra, mě pozval k sobě na kousek dlabance.
„Co budeme vařit?“ zeptal jsem se nedočkavě.
„Vařit? Nic. Jen ohřejem pár topinek.“ zněla odpověď.
Topinky?
Původní nadšení začalo pomalu opadat. Ty jsem si mohl přece udělat i sám. Jen by byly bez česneku. Na ten už nebyl rozpočet. Pak jsem to ale spatřil. Vyndal to kdesi zpod stolu. Stálo to hned vedle smradlavých trenýrek a zaprášených sálových kopaček. Velká sklenice plná jakési hmoty. Její obsah vykydnul opatrně na talíř. Pokojem zavanula nečekaně příjemná vůně masa a česneku.
„To mám od mamky. Zavařenej tatarák s topinkama. Dám je na chvíli do mikra (mikrovlnky, pozn. redakce) a servírujem!“ pravil nový kamarád.
Byl to tatarák al dente. To byla chuť! Rozplýval se doslova na jazyku. Namíchaný a dochucený se vším všudy. Topinky česnekem již namazané součástí balení. Po hltavé konzumaci veškerého obsahu, který nám sklenice poskytla, jsem se pokusil z teď už kamaráda dostat recept. Marně. Tajný recept, který zná jen jeho mamka. Zavařovala to prý minulý rok na jaře.
Svízele zavařovaného tataráku
Takhle geniální recept a zůstane zapomenut? Bude ho znát pouze pár jedinců nebo možná pouze jeden jediný člověk na celém širém světě? To se nesmí stát! Vzal jsem si od kamaráda maminčino číslo, se slibem, že půjde skutečně jen o tatarák, o nic jiného. Po pár týdnech marného přemlouvání jsem to však musel vzdát. Recept jsem z ní nedostal. Dal jsem si ale předsevzetí, že po dostudování školy zasvětím svůj život snaze o zavaření tataráku.
Slib jsem dodržel. Poctivě, alespoň 1× měsíčně, jsem se o to během následujících let pokoušel. Postupně jsem ale začal, tak jak se vršily nezdary, propadat čirému zoufalství a bezmoci. Při zavařovaní tatarského bifteku se stanou nejčastěji tyto věci:
- Tatarák se zavaří. Tím ale ztratí smysl své syrové existence. Jinak řečeno je to pěkný blaf a nedá se to vůbec jíst.
- Tatarák se zkazí. Zdaleka nejhorší možnost. Pro své vědecké experimenty jsem čas od zavaření do času otevření zavařeniny stanovil na 3 měsíce. Věřte mi, že po otevření nekvalitně "zavařeného" experimentu se z nádoby line skutečně solidní ne-li hnilobný smrad.
- Něco mezi. Produkt není ani zavařený, ani úplně zkažený, ale také se to v naprosté většině případů nedá absolutně jíst.
Zde uvádím metody, které naprosto selhaly:
- Zavařování v troubě při 20-80°C
- Zavařování na vodní lázni s pokličkou i bez
- Zavařování v mikrovlnné troubě v různých modifikacích včetně alobalu (doma nezkoušejte)
- Sušení v sušičce ovoce při 20-50°C
- Sušení na okně za slunečného počasí nebo prostě jen na okně
Zavařování tataráku
Bingo!
Stalo se to nedávno. Po letech nezdarů se mi konečně povedlo něco, co svět dosud viděl jen párkrát. Zavařil jsem tatarák! Shodou náhod na den odpálení kosmické lodi Starship. Nápad mi vnukla pandemie covidu. Také mi pomohlo to, že často pracuji s laminárním boxem, vakuovými pytlíky a že mám doma akvarijní rybičky.
Postup je následující:
- Pro kvalitní a bezpečné zavaření tatarského bifteku potřebujete laminární box třídy I. s vertikálním prouděním vzduchu
- Ochucený tatarák dle vlastní chuti vložte do misky a následně do laminárního boxu
- Umístěte do boxu ozonizér a UV lampu
- Ozonizér zapněte na minimálně 4 hodiny
- UV lampou vysterilizujte misku s obsahem, ale pozor! Teplota při sterilizaci UV lampou nesmí překročit 30°C! Sterilizovat alespoň 30 minut
- Umístěte tatarák včetně topinek s česnekem do pytle s možností odsání vzduchu
- Odsajte vzduch a vytvořte v pytlíku vakuum
- Máte hotovo
PS: Zavařování pouze na vlastní odpovědnost! V žádném případě. Opakuji v žádném případě se na bezpečnost zavařování tataráku neptejte potravinářské inspekce.
