V šumavské populaci žije podle posledního sčítání přibližně sto dvacet rysů. „I když její genetická rozmanitost v posledních letech významně neklesá, je geneticky ochuzená. Z evolučně-genetického hlediska se chová tak, jako by v ní žilo jen zhruba dvacet zvířat, i když dle posledního sčítání je to zhruba šestinásobek,“ uvedla Elisa Belotti, zooložka z NP Šumava.
Dodala, že do budoucna je nezbytné udržet současný mírně pozitivní trend růstu populace a zabránit případnému poklesu početnosti jedinců způsobenému člověkem. Rysi hynou pod koly aut, nebo je střílejí pytláci.
„Pro udržení dlouhodobé životaschopnosti populace je třeba zlepšit také průchodnost krajiny a pomoci tak přirozenému propojení s okolními populacemi, aby došlo k přirozenému genovému toku a tím ke zvýšení genetické rozmanitosti. Tak by se populace mohla stát zcela soběstačnou a dobře fungující,“ doplnila Josefa Volfová z Hnutí Duha Šelmy, které se na sběru genetických vzorků rovněž podílelo.
Rysy v minulosti na našem území zcela vyhubili. Návratu do Česka významně napomohlo jejich vypuštění v 70. a 80. letech minulého století na Šumavě a v sousedním Bavorském lese. Okraj druhé, původní karpatské populace do Čech v současnosti zasahuje na území CHKO Beskydy.
Získat informace o stavu obou populací této vzácné a skrytě žijící šelmy je pro vědce a ochranáře obtížné. Naštěstí už existují metody, jež s monitoringem pomáhají.
„Česko-bavorsko-rakouskou populaci, stejně jako mnohé další v západní a střední Evropě, založili z poměrně malého počtu vypuštěných rysů a je od ostatních izolovaná, což potvrdil náš výzkum. To může vést k vyššímu riziku páření mezi blízce příbuznými jedinci, a tedy k projevům škodlivých mutací,“ vysvětlila zooložka Jarmila Krojerová, vedoucí genetického monitoringu rysa z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR (ÚBO AV ČR).
Dalším neblahým důsledkem může být omezení adaptivního potenciálu populace. Laicky řečeno, rysi se nebudou umět přizpůsobit změnám prostředí, které mohou v budoucnosti nastat, nebo mohou mít sníženou schopnost odolat novým nemocem.
Rysí DNA získávali ze slin i moči
I v důsledku toho dnes podle Krojerové sílí v západní a střední Evropě snahy tyto populace posílit vypouštěním nových rysů odchycených v jiných oblastech nebo pocházejících z chovů v zoo. Takto zásadní opatření ale nelze přijmout bez znalosti skutečného stavu a stupně ohrožení populace, s čímž může pomoci právě genetika.
„Snažili jsme se získat rysí DNA ze všech možných zdrojů. Izolovali jsme ji nejen z trusu a chlupů, ale také ze stěru slin, které rys zanechal na své kořisti, z moči zachycené v trávě nebo na sněhu, z kapek krve ze stop rysa nebo například z klíštěte nalezeného v rysím brlohu,“ popisuje sběr vzorků Barbora Gajdárová, zooložka z ÚBO AV ČR.
Současně vědci sbírali tkáňové či krevní vzorky ze sražených, uhynulých či odchycených rysů. Asi největší výzvou pak bylo získat starší vzorky z let 1984 až 2013, kdy ještě vědci neprováděli jejich systematický sběr. „Nakonec se nám díky spolupráci s muzei podařilo zajistit vzorky DNA z lebek, kožešin a koster asi ze dvou desítek exemplářů, čímž jsme pokryli celé období existence této populace, tedy zhruba 35 let,“ dodává Gajdárová.
„Ačkoliv naše výsledky potvrdily nízkou genetickou diverzitu populace, překvapivým zjištěním bylo, že ke ztrátě asi 25 procent diverzity došlo v průběhu prvních 15 let po jejím založení a v posledních 20 letech se již moc nemění,“ říká Krojerová. Genetická data získaná o šumavské populaci tak zatím neukazují, že by byl umělý zásah nutný.
Na české straně hranice v minulosti vypustili sedmnáct rysů, na bavorské straně devět. Výzkumníci si tak myslí, že populace je v lepším stavu než některé jiné, které také vznikly vypouštěním zvířat, například dinárská ve Slovinsku a Chorvatsku.
„Tam nízký celkový počet šesti, navíc vzájemně příbuzných zakladatelů a legální lov po počátečním růstu populace pravděpodobně způsobily pokles genetické diverzity a velikosti populace pod kritickou hranici. Dostaly tuto populaci do spirály, jež může vést až k jejímu vymření,“ uvedli vědci. Proto nyní ve Slovinsku a Chorvatsku vypouštějí rysy odchycené na Slovensku a v Rumunsku.
