Sociálně-simulační hra z roku 2018 vyvinutá společností Sarepta Studio získala opravdu mnoho ocenění, namátkou BAFTA, Tap Tap 2018, Best Drama Award, Norwegian National Game 2018, Best Small Screen Game Award, Golden Tea Award 2019 a Best Indie Game Award.
Příběh nás zavádí do Norska do období těsně po druhé světové válce a hned v úvodu si adoptujete dítě a staráte se o něj. Společně s dítětem pak projdete skrze šest kapitol, jež vám příběh nabízí. Mezi ně patří: změna (change), osamělost (loneliness), důvěra (trust), zvládnutí (coping), spojení (connection) a naděje (hope).
Karin nebo Klause
Jak jsem již zmiňovala, v My Child Lebensborn přicházíte na začátku hry do dětského domova, abyste si osvojili dítě. Na výběr má hráč ze dvou možností. Buď chlapce Klause, nebo dívku Karin. Nemusíte se ale bát, vaše volba chlapce nebo dívky nemá žádný vliv na příběhovou zápletku.
Dále už se pak hráč stává skutečným rodičem. Jelikož vašemu dítěti je právě sedm let, musí nastoupit rovnou do povinné školní docházky. Vše začíná celkem nevinně. Dítě se do školních lavic vskutku těší, že se naučí nové dovednosti, osvojí znalosti, najde si kamarády a vše bude naprosto idylické. Hráč jako správný rodič musí dítě šatit, krmit, koupat a hrát si s ním, ale zároveň také chodit do práce.
Najíst, vykoupat, do práce a spát. Zas a znova
Každý rodič mi dá za pravdu, že postarat se o své ratolesti není mnohdy zrovna jednoduchý úkol. I když vše vypadá na první pohled velmi jednoduše, je ve hře My Child Lebensborn jedno velké „ale“. Stejně jako v reálném životě jsou vaším největším nepřítelem čas a finance, proto jste nuceni se neustále rozhodovat, jakou aktivitu provedete, co vynecháte, jestli zůstanete v práci déle (více peněz, ale méně času na dítě), nebo se raději svému dítěti pověnujete.
My Child Lebensborn disponuje čtyřmi časovými úseky (ráno, dopoledne, odpoledne a večer). V každém z těchto úseků máte možnost dvou interakcí (krmení, koupání, vyřízení dopisů, hraní atd.), kromě večera, zde je možná pouze jedna jediná interakce (samozřejmě dle vašeho výběru – pohádka, korespondence…). Musíte proto neustále přemýšlet, co je pro vás priorita, jelikož vaše rozhodnutí ovlivňují osobnost dítěte a jeho pohled nejen na vás, ale i na svět.
Fotoalbum a deník
Kromě všemožných interakcí se ve hře My Child Lebensborn budete snažit zjistit, kdo byli Karininy či Klausovi rodiče, za pomoci dopisů a komunikace s některými členy rodiny. Důležité životní milníky a informace ze života dítěte se vám vkládají formou fotek a kreseb do fotoalba ve vaší pracovně. Zde také najdete deník, do kterého si zaznamenáváte vše, co se událo. Ve fotoalbu i v deníku máte možnost listovat nazpět. Navíc se tu také nachází dopisy, dokumenty (o otci dítěte) a novinové články.
Šikana
Ve hře My Child Lebensborn se jako rodič musíte vyrovnávat se šikanou vašeho dítěte, ať už od spolužáků, učitelů, či dokonce členů rodiny (babička a dědeček Karin/Klause). Je to v důsledku toho, že otec byl nacista. Setkáte se tu tak s různými druhy šikany, od výhružek přes tělesné tresty, přivazování ke stromu až po velmi nepříjemnou scénu, kdy se Karin či Klaus vrátí ze školy počůraní od spolužáků. Hráč je tak postaven do velmi nepříjemné situace. S tou se snaží vyrovnat, jak nejlépe umí ve prospěch dítěte. Snažíte se ho rozveselit, zvednout mu náladu, být pro něj oporou. To vše pak ovlivňuje, jak se příběh a vztah Karin či Klause k vám nadále vyvíjí.
Pravdivý příběh
My Child Lebensborn je hra s pravdivým příběhem. Během druhé světové války přišli fašisté do Norska se speciálním programem. Ten zahrnoval použití místních žen jako „líhně“ pro rození nových árijských dětí. Po celé zemi se tak začaly otevírat „pobočky“ organizace zvané Lebensborn. Byly to takzvané mateřské domy (kde byly ženy vybírány a připravovány na porod) a dětské domy (kam byly děti převezeny a vychovávány jako árijské).
Údajně se jen v Norsku podle oficiálních údajů narodilo více než dvanáct tisíc takových dětí. Když přišel mír, byli Norové extrémně krutí ke „zrádcům“, kteří z různých důvodů žili s Němci. Tato nenávist se pak začala snášet i na bezbranné malé děti narozené fašistům a právě o takovém dítěti pojednává hra My Child Lebensborn.
Hra My Child Lebensborn je naučná a zároveň srdcervoucí. Některé rozhovory a scény pro mě jako matku nebyly vůbec příjemné a po dohrání jsem měla pocit, že moje rozhodnutí byla nedostačující. Hru mohu jedině doporučit, ale rozhodně to není nic pro slabé povahy, jelikož je příběh velice emotivní. Připravte si krabičku kapesníků a hurá na to.
