Zvláštní vlak Lemkin: 75 let od doby, kdy se genocida stala zločinem
Zvláštní vlak jménem Lemkin bude až do konce května na několika českých nádražích připomínat 75. výročí od doby, kdy se genocida stala zločinem. Vlak, v jehož vagonech Centrum studií genocid Terezín představí multimediální výstavu i další vzdělávací akce, je pojmenovaný po Rafaelu Lemkinovi, polském právníkovi židovském původu, jenž pojem genocida vymyslel a dal mu právní a vědecký rámec, který později přijalo Valné shromáždění OSN.
Na sedmou kolej pražského Masarykova nádraží vlak Lemkin již přijel a veřejnosti bude přístupný denně od 11 do 18 hodin do 29. dubna. Poté se přesune do Kolína, ještě jednou do Prahy a následně do Rakovníku a Ústí nad Labem.
“Ta výstava je pojata tak, že konkrétní herec na základě autobiografie a pamětí představuje Rafaela Lemkina, jeho dílo i ten ohromný diplomatický úspěch, kterým bylo přijetí Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocida,” vysvětlil dnes ředitel Centra studií genocid Terezín Šimon Krbec.
“Důležitost té úmluvy (OSN) spočívá také v tom, že omezuje suverenitu jednotlivých států. Do té doby platilo, že si státy na svém území mohly dělat, co chtěly a nikdo jiný do toho neměl co mluvit. Když státy tu konvenci přijaly jako národní legislativu, zavázaly se, že budou genocidě předcházet,” vysvětlil Antonín Hradilek, bývalý zmocněnec české vlády pro otázky holokaustu.
Pojem genocida zpočátku existoval jen v polštině (ludobójstwo). Lemkin jej v roce 1944 adaptoval i pro angličtinu jako “genocide” z řeckého genos (rasa, národ) a latinského cide (zabíjet) ve své práci “Vláda sil Osy v okupované Evropě”. Ke studiu genocidy ho už ve 20. letech minulého století přimělo jednání Osmanské říše, která na svém území za první světové války likvidovala arménské obyvatelstvo. Na události se dnes vzpomíná jako na arménskou genocidu, ačkoliv tehdy pojem ještě neexistoval a Turecko označení odmítá i dnes.
Připomínání života a díla Lemkina prostřednictvím vlaku nenese jen očividnou symboliku transportů do koncentračních táborů za druhé světové války nacistickým Německem. Dobytčí vagony používala i Osmanská říše za první světové války, když deportovala Armény i další křesťanské menšiny do syrských pouští, nebo i Stalinův režim v Sovětském svazu pro transport lidí do pracovních táborů.
“Je zvláštní, že si někdo myslí, že když se ve světě děje nějaké zlo, tak se ho to netýká. Lidé samozřejmě v historii udělali spoustu dobrých věcí, například vytvořili Červený seznam ohrožených druhů zvířat a rostlin. Pro ohrožené skupiny lidí ale taková kniha neexistuje. Přijetí Úmluvy bylo významným krokem,” řekl k otevření vlaku Lemkin arménský historik Hayk Demoyan.
“Bohužel, my, kteří jsme se narodili ve 20. století a žijeme ve století jednadvacátém, jsme byli svědky mnoha genocid. Odkaz Rafaela Lemkina je aktuální, důležitý a alarmující pro každého z nás, nehledě na to, jaké hodnoty zastáváme,” uzavřel Demoyan, který po boku Antonína Hradilka a Šimona Krbce promluvil v jednom ze čtyř vagonů Lemkina.
Na tvorbě vzdělávacího obsahu pro vlak se kromě zástupců terezínského centra podíleli herci Aleš Bílík a Dušak Sitek a scénograf a výtvarník Milan David.
