Potkat v Česku hollywoodskou hvězdu není tak těžké. V posledních letech jich natáčení filmových hitů přivedlo především do Prahy hned několik. Česku dělají hollywoodské produkce skvělou reklamu a lákají zahraniční kapitál, ovšem v poslední době jich čím dál víc utíká za lepšími podmínkami jinam.

Zaměstnanci žižkovské restaurace Taiko Ramen se nedávno pochlubili cenným úlovkem: fotografií s hollywoodskou hvězdou Keanu Reevesem, která k nim dorazila na večeři.

Podobně se podnik The Borsch na Instagramu radoval, že k nim na polévku zavítal Willem Dafoe.

Prvního přivedl do Česka snímek Ballerina, spin-off akční série John Wick, druhého zase Nosferatu, nová verze upírské klasiky z roku 1922. A vyjmenovat můžeme řadu dalších prominentních jmen i titulů.

Rosamund Pike a drahý fantasy seriál Kolo času. Orlando Bloom a jiné ambiciózní fantasy Carnival Row. Ryan Gosling, Chris Evans a Ana de Armas při přípravě The Gray Mana, nejdražšího filmu v historii Netflixu. Gillian Anderson či Helen Mirren natáčely Bílé ptáče. A další stále přibývají.

Hvězdy mají navíc v zádech velkolepé hollywoodské produkce, připravené nechat v Česku stovky milionů. A někdy i více – však třeba za dvě řady Carnival Row tu produkce utratila 3,9 miliardy korun.

Poslední roky přinesly Česku velký hollywoodský comeback. Oživily zájem, který zažehly na počátku milénia snímky jako Mission: Impossible, Agent bez minulosti nebo Casino Royale. „Ty daly Prahu po roce 2000 na mapu jako filmařsky důležité město a díky nim jsme si udělali reputaci jako prvotřídní tvůrci filmů,“ říká David Minkowski z produkční společnosti Stillking Films, která natáčení mnoha hollywoodských trháků zajišťuje.

Po prvotní euforii se ale příval západních filmařů zasekl a ožil až v poslední době, i díky boomu bohatých streamovacích služeb. Klíčem k lákání zahraničních produkcí je systém filmových pobídek, který v Česku funguje od roku 2010 a jejich výše je nyní dvacet procent – tolik se filmařům z nákladů vrací.

Tuzemsko navíc slibuje i dobré letecké spojení, zajímavé kulisy, relativně levné podmínky, důkladné zázemí filmových profesí a zručné a tvůrčí profesionály a profesionálky.

„Češi obstojí i na vedoucích pozicích jednotlivých oddělení výroby, například kamery, uměleckého maskérství, místního managementu, u kostýmní výroby a podobně. Zahraniční produkce tak tyto vedoucí oddělení nemusí vozit, a tím pádem významně ušetří,“ vysvětluje Pavlína Žipková, vedoucí České filmové komise.

Ta je součástí Státního fondu kinematografie, který se o pobídky stará a díky nimž se do Česka povedlo přitáhnout tolik zvučných jmen. Ale mohlo by být ještě lépe. A především: za pár let může být podstatně hůře.

„Zájem hollywoodských studií natáčet v Česku je obrovský. Bohužel kapacita českých filmových pobídek za současného stavu nedokáže pokrýt zájem ze zahraničí a projekty odcházejí ke konkurenci, zejména do Maďarska,“ říká Žipková.

Vláda posílá na pobídky 800 milionů korun, loni po naléhání Asociace producentů v audiovizi přihodila ještě 570 milionů korun, letos bylo k dispozici dokonce 1,4 miliardy korun. I tak se kapacita vyčerpala za jediný den, během nějž se registrovalo 153 projektů, z toho šestapadesát zahraničních.

„Od ledna do dubna jsme kvůli tomu přišli o dost projektů. Většina z nich šla do Maďarska,“ potvrzuje producentka Veronika Lencová z Film United, která se starala třeba o natáčení seriálů Poslední světlo nebo Hanna. Připomíná, že jde o problém například u seriálů s potenciálem na několik řad, které potřebují mít natáčecí místo jisté na delší období.

„Česko bohužel nedokázalo zachytit tolik projektů, kolik bývalo mohlo, protože pobídky mají od vlády nedostatečnou podporu. Kvůli tomu se přišlo o miliardy korun na potenciálních výdajích,“ připomíná Minkowski.

V současnosti se chystá novela zákona o audiovizi, která by měla zajistit pružnější systém pobídek. Jenže i kdyby zákon hladce prošel sněmovnou, senátem i prezidentským podpisem, může platit až od ledna 2025.

Žipková zároveň upozorňuje, že pobídky jsou prostředkem státu, jak přivést do země zahraniční kapitál, i proto je v jeho zájmu mít jejich funkční systém. „Filmové pobídky jsou prioritou naší vlády,“ ubezpečoval v lednu ministr kultury Martin Baxa.

Měla by být, tím spíš, že konkurence sílí. Už několik let nejsilněji ze strany Maďarska, které je v regionu kvůli vstřícnějším podmínkám nyní jednoznačně nejlákavější destinací a říká se, že po Londýnu je v Evropě druhou nejčastější hollywoodskou zastávkou: vznikal tam Marťan, Black Widow, pokračování Blade Runnera nebo Duny a mnoho dalších trháků.

Ve srovnání s dalšími státy z blízkého okolí má však Česko stále silnou pozici, i proto se tu chystá celá řada zajímavých projektů.

V současnosti se připravuje druhá řada seriálu Interview s upírem nebo dánská minisérie Families Like Ours od proslulého režiséra Thomase Vinterberga. Brzy začne natáčení třetích řad ambiciózních seriálů Nadace a Kolo času nebo německého fantasy filmu Kazar. A v plánu je jich na celý rok ještě více, natáčecí sezona se teprve rozjíždí.

Hollywoodské produkce přinášejí Česku finance, dělají zemi reklamu, koneckonců třeba scény z mohutně propagovaného The Gray Mana obletěly svět. Také dávají šanci tuzemským talentům filmového průmyslu dostat se k těm největším projektům současnosti a přičichnout si k velkým cenám.

Vždyť loňský film Na západní frontě klid z produkce Netflixu, který vznikal v Česku, vládl cenám BAFTA a neztratil se ani na Oscarech, kde posbíral čtyři ceny a filmová architektka Ernestine Hipper děkovala na pódiu kolegům z Prahy.

Podobných chvil slávy a hvězdných setkání může v budoucnu přibývat. Ale jen v případě, že Česko neztratí krok s hladovou konkurencí.