Ostře sledované kostičky. Filmaři si cestu Tetrisu za železnou oponu přibarvili v odstínech klišé
Na konci března vstoupil do amerických kin a na Apple TV celovečerní životopisný snímek Tetris. Film o tom, jak se stejnojmenná hra stala jednou z nejoblíbenějších v historii, nechce být jenom dvěma hodinami dějepisu. Místo neobyčejného skutečného příběhu tudíž vypráví jeden obyčejně neskutečný.
Rusko nepatří k videoherním lídrům. Co do velikosti publika je tamní trh samozřejmě nezanedbatelný, generuje ale násobně nižší zisky než USA, Čína či Japonsko a ruská herní produkce například za ukrajinskou dlouhodobě zaostává. Přesto bychom v Rusku našli kořeny jednoho z nejhranějších titulů historie, slavného Tetrisu.
Jednoduchý, ale geniální koncept, kdy na obrazovce padají k zemi geometrické obrazce a hráč je otáčí a posouvá tak, aby se skládaly v kompletní řádky a mizely, než se jich nahromadí příliš, přišel v 80. letech ze Sovětského svazu. Dodnes jde o značku silnější než Pokémoni a zhruba půl miliardy prodaných kopií nejrůznějších variant Tetrisu překonal pouze hrdinný instalatér Mario.
Jak Mario, tak Tetris teď shodou okolností našli cestu do filmu. Ale zatímco Super Mario Bros. ve filmu adaptuje hry a jejich zápletku, filmový Tetris vypráví o tom, jak se hra Alexeje Pažitnova ze sovětského počítače Elektronika 60 rozšířila za železnou oponu a na videoherní platformy včetně přenosného Game Boye.
Nutno podotknout, že také v případě Tetrisu se jeden čas schylovalo k adaptaci hry jako takové, nicméně dobrodružné sci-fi trilogie se diváci nedočkali. Místo toho je na Apple TV+ od 31. března ke zhlédnutí příběh o tom, kterak herní designér a podnikatel Henk Rogers pro japonské Nintendo kupoval v Moskvě roku 1988 licenci na Tetris. Prodávajícím byl
