Bezdomovectví, respektive nevymahatelnost práva, bylo stěžejním bodem konference městských policií v Sokolově. Strážníci mají k dispozici předpisy, na základě nichž mohou bezdomovce sankcionovat. „To ale není řešení. Dáváme pokuty bez efektu, protože je stejně nikdy nezaplatí,“ naznačil Vlasák. Dluh podobných lidí vůči městům pak narůstá.
To podle Vlasáka vede i k negativnímu vnímání práce městských policií v očích obyvatel měst. Ti chtějí výsledky a radnice se jim právě formou obecně závazných vyhlášek snaží vyhovět.
„Z praxe ale víme, že žádný efekt nemají,“ uvedl Vlasák. Navíc se pro strážníky stávají zásahy proti bezdomovcům stále rizikovějším úkonem.
Agresivita bezdomovců se zvyšuje
Představa bezdomovce jako staršího člověka s igelitkou, v níž má celý svůj majetek, už neodpovídá realitě. „Téměř 60 procent lidí bez domova totiž dnes tvoří ti v produktivním věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety,“ popsal typického bezdomovce současnosti Vlasák.
Skutečnost, že lidé bez domova mládnou, je podle něj pro společnost špatnou vizitkou. Pro strážníky pak komplikací při zásahu. „Stále se zvyšuje agresivita bezdomovců vůči strážníkům i asistentům prevence kriminality. Často musejí při zásazích používat i donucovací prostředky. A to v minulosti nebylo,“ doplnil velitel karlovarské městské policie.
Jedinou možnost na změnu vidí v úpravě legislativy. Ta se podle něj musí vybalancovat tak, aby zůstala zachována práva občanů, ale zároveň dostaly městské policie účinnou možnost, jak neutěšený stav zvrátit. „Chybí návazný sociální program. Abychom věděli, jak dál s bezdomovci pracovat, na koho se obrátit,“ dodal Marcel Vlasák.
Institut zakázání pobytu chybí
Strážníci, kteří mají zkušenosti přímo z ulic, vědí, že jediné, na čem lidem bez domova skutečně záleží, je jejich volnost. Omezit ji ale není podle Stanislava Makovičky, výkonného strážníka a vedoucího právního oddělení Městské policie Karlovy Vary, nic jednoduchého.
„Institut zakázání pobytu sice nějakou dobu v české legislativě zakotvený byl, ale dnes už v zákonech chybí,“ podotkl Makovička. Další formou, jak omezit volnost lidí bez domova, jsou veřejně prospěšné práce. I ty se ovšem řídí přísnými pravidly.
Kličkování mezi zákony
„Může je nařídit soud jako alternativu k trestu odnětí svobody. Pak existuje pracovní povinnost v rámci krizových stavů, případně je-li jejich nařízení v zájmu ochrany života a zdraví,“ řekl Stanislav Makovička.
Hypoteticky by v případě trestu pro bezdomovce připadal v úvahu poslední bod. „Je to ale spíše jen odvážná myšlenka. Toto ustanovení není myšleno úplně tak, jak bychom si my představovali pro řešení toho, co teď řešitelné není. Ten, kdo by chtěl s tímto ustanovením pracovat, by se musel podepsat pod něco, co je kličkováním v zákonech,“ dodal Makovička.
