Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Velký příběh malého práskače“ přináší nový seriál Volha. V neděli 23. dubna odvysílala Česká televize už čtvrtý a zároveň předposlední díl. Minisérie ukazuje, jaká atmosféra panovala v Československé televizi (ČST) v době normalizace a poněkud peprně popisuje i vztahy mezi tehdejšími zaměstnanci.
„Je zajímavé, že lidi, kteří v době normalizace žili, říkají, že je seriál Volha hodně reálný. Ti, kteří to nezažili, to označují za nereálné. Atmosféra doby je ale zachycená přesně,“ říká Kruml k vysílané sérii.
„Seriál přibližuje deziluzi a nechuť. Televize byla tehdy zdrojem absurdních situací a seriál je ukazuje,“ říká historik a jako příklad uvádí kontrolu oblečení, kterou na vrátnici ČST na zaměstnancích prováděli.
„Televize byla do roku 1973 ve velké programové krizi. Fungovala dětská redakce a zábava,“ komentuje snímkem zachycenou dobu. Největší úspěch podle něj během ní sklízely počiny se zvířaty nebo díla zahraniční produkce.
Díváte se na seriál Volha?
„Cenzura oficiálně nebyla. Zrušili ji v roce 1968. Díla, která teď ale obdivujeme, vznikla právě v době s předběžnou cenzurou,“ míní. Českou filmovou produkci ve srovnání s tou z NDR označuje za puritánskou. Ve zpravodajství se podle Krumla angažovali jen „spolehliví lidé“.
STB předstírala, že měla televizi pod kontrolou
„Televize měla skoro deset tisíc zaměstnanců. STB předstírala, že ji má pod kontrolou, ale to v takto velkém množství nejde,“ říká historik.
„Byla to doba bez pravidel a ostrých loktů,“ shrnuje. Uspěli podle něj jen lidé, kteří se dokázali prosadit. „V televizi pracovali jen tací, kteří to dělat chtěli a dělali to dobře,“ zdůvodňuje vznik kvalitních snímků tehdejší doby jako Kouzelník, Arabela nebo Chalupáři.
RECENZE: Takoví jsme prostě byli, přiznává Volha s hořkým humorem |
Od šedesátých let se sledovanost podle Krumla měřila dvěma způsoby, a to telefonickým průzkumem nebo deníčkovou metodou, která fungovala se zpožděním. „Čísla nebyla přesná, ale odhadem na základě těchto dat víme, že na první program televize se takto dívalo třeba mezi čtyřmi a pěti miliony diváků,“ vysvětluje.
„Dřív jsme byli velmoc ve tvorbě dětských pořadů. Nyní je to spíš třeba Austrálie, nicméně kvalitní věci pro Déčko vznikají dodnes,“ říká.
Za změnou kvalit v českém filmovém průmyslu podle něj stojí i to, že herci zkoušeli až čtrnáct dní dopředu. „Věcí se navíc ve srovnání s dneškem točilo podstatně méně, a tak i pro drobné útvary mohla televize používat ty nejlepší a za vysoké honoráře,“ uzavírá.
