Jde do nich spousta energie a přesto stojí stranou zájmu. Řeč je o výstavních publikacích. Knihy doprovází často velké projekty a na jejich propagaci už nezbývá dostatek sil. Seznamte se s těmi, které se rozhodně vyplatí mít v knihovně.
Olga Malá: Heroin Crystal
Jsou výstavy, které dokážou vystihnout ducha doby, shrnout konkrétní období nebo specifický styl. Obvykle trvají jen pár měsíců a všichni je tak navštívit nedokážou. Kniha proto bývá důležitým výstupem výzkumu, který trvá klidně i několik let a završuje úsilí nadšeného badatele nebo skupiny kurátorů.
Do knihovny každého uměleckého nadšence by si rozhodně měla najít cestu publikace Heroin Crystal, která minulý rok doprovázela stejnojmennou výstavu v Galerii hlavního města Prahy. Na dílech patnácti protagonistů ukazuje nakolik hektickým, vzrušujícím a určujícím obdobím byla devadesátá léta v kontextu českého umění a jeho dalšího vývoje.
Krištof Kintera, Jiří Černický, Federico Diaz, Milena Dopitová nebo Veronika Bromová. Právě v divokých devadesátkách se načrtla budoucnost těchto dnes již slavných českých umělců a umělkyň, jejichž jména rezonují nejen u nás, ale také v zahraničí.
Bromová připravovala reprezentativní výstavu Česka na benátském bienále v roce 1999, Diaz zase Zlatou slzu pro EXPO 2010, Černického díla jsou vyhledávaným sběratelským artiklem a Kintera běžně vystavuje v Čechách, ale i v Itálii nebo Švýcarsku.
Kniha se navrací do roku 1994, kdy se ve starobylém Domě U Kamenného zvonu odehrál první ročník Bienále mladého umění. Kurátorka Olga Malá, která jej před třiceti lety organizovala, je také autorkou publikace a nabízí tak zcela jedinečné srovnání a přesah.
Foto Milena Dopitová
Viktor Karlík: Literatura
„Chvíľu rozmýšľam, či nie som v nevýhode, keď som výstavu, s ktorou je katalóg spätý, osobne nevidel,“ zamýšlí se jeden z členů výtvarné komise soutěže Nejkrásnější knihy roku Jozef Ondrík. To je ostatně častý problém kulturně nesmírně aktivní země, jako je ta naše, v níž však nefunguje obdobně rozšířená kulturní publicistika, a tak se jednoduše o akcích, výstavách a publikacích dozví spíš omezený okruh zájemců než široká veřejnost.
Tato kniha by však vašemu zraku neměla uniknout ani dva roky po výstavě v kulturním centru DOX, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je vítězství v kategorii Nejkrásnější výstavní katalog roku 2021, dalším pak sama výjimečná osobnost a dílo Viktora Karlíka. Ten patří k výrazným představitelům takzvané druhé generace českého undergroundu. Je malířem, grafikem, sochařem a také redaktorem a spoluzakladatelem vydavatelství Revolver Revue.
Foto Revolver Revue
Právě jeho fascinaci textem lze vyčíst z knížky Literatura, která představuje Karlíkova díla z let 2012 až 2019 v souvislosti s literaturou. Beckett, Krchovský, Bondy, Dostojevskij, Hrabal nebo Orwell se ocitají v jedné publikaci a Karlík vás naučí na jejich dědictví koukat jinak. Abstrahovaně, s fantazií i zcela popisně.
Pavel Dušek: In The House
Výstavní katalog bývá poměrně nudná disciplína. Fotky děl nasázených na stránkách za sebou, popisky a úvodní text kurátora plný cizích slov, do kterých se člověk snadno zamotá. Co když ale kniha nabídne něco navíc? Zasazení do kontextu formou esejí, úvah nebo rozhovoru s autorem či autorkou, srozumitelné dovysvětlení výtvarných záměrů, anebo je objektem sama o sobě.
Aktuální výstava Pavla Duška In The House v holešovické galerii Trafačka ukazuje, že když se vše vyjmenované propojí, vznikne výjimečný počin, který prostě musíte mít. Díky speciální betonové obálce přesahuje hranice klasického média a kniha sama se stává uměleckým objektem, navíc úzce souvisejícím se svým obsahem.
Foto Trafo Gallery
Ladislav Zikmund-Lender: Tvary, barvy, pohodlí: nábytek Jitona
Z dob předpandemických pochází publikace, která se věnuje historii legendárního českého výrobce nábytku Jitona. Staré známé tvary populárních křesel, sedaček a židlí, na kterých se sedělo v domácnostech, ale třeba i v hotelu Praha nebo Paláci kultury, ukazuje v novém, kritickém světle.
Její autor a kurátor výstavy v Alšově jihočeské galerii Ladislav Zikmund-Lender zkoumá dosavadní představy o domnělém nedostatku surovin a produktů na socialistickém trhu, podoby tehdejší reklamy nebo mechanismy exportu do zemí sovětského bloku a imperialistického západu.
Lender se nebojí klást pichlavé otázky o skutečném přínosu a inovacích firmy z jižních a západních Čech, jejím vlivu na utváření tehdejších trendů i setrvačnosti tvorby v duchu doby. Dojde i na porovnávání vývoje tvarů mezi padesátými a koncem osmdesátých let, autorské podíly designérů nebo podmínky zaměstnávání v Jitoně. To vše doprovozené krásnými fotografiemi Martina Poláka.
Foto Galerie výtvarného umění v Chebu
Jakub Frank, Anežka Chalupová (eds.): Místa chvění: Zvuk jako médium
Téměř každá kniha z vydavatelství galerie 8smička v Humpolci stojí za koupi. Je totiž vysoce pravděpodobné, že se brzy vyprodá a stane se z ní sběratelský kousek. Jako se to už ostatně děje publikaci k výstavě Jdu prachu samotou s průhledy do zahrad. Reynek v dialogu, která v galerii probíhala minulé září. Také kniha k inaugurační výstavě Pocta suknu. Textil v kontextu umění od Emmy Hanzlíkové a Markéty Vinglerové je už jen těžko k sehnání a navíc získala ocenění za nejkrásnější výstavní katalog roku 2018.
Foto 8mička
Hanzlíková pro 8smičku vytvořila také výstavy a doprovodné knihy k zábavně znějícím projektům Kuna nese nanuk – umění čtení umění nebo Dvě hlavy, čtyři ruce – tvorba autorských dvojic a ze soutěže Nejkrásnější kniha si ocenění odnesla i publikace Miloše Doležala Vrchovina, krabatina, mrchovina – solitéři Vysočiny. Také ty kolují u knihkupců už jen výjimečně. Za všemi z nich stojí ověřená dvojice grafiků Štěpán Malovec a Martin Odehnal, kteří odborným textům dodávají šmrnc a vtip od založení galerie v roce 2018.
Posledním přírůstkem v galerijním nakladatelství je knížka Místa chvění: Zvuk jako médium, která doprovází aktuální výstavu. A také tato v pořadí čtrnáctá publikace už má slušně nakročeno k vyprodání. Neotálejte proto příliš dlouho a spojte její koupi s návštěvou výstavy v humpolecké 8smičce. Zaručujeme, že cesty do půlky D1 nebudete litovat.
Jana Pavlová, Lukáš Pilka: Chrámy peněz
A jedna výjimka na závěr. Samostatnou výstavu by si naopak zasloužil dlouholetý výzkum historičky umění Jany Pavlové a její publikace Chrámy peněz, která nedávno vyšla v nakladatelství BigBoss. Zabývá se v ní nepříliš populárním tématem postmoderní architektury, která bývá často vysmívána pro svou kýčovitost, barevnost nebo nepraktické materiály. Jednoduše ještě neodteklo dost času, aby se styl v očích veřejnosti transformoval z domnělého reliktu devadesátých let ve fenomenálního svědka doby, jako se to podařilo například brutalismu.
Foto BiggBoss
Pavlová se v knize navíc zaměřuje na jeden konkrétní typ investora, jenž před třiceti lety patřil mezi hlavní zadavatele těch nejbláznivějších postmoderních staveb – české bankovní domy a spořitelny. „V téměř každém českém městě zastupují architektonickou vrstvu, která dnes zpřítomňuje chaotické a hořko-sladkými emocemi prodchnuté období transformace společnosti po pádu totalitního režimu a budování nového demokratického státu v režii Václava Havla a Václava Klause.“
Kniha vás seznámí s třiadvaceti příběhy vybraných bankovních domů a s přístupem jejich architektů, kteří do křehké postmoderní identity po pádu komunismu promítali příslib nového životního stylu. Velké množství dobových fotografií a architektonické dokumentace překvapí především v kontrastu s aktuálním stavem domů – původní záměry totiž za ta léta často znejasnila řada rekonstrukcí. Fotky doprovází eseje založené na osobních rozhovorech s dosud žijícími tvůrci.
