Uměl být badatelem, spisovatelem i politikem. S německými historiky přivedl obě země k „přijetí“ společných dějin
Seriál Česká inteligence 20. století: Přes polovinu života patřil k nejvýkonnějším českým představitelům své historické profese. „Čte neskutečně mnoho a v řadě jazyků, čte odporně rychle a nepříjemně přesně si z přečteného pamatuje to podstatné,“ napsali o něm s humorem jeho kolegové v roce 2013. Dělal toho ale ještě mnohem víc.
Jan Křen (1930–2020) začínal svůj dospělý život jako dychtivý a nekritický vyznavač komunistické myšlenky. Do KSČ vstoupil v šestnácti letech a důkladnou průpravu pro práci ve stranickém aparátu absolvoval také na Vysoké škole politické ÚV KSČ, kterou dokončil v roce 1953.
Hned potom na své alma mater nastoupil jako pedagog a působil tam až do roku 1969. Nejméně prvních deset let z toho na něho jako na vědce nebyl moc pěkný pohled; byl tím, co se běžně označuje pojmem „režimní historik“, tedy hlasem svého pána. Pokud později nenapsal paměti, bylo to možná tím, že v jeho životě bylo období, kdy nebylo moc na co příjemného vzpomínat.
Ta doba pro něj ale byla důležitá ještě kvůli něčemu jinému. Dala mu
