Stamicovo kvarteto uvedlo světovou premiéru Pavla Trojana

Zvukovou stránku koncertu silně ovlivňoval fakt, že Stamicovo kvarteto volí intonační strategii na spodní hraně limitu doladěnosti. Jeho barva jde tedy spíše do temnějších valérů. Nižší intonace pak pozitivně ovlivnily především interpretaci Smyčcového kvintetu A dur, op. 29, č. 3 se dvěma violami Pavla Vranického (1756–1808), tedy skladatele vídeňského klasicismu. V jeho době se ladilo níže než dnes. Tím se také provedení uvedené skladby na koncertě přiblížilo zvuku v době života autora.

Kromě řečeného charakteristického znaku nutno uvést ještě jeden zajímavý aspekt. Týká se vícezdrojového původu invence provedených skladeb. Latentní polystylovost existovala ve všech zařazených skladbách, ale její poznatelnost dnes klesá s přibývajícím věkem díla. U Smyčcového kvintetu A dur Pavla Vranického se již jen domníváme, že například v jeho poslední větě Allegro di molto zaznívají lidové tóny a další vlivy identifikujeme jen stěží. Proto se nám dnes skladba jeví jako stylově ujednocená.

Ve Smyčcovém kvartetu g moll, op. 27, č. 1 Edvarda Griega (1843–1907), současníka Antonína Dvořáka, zaznívají zřetelně v první větě linie italské opery, ve druhé větě intonace Schubertovy, v poslední větě je pak zřetelný vliv Felixe Mendelsohna Bartholdyho, tedy Schubertova generačního druha. Uvedené zdroje jsou pro nás již jen odstíny romantismu a jejich určení vyžaduje velkou poslechovou zkušenost.

Klavírní kvintet, op. 94 českého soudobého skladatele Pavla Trojana (*1956) zapadá do trendu dnešní doby, kdy se záměrně napojuje na konkrétní zdroje, aby z nich vytěžil určitou míru výrazového kapitálu, a dosažený materiál pak skladatel dotvořil do nového obsahu. Vzhledem k dostupnosti obrovského množství hudby a její permanentní existenci kolem nás není divu, že identifikace původních zdrojů se dnes jeví jako bezproblémová a velmi široká. Popsaná metodika v současnosti ve svém rozšíření mezi skladateli sílí. Z jiného koutu světa na nás podobnou řečí nedávno promluvila hudba Fina Olli Mustonena (viz recenze z koncertu Pavel Haas Quartet a jeho hostů 12. dubna 2023 z Rudolfina), která byla publikem přijata také s velkými sympatiemi.

Klavírní kvintet, op. 94 Pavla Trojana zazněl na večeru ve světové premiéře. Je čtyřvětý, převahu tvoří rychlá tempa, která jsou rozmístěna na krajích cyklu a ve druhé větě. Tím dostává dílo základní energickou tvářnost. Dalším důležitým faktorem usnadňujícím orientaci v Trojanově kompozici je její přehledná stavba a hierarchická materiálová organizace. Dílo svazuje osa tónu A, který se stává centrálním na velké ploše a je profilován durovými a mollovými akordy do podoby akordického centra. Tónový svět však obohacují charakteristické intervaly starých i novějších módů až do takových krajností, kdy je centrická hierarchie destabilizována. Takové fráze považuji ve skladbě jako nejvíce obsažné. Našel jsem je především v posledních dvou větách (Maestoso a Allegro assai). Některé takto popsané útvary pak ještě účinně dobarvovala hra u kobylky v houslích přinášející zajímavě zkreslený šustivý zvuk.

Klavírní kvintet Pavla Trojana zdobí především jeho pozitivní energie, jejíž zdroj je napojen na nejlepší tradici velké české klasiky. Myslím si však, že nejnosnější tóny díla zazněly v jeho volné větě Maestoso, která je na ni napojena nejméně. Zde smyčce ve vysokých polohách komentují basové fráze klavíru a dochází tak k poutavým, někdy dokonce filozofickým komentářům. Stamicovo kvarteto spolu s klavíristkou Anetou Majerovou dílu pomohli svojí zanícenou interpretací a zdá se tedy, že jeho dalšímu životu nestojí nic v cestě.

Přesto, že lze ve Smyčcovém kvartetu g moll Edvarda Hagerupa Griega vystopovat vzory v tvorbě raných romantiků, jedná se o velmi svébytné dílo dokládající zralost svého tvůrce. Představuje pozoruhodně motivicky svázaný celek o čtyřech částech, kdy do prostředních vět vstupují žánrové obrázky – sentimentální romance a norský lidový tanec. Povaha krajních vět sleduje linie rapsodií, neboť používá časté gradační vlnění, dramatizované quasi operními gesty a dynamickými poryvy.

Informovanému posluchači, jehož rozhled v romantických smyčcových kvartetech je postaven například na kvartetech Dvořákových, připadaly některé zvukové koloratury Griegovy skladby poněkud zdlouhavé. Spočívaly totiž na stále se opakujících dělených rozkladech stejných akordů či na jiných statických jevech. Na druhou stranu bylo možné prožít množství neotřelých přechodových míst, kde nás autor převádí do nových tonálních sfér a používá k tomu neoposlouchané metody. Norský duch zavane v prezentaci severských tanců polkového typu, které se s působivými doprovodnými prodlevami objevují ve třetí větě Intermezzo: Allegro molto marcato – Piú vivo e scherzando.

Celkově Griegův Smyčcový kvartet nabízí interpretům velmi efektní skladbu. V ní mohou rozvinout umění souhry i individuální hráčské mistrovství. Z výkonu Stamicova kvarteta a jeho jistoty při řešení mnohých interpretačních nástrah lze usuzovat, že skladba je již jeho dlouhodobým repertoárovým číslem. Zaujala především jednotně provedená agogická řešení neobvyklých gradací ve stylu hereckých patetických gest, která proběhla v přesvědčivé tempové i agogické strategii v první větě. Volba tempa a artikulace byla pak silnou stránkou vět středních.

Griegovy sonátové cykly často končí dosti rozvlekle. Ani sledovaná skladba není výjimkou. Dlužno však dodat, že Stamicovo kvarteto popsaný neduh vyřešilo pomocí tempových a agogických proměn, jak nejlépe mohlo. Griegův první kvartet by si zasloužil častější pražská provedení. Bylo by zajímavé sledovat různá interpretační pojetí. Internetové portály s nahrávkami o tom podávají nezpochybnitelná svědectví.

Večer sice otevřel Smyčcový kvintet A dur, op. 29, č. 3 se dvěma violami Pavla Vranického, ale oproti dalším novějším skladbám večera zůstal poněkud na okraji pozornosti – dle mého soudu poněkud neprávem. Stamicovo kvarteto s violistou Karlem Plockem mu dalo energii v rychlých krajních větách i lyriku prostředního Adagia. Zaujatou interpretací podnítilo poprvé větší pozornost posluchačů tím, že vyjádřilo hluboké pochopení poetiky Pavla Vranického. Následovala závěrečná věta, kdy soubor podpořil akcentací energická místa a dal skladbě švih.

Koncert přinesl pěkné zážitky z hudby historické i nové. Stamicovo kvarteto na jeho konci ještě přidávalo melodicky pregnantní Nokturno ze Smyčcového kvartetu D dur Alexandra Porfirjeviče Borodina. V něm plně rozezpíval svůj nástroj nejen první houslista Jindřich Pazdera, ale také violoncellista Petr Hejný. Obecenstvo se umělcům za časově velkorysý přídavek odměnilo opět bouřlivým potleskem.

7. koncert festivalu EuroArt Praha 2022/2023
18. dubna 2023, 19:30 hodin
Sál Martinů Lichtenštejnského paláce

Program:
Pavel Vranický: Smyčcový kvintet A dur, op. 29, č. 3
Pavel Trojan: Klavírní kvintet, op. 94
Edvard H. Grieg: Smyčcový kvartet g moll, op. 27, č. 1

Účinkující:
Aneta Majerová – klavír
Karel Plocek – viola
Stamicovo kvarteto