Byla nedělní demonstrace něčím neobvyklá oproti předchozím?
Až mě překvapilo, že odlišnost od předchozích protestů byla minimální. Struktura řečníků byla prakticky totožná, možná s výjimkou Jaroslava Foldyny, který mluvil ke konci. Jeho účast poukazuje na možnou spolupráci s SPD. Od dřívějška se lišilo, že se poté protestující vydali na pochod. Ale není to zároveň nic neobvyklého, pochody dělal i předtím Ladislav Vrabel.
Možná sami organizátoři začínají vnímat, že se s kapacitami odborníků, které neustále vyzdvihují, začínají vyčerpávat. Pro širší mobilizaci bude potřeba oslovit další osobnosti.
Co myslíte vyzdvihováním odborníků?
„Odbornost“ mají ostatně i v názvu strany (PRO - Právo, respekt, odbornost, pozn. red.). Snaží se to rámovat, jako že lidé hovořící na demonstracích jsou odborníci.
Můžeme mluvit o technokratickém populismu, na pódiu vystupují právníci nebo odborníci na zdravotnictví, kteří nejsou primárně politici. Působí to na mě jako snaha podobat se Andreji Babišovi. Organizátoři asi mají pocit, že mohou napodobit Babišův úspěch nestranictvím a důrazem na odbornost, spíše než poukazováním na praktickou politiku.
Ladislav Vrabel označil ve svém posledním příspěvku na Facebooku dnešní protest na Václavském náměstí za "domluvenou revoluci".
Jindřich Rajchl avizoval účast 300 tisíc lidí. Přišly desítky tisíc, přesto bylo Václavské náměstí plné. Překvapil vás jejich počet?
Nejdůležitější je posuzovat, co lidi mobilizovalo. Pokud se zrovna veřejně probírá kauza, která je srozumitelná pro potenciální demonstranty, tak na náměstí přijdou.
V současné době se řeší především problematika zavírání poboček pošt nebo projednávání rozpočtu. Všechny tyto věci mají na lidi praktický dopad a jsou ze strany Jindřicha Rajchla srozumitelně komunikované.
Také ale trochu záleží na počasí. Už se dělá pěkně a na jaře se vždy otevírají možnosti pro politickou participaci na ulici.
Národní muzeum nabádá ke střetu
I když Jindřich Rajchl hovořil o pokojné demonstraci, někteří účastníci sprostě křičeli na své odpůrce, kteří u Národního muzea stáli s ukrajinskými vlajkami. Proč?
Ukrajinská vlajka se stala symbolem ukrajinského odporu proti ruské agresi. Minimálně část demonstrantů je proruská a v konfliktu fandí Rusku. Myslím, že se to dá říct i o části organizátorů. Tito lidé jsou radikálně naladěni a mohou strhnout ostatní účastníky k tomu, aby se vyjadřovali podobně. Ukrajinská vlajka na ně působí jako červený hadr, protože v nich vyvolává emoci, která je primárně negativní.
Lidé se navíc stávají přirozeně radikálnějšími v momentě, kdy se z náměstí rozejdou. Dav v pohybu se stává dynamičtějším, taková situace může vyvolávat i radikálnější a vyhrocenější situace. Je dobře, že policie efektivně oddělila dvě skupiny.
Národní muzeum v návaznosti na to, co se tam stalo po březnové demonstraci (pokus demonstrantů strhnout ukrajinskou vlajku z Národního muzea, pozn. red.), se stává pro obě strany symbolem. Posiluje to potřebu střetu přímo u té budovy. Záleží ale na konkrétní atmosféře i organizátorech, kteří by dav měli usměrňovat.
Vláda nás sdírá z kůže. Chceme svobodu slova, tvrdí demonstranti z Václaváku |
Někteří účastníci vnímají demonstraci jako možnost setkat se s lidmi, se kterými jinak komunikují na sociálních sítích. Jakou roli hraje v protivládních hnutích komunita a pocit sounáležitosti?
Naprosto zásadní. Lidé pohybující se v tomto politickém prostoru mají pocit, že jsou dlouhodobě přehlížení. Mají touhu dostat se konečně do parlamentu nebo projevit názor.
Důležitým faktorem je i propagace na sociálních sítích, která se Jindřichu Rajchlovi dobře daří, jeho videa jsou hodně sledovaná.
Řada demonstrantů si stěžuje, že jim mainstreamová média nedávají prostor. Zároveň ale většina z nich odmítá s novináři v momentě, kdy jim prostor k vyjádření nabízí, komunikovat. Proč?
Postoj a nedůvěra k novinářům souvisí s nedůvěrou v instituce a stát obecně. Mají pocit, že všechna média jsou provládní, protože jim to říkají organizátoři. Čtou vlastní komunikační kanály, které bychom označili za dezinformační. Postoje těchto médií potom lidé komunikují na ulici.
Zásadní vliv na pocit přehlíženosti má i počet propadlých hlasů po volbách v roce 2021. Tím, že se Přísaha a Trikolora do Sněmovny nedostaly, ale zároveň neměly zase tak nízké výsledky, má hodně lidí pocit, že jsou nezastoupeni. Část jejich voličů se našla v SPD, jiní v hnutí ANO. Nezanedbatelná část z nich má však stále pocit, že je nikdo nereprezentuje.
Závist je částí bídy, proti níž bojujeme, odmítl Rajchl výtky k jeho porsche |
Jaký je vztah SPD a PRO, vzhledem k tomu, že podle nového průzkumu Kantaru PRO SPD „vysává“ hlasy?
Ukazuje se, že jsou to spojité nádoby. Když jedna strana klesá, druhá stoupá. Účast Jaroslava Foldyny na včerejší akci je v tomto směru nová a můžeme v ní vidět snahu stran spolu vzájemně komunikovat. Foldyna se stává vyslancem SPD ze Sněmovny na ulici, a svou osobností testuje, jestli je nějaká spolupráce možná a jaké má případně limity.
SPD a PRO jsou určitě konkurenti, ale ve volbách menšího významu, tedy krajských a do evropského parlamentu, mohou testovat spolupráci. Může se ukázat, zda jim to funguje, nebo jestli jsou jejich politiky vzájemně neslučitelné.
Proč účastníkům nevadí, že pan Rajchl sice organizuje protesty proti bídě, ale sám jezdí v porsche?
Pro velkou část těch lidí je důležitější, co říká a jak se prezentuje. Jsou pro ně nosné jeho myšlenky, že mluví proti vládě, proti Ukrajině.
Toto pro ně není tak zásadní. Vnímají ho jako inteligentního člověka, a inteligence a vzdělání mají v tomto prostoru svůj význam.
