I koně mohou rozdávat radost jen svojí přítomností, říká Veronika Volgemutová o svých Asistenčních jednorožcích

Zatím poslední držitelka ocenění Laskavec Nadace Lilie a Karla Janečkových nás provedla po stájích a představila oba asistenční koně – valacha Sagiho a o rok starší kobylku poníka Elinku. Oba koně chodí potěšit lidi do hospiců a domovů pro seniory, jejich přítomnosti se někteří nemohou ani nabažit. Jak taková dotyková terapie probíhá a k čemu je dobrá?

Jak to celé začalo?
Sama jsem měla úraz a byla jsem nějaký čas na vozíku a o berlích, rehabilitovala jsem právě se Sagim a všimla jsem si, jak je citlivý. I když jsem byla naprosto nepohyblivá, tak přijal i vozík a berle, jako by to byla moje součást. Jednou jsem měla velké bolesti a problémy s nohou, on na ni dával pozor, nechtěl mě nechat chodit. Druhý den jsem skončila v nemocnici, jelikož mi v noze našli dvojitou trombózu. Zpětně jsem si říkala, že to musel cítit, že to musel vědět. Přítomnost Sagiho mi celou dobu dodávala sílu a zapomínala jsem na bolest.

Celá moje rehabilitace byla dost bolestivá a zdlouhavá. Když jsem byla v nemocnici, náhodou mi přišlo video koně z Francie, který navštěvuje hospicy, a moc mě to zaujalo. Začala jsem všechny své myšlenky směřovat k tomu, že bychom to mohli zkusit také. Plánování, jak by naše návštěvy mohly vypadat, mi v té době moc pomohlo a zároveň zaměstnalo hlavu. Naše první návštěva byl vánoční dárek pro staršího pána v domově ve Velvarech. Neměla jsem velká očekávání, ale Sagi předvedl naprosto skvělou práci. Spořádaně kráčel vedle invalidního vozíku a soustředěně se pánovi celou dobu věnoval. Nejdříve jsem na návštěvy jezdila při práci, na konci roku 2021 se mi stala naše práce zaměstnáním. I v období covidu jsme využili každé možnosti k návštěvám.

Ze začátku jsem oslovila pár zařízení sama, nyní už se mi hlásí samy a musím mezi nimi vybírat a vše pečlivě časově plánovat. Myslím, že nejméně 2 roky máme co dělat. Některé domovy z našich začátků navštěvujeme pravidelně.

Ne každý si troufne koně pohladit, pro některé lidi to může být velký výkon. Foto: Asistenční jednorožec

Asistenční jednorožec, to není obvyklý název…
Než jsme začali se Sagim jezdit na návštěvy, byla u nás na návštěvě malá holčička. Česala mu hřívu, Sagi měl u ní skloněnou hlavu a oba byli hrozně spokojení. Najednou mu říká: „Ty jsi jako asistenční jednorožec,“ a mě to tak zaujalo, že když jsme přemýšlela, jak projekt pojmenovat, bylo to jasné. Později jsem zjistila, že se tak jmenuje i knížka pro děti.

Jak probíhají návštěvy s koněm/poníkem?
Jezdíme především do domovů seniorů a do hospiců. Nejdříve komunikuji s vedením, jak návštěva bude vypadat. To, kam jedeme, přizpůsobuji koním, jezdíme s každým maximálně jednou týdně. Vzdálenější cíle musím odmítat s ohledem na koně. Chci, aby pro ně cesta byla snesitelně dlouhá.

Vždy když přijedeme, nastane pozdvižení, nadšení a velké těšení. Většina klientů je překvapená, že je kůň velký (Sagi) anebo naopak malý (Elí). Většinou se potkáváme ve venkovních prostorách, ale Sagi má za sebou i pár návštěv v interiéru. Ale není to ideální vzhledem k dostatečnému prostoru a bezpečnosti. Pro mini poníka Elí tak budou návštěvy interiéru vhodnější. Máme klienty chodící, ležící, sedící, o chodítku, na vozíku, nevidomé, neslyšící, nic z toho není problém. Jen jsme museli omezit kapacitu na 30 klientů, aby to bylo komfortní jak pro klienty, tak pro koně. Sagi si zvládne sám říct, kdy potřebuje skončit – začne hrabat. Za 4 roky návštěv mne naučil vnímat jeho potřeby a sdělení.

Někteří klienti jsou odvážnější a zkusí si třeba s koněm malou procházku, někteří ho jen hladí a češou. Z vlastní zkušenosti chápu, že pro některé může být i jen pohlazení hlavy koně hodně fyzicky náročné. Sagi je opravdu velmi empatický, on nastaví hlavu tak, aby si ho pohladit mohli, aby to zvládnul každý. Pozná, koho co bolí, a přizpůsobí se tomu. Řídí si to skoro sám. Někteří klienti se mohou bát, kůň může být pro ně velký, přeci jen sami sedí na vozíku. Nikdy do kontaktu nenutím, vždy společně domluvíme, jaká vzdálenost od koně je pro ně příjemná. Většina ten strach nakonec sama překoná a klienti jsou potom na sebe pyšní, že to zvládli. Při jedné návštěvě si dokonce pán začal se Sagim tiše vykládat. Personál byl velmi dojatý, protože to byla jeho první slova po dlouhé době. Sagi se na některé klienty silně napojí a nechce odejít, položí si u nich hlavu a nechává se hladit. Necháváme plynout emoce, slzy i smích. Díky našim návštěvám jsem poznala spoustu lidí, hodně zajímavých osudů a vyslechla řadu neuvěřitelných lidských příběhů.

Klienti jsou chodící, sedící na vozíku, o berlích nebo i ležící na lůžku, všichni se mohou doytkovou terapií potěšit. Foto: Asistenční jednorožec

Jací koně se na hipoterapii hodí?
Za sebe bych doporučila koně staršího 5 let, s klidnou a empatickou povahou. Samozřejmě je potřeba důsledný trénink, doporučuji složení specializačních zkoušek České hiporehabilitační společnosti. Kůň musí být zvyklý na všechny možné situace, ochotně s člověkem spolupracovat a soustředit se. Elinka je právě ve výcviku – učíme se na pokyn couvat, ustupovat, stoupat na stupínek a spoustu dalších věcí, které se nám u návštěv budou hodit. Příprava koní nikdy nekončí, je potřeba na sobě stále pracovat. Nejdůležitější je bezpečnost, zvláště se starými lidmi, kteří jsou křehcí.

Věnuje se tomu více lidí v republice?
Je čím dál tím víc lidí a koní, kteří se dotykové terapii začínají věnovat. Všem doporučuji a odkazuji na Českou hiporehabilitační společnost, protože má dobře daná pravidla. Zároveň si mohou zařízení ověřit, že si zvou na návštěvu certifikovaného koně, který prošel výcvikem. Jsem moc ráda za všechny, kteří nám pomáhají a podporují nás našich cestách. Moc děkuji všem soukromým dárcům, firmám a nadacím, díky kterým můžeme jezdit a rozdávat radost.

Veronika Volgemutová s Elinkou a Sagim. Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Medailonek

Veronika Volgemutová se původně chtěla věnovat drezuře, potkal ji však vážný úraz. S rehabilitací a zotavením jí pomohl právě kůň Sagi. Sagi absolvoval speciální terapeutický výcvik, složil zkoušku a od té doby podnikl s Veronikou přibližně 40 výjezdů za seniory, které jsou pro domovy a hospicy zdarma. V jeho stopách teď putuje i poník Elinka, kterou čekají první návštěvy a také složení zkoušek.