Odborníci uvádějí, že život v odlišných světech a vztahy na dálku vyvolávají manželské krize v podstatě nevyhnutelně.

Sergej z Černihovu je dělostřelec, v armádě slouží od roku 2019. Od začátku války je na frontě. S manželkou se nedávno rozvedl.

„Loni v březnu jsem požádal svou ženu, aby opustila město a ona odjela do Polska. Zpočátku jsme si volali každý den. Později jsem se mohl z fronty ozvat maximálně jednou za měsíc. Po nějaké době jsme si začali být vzdálení, ona měla svůj vlastní život s novými výzvami a novými problémy spojenými s novou zemí, novou prací, novým jazykem. Já měl příběhy o smrti, o které jsem se nemohl s manželkou podělit,“ poznamenal Sergej.

„Po několika měsících začala žena naléhat, abych jakýmkoli způsobem opustil armádu a přijel za ní. Smlouva mi skončila v lednu 2023, ale prodloužil jsem ji. Musím být na frontě, přece neopustím kamarády. Ženě jsem to nevysvětlil. V únoru jsme se rozvedli. Na Ukrajině je možné o tento proces požádat na dálku,“ přiblížil.

Potíže v komunikaci přiznávají i ženy. „Po vypuknutí války jsme se s manželem rozhodli, že bych měla s dětmi opustit Ukrajinu a odejít někam do bezpečí. Manžel odejít odmítl, chtěl pomáhat. Za poslední rok jsme se viděli dvakrát, když jsem za ním jela na Ukrajinu. Náš vztah už není jako dřív. Už si nerozumíme a často se hádáme,“ uvedla Svetlana z Novooleksandrivky.

„Už se bavíme jen o dětech“

Podotkla, že se baví jen o dětech a důležitých věcech. „O nás dvou už ne. Už nějak nejsme manželé, jsme jen matka a otec našich dětí. Nevím, jestli ještě někdy budeme jako dřív. Spolupracujeme s psychologem, snad nám pomůže,“ doufá.

Olena z Pidhorodne hovoří podobně. „Když začala válka, opustila jsem Ukrajinu i s dětmi. Zpočátku jsme každý den řešili, jak budeme žít, ale pak se to změnilo. Změnili jsme se. Méně často spolu komunikujeme, mám novou práci a veškerý volný čas trávím s dětmi. Manžel také tráví hodně času prací a pomocí armádě,“ přibližuje změny.

Oba potřebovali vzájemnou podporu, které se jim dostávalo. „V určitém okamžiku jsem si ale uvědomila, že už nekomunikujeme. Byly dny, kdy jsme jeden o druhém nevěděli, co máme v plánu, kdo kde je a co dělá. Ukázalo se, že už máme jiné životní priority,“ řekla Olena. „Mou prioritou byla rodina, zatímco jeho válka. Všechny tyto konflikty ubíjejí city. Momentálně mám pocit, že náš vztah brzy skončí.“

Putin neumí milovat, my ano. Na Ukrajině přibylo svateb, jsou aktem vzdoru

Podle psychologů je nápor na manželské vztahy nevyhnutelný. „Válka je samozřejmě strašlivý jev. Všichni jsou pod velkým stresem a musí se vyrovnávat s mnoha obtížemi. Jednou z takových situací je, když žena s dětmi odjede do zahraničí a její manžel zůstane na Ukrajině. Na jedné straně je třeba se v této chvíli vzájemně podporovat a snažit se chovat tak, aby vztah zůstal živý. To se však děje pouze v těch rodinách, kde oba partneři na vztahu nepřetržitě pracují a kde je navázána dobrá komunikace. V opačném případě se vztahy začnou rozpadat kvůli vzdálenosti a času,“ vysvětlila psycholožka Elena Volkova z Kryvého Rihu.

„Rodina se téměř jistě dostane do krize, ze které se velmi těžko dostává. A krize buď posílí to, co máme, anebo vztah ukončí,“ konstatovala.

Pokračování vztahu nenahrává ani změna života v cizí zemi. „Řekněme, že se žena ocitla v nové zemi, zařídila si život, řeší každodenní úkoly, je v neustálém kontaktu s dětmi, zařizuje jim školku nebo školu… Ženy to může i naplnit radostným pocitem, že něco zvládly. Například i věci, které v jejich rodině dříve obstarával manžel. Jsou nezávislé. A muže už nepotřebují. Vztah postupně slábne, potřeba partnera odpadá,“ doplnila Elena Volkova.

Nový cit k nové rodině

Dmitrij a Elena z Dnipra jsou manželé pět let. Mají pětiletá dvojčata. Holčičky. Dmitrij pomáhá na Ukrajině, Elena utekla s dětmi do Německa. „Loni v létě přišla do Dnipra spousta uprchlíků z východních a jižních oblastí země. Jsem v domě sám, a tak jsem nabídl horní patro zdarma. Za týden mi volala maminka s malým chlapcem, vzal jsem ji k sobě,“ řekl Dmitrij. „V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že ke své nové rodině něco cítím, řekl jsem o všem své ženě a rozhodli jsme se rozejít. Nyní žiji v Dnipru se svou novou rodinou, zatímco Elena si v Německu buduje nový život s našimi dcerami. Na Ukrajinu se už nevrátí.“

Advokát Michail Jevsejev uvedl, že odloučení partnerů je nejčastějším důvodem rozvodů. „Manžel slouží, není propuštěn na rotaci nebo dovolenou, doma je dlouhodobě nepřítomen. Žena zůstala bez ochrany, bez mužského ramene. Nezřídka se tyto okolnosti stávají důvodem, proč se chce žena rozvést,“ konstatoval Jevsejev pro portál Strana.ua.

„Anebo mi napsal muž: 24. února si sbalila kufr, vzala dítě a odjela za svou přítelkyní do Francie. Dostala bydlení, kapesné, nechce se vrátit. Čekám tady na ni, prosím ji, aby se vrátila, ale ona nechce. Urychlete mi to, ať se s ní rozvedu,“ přidává advokát další neradostný příběh.

Seznamka v zákopech. Ukrajinci čelí kvůli válce ztrátě intimity

Rozvody jsou časté také podle psycholožky Volkove. „Jedním z hlavních důvodů krize v páru je, že partneři nenajdou sílu zajímat se o život toho druhého, odvést pozornost od svých záležitostí, naslouchat mu, sdílet své myšlenky... O všem, co vás trápí, je třeba otevřeně mluvit, jako dva dospělí lidé byste v případě, že se rozhodnete rozvést, neměli spěchat, rozhodně je třeba situaci promyšleně probrat a nepřijímat unáhlená a zbrklá rozhodnutí,“ konstatovala Volkova.

„Pokud si ale lidé v určitém okamžiku uvědomí, že se stali navždy jinými, že vidí svět jinak a je pro ně nemožné takovou odlišnost ignorovat, v takovém případě je lepší nechat partnera odejít, zůstat si nablízku a být si vděční za vše, co se mezi nimi stalo,“ radí.

„Myslím, že takových příběhů jsou tisíce, každý Ukrajinec něco dává na oltář války. Někteří dávají svůj život, zdraví, jiní své rodiny. Ne každému se podaří udržet rodinu, když dochází k ke změně hodnot a eskalaci citů. To je bohužel krutá realita,“ dodal dělostřelec Sergej.