ÚMRTÍ: Disidentka a ochránkyně lidských práv Dana Němcová

foto Paměť národa / Lukáš Žentel

V úterý 11. dubna zemřela v Praze psycholožka Dana Němcová (89), výrazná osobnost československého disentu, jedna z prvních signatářek Charty 77 a spoluzakladatelka Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V ochraně lidských práv pokračovala i po roce 1989.

„Za ničím jsem se nehnala, velkolepé kariérní plány jsem si nikdy nedělala. Když se mě v roce 1990 někdo zeptal, co považuji za vrchol své kariéry, musela jsem se strašně smát. Ani jsem pořádně nerozuměla významu toho slova,“ napsala Dana Němcová ve svých pamětech „Děj se co děj, nemáte se čeho bát…“, které vydal v roce 2021 Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s nakladatelstvím Torst.

Dana Němcová se narodila 14. ledna 1934 v severočeském Mostě jako Dana Valtrová do učitelské rodiny. Dětství prožila v Chomutově a Novém Městě nad Metují. Vystudovala gymnázium v Chomutově a poté psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1955 se provdala za psychologa a filozofa Jiřího Němce, s nímž měla sedm dětí. „Myslím, že jsme žili celkem šťastně, navzdory různým nepříjemnostem, třeba že děti nesměly studovat. Kdo měl chuť a čas, vystudoval po roce 1989. Nikdo z mých dětí se neztrati. (…) Snažili jsme se před dětmi žít pravdivě. Nikdy jsme jim nelhali a děti nikdy neměly pocit, že před námi musí něco skrývat. Děti pro mě byly moji nejlepší partneři. Angažovala jsem se kvůli nim. Aby se za mě nemusely stydět, aby měly šanci jednou žít v nějaké jiné době, aby věděly, že mají svou důstojnost a za něčím si musí stát. Děti nám nikdy nic nevyčítaly. Naopak byly hrdé, že se ve škole nemusí tvářit jinak než doma, že nemusejí lhát.“ Byt Němcových v Ječné ulici v Praze byl v časech normalizace jedním z center disentu a undergroundu. Dana Němcová ve své knize na to vzpomíná: „Díky tomu, že jsme se spolčili s hudebníky, vesměs o generaci mladšími, vůbec nevím, co jsou to generační problémy. Otevřená domácnost je stírala. Moji kamarádi byli kamarády dětí a kamarádi našich dětí zase našimi kamarády. Určitá míra veselí a velká míra soudržnosti nám pomáhaly překonat všechny problémy. Pořád se nám zdálo lepší riskovat otevřeností než zavřít dveře.“

S manželem na svatební cestě v roce 1955 / Vpravo s rodinou a paní Hejdánkovou asi v roce 1963 (foto archiv DN)

Rodina Němcových v 70. letech / Vpravo Dana Němcová s dětmi v roce 1959 (foto archiv DN)

Dana Němcová byla jednou z prvních signatářek Charty 77, v níž později vykonávala i funkci mluvčí. Byla též členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, za což byla v roce 1979 šest měsíců vězněna. V letech 1990-1992 působila jako poslankyně Federálního shromáždění. Stala se předsedkyní Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, poté dlouho působila jako členka správní rady. „Vždycky mi šlo o bližní, kteří trpěli nějakou křivdou, k nimž osud nebyl dost laskavý. Proto jsem se zajímala o lidská práva ve VONS anebo třeba později o uprchlíky. Proto jsem se pustila do práce ve Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové, kde jsem po její smrti asi 20 let byla předsedkyní správní rady. Jsem hrdá na její dílo a jak se daří nadaci pokračovat v krásných projektech, které podporují hendikepované. Vždy jsem měla ráda činnosti, které dávaly lidi dohromady. Občanská společnost byla moje parketa.“

V roce 1998 bylo Daně Němcové uděleno státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně, v roce 2013 obdržela Cenu Paměti národa a v roce 2021 získala čestné občanství města Prahy. „Život je zaprvé dar, zadruhé obrovský učitel. Člověk mu ale musí dát prostor a nepromarnit ho. Nepromarnit čas, který je mu dán. Říkám si, co všechno jsem mohla ještě stihnout a nestihla. Mám však dobré děti, dobré přátele. A pokud jde o budoucnost, jsem optimistka. Nakonec totiž může vše dopadnout jen dobře. Láska a pravda musí zvítězit, jak stojí už v Bibli,“ uzavřela v roce 2021 svou knihu pamětí „Děj se co děj, nemáte se čeho bát…“ paní Dana Němcová. Čest památce této výjimečné ženy.

Vlevo Dana Němcová a Andrej Stankovič v Ječné asi v roce 1975, vpravo tamtéž s Karlem Neprašem a Zorkou Ságlovou (foto H. Wilsonová)

Vlevo s Václavem Havlem na předávání ceny Olgy Havlové v roce 2000 (foto archiv DN) / Vpravo Dana Němcová v roce 2013 (foto Paměť národa / Lukáš Žentel)

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů doc. Ladislav Kudrna vyslovil pozůstalým nejhlubší soustrast a na adresu velké osobnosti našich moderních dějin řekl: „Dana Němcová doslova a do písmene naplňovala ideál neokázalé, křesťanské lásky k bližnímu svému. Nezahořkla ani vůči trýznitelům komunistického režimu, kteří její rodinu, včetně jí samotné, perzekvovali a šikanovali. V jejím případě si vždy vzpomenu na slova Václava Havla: naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Čest památce paní Dany!“

Připravil MARTIN VACEK