Proces bádání i význam objevu pro poznání jičínské historie shrnuje Pavel Kracík v následující stati:
Milí přátelé a příznivci regionální historie, když jsem v únoru 2011 objevil déle než jedno století ztracený vzácný relikviář s kosterními pozůstatky barokní patronky a ochránkyně města Jičína sv. Sekundiny (Druhoslavy), byl jsem neochvějně přesvědčen, že třebas mne možná čekají ještě dlouhá léta výzkumů, podobně mimořádný objevitelský počin pro Jičín se mi už nikdy v životě nemůže podařit. Mýlil jsem se. Letos v březnu se podařil druhý. Máte-li chuť si poslechnout příběh o nudném archivním bádání, které se nečekaně proměnilo v dobrodružné pátrání s nečekaným koncem, tady je.
Nejcennější historické vyobrazení, jaké kdy Jičín měl, je lavírovaná kresba od Josefa Sikory z roku 1756. Nádherná veduta, která zachycuje celé město v naprosto neuvěřitelných detailech a jako jediná podává informace o dnes již neexistujících stavbách, jako byly např. renesanční opevnění města, kostelík sv. Jana Křtitele na Koštofranku, zebínský zámeček a řada dalších. Sikorova kresba sice nejspíše vychází z o něco málo starší olejomalby, oproti ní však obsahuje nepřeberné množství přesných a ostrých detailů, což z ní činí zcela jedinečný a nenahraditelný zdroj informací, bez něhož se žádná historická práce o Jičíně nemůže obejít. Přitom originál této lavírované kresby je již déle než jedno století nezvěstný.
Jediné, co měli čeští historiografové v uplynulých sto letech k dispozici, byla pouze fotografická reprodukce této veduty, pořízená na konci 19. století. Fotografie nalepená na kartonovém podkladu o rozměrech 31,5 x 24,5 cm je dnes uložena ve sbírce Regionálního muzea a galerie v Jičíně. Na palčivé otázky, kde se nachází originál veduty, kdo jej objevil a kdy, nebo alespoň kdy se cenná veduta ztratila, nedokázal doposud nikdo odpovědět. Pouze nepodložené fámy tvrdily, že byla kdysi kýmsi ukradena z jičínského muzea.
Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Tyto skutečnosti i mylné informace v Historickém atlase města Jičína ve mne v dubnu 2022 probudily odhodlání zjistit o osudech zmizelé veduty co nejvíce. Má-li však takové úsilí přinést ovoce, musí badatel proniknout hlouběji než všichni ostatní před ním. Následovalo tak nejen pátrání v několika paměťových institucích na území celé ČR, ale především zevrubná a zdlouhavá rešerše starší a málo známé regionální literatury. Výsledek překvapil.
V jičínském muzeu se vzácná veduta nikdy nenacházela a ani nacházet nemohla. Lavírovanou kresbu Josefa Sikory totiž objevil na přelomu let 1892–1893 český historik, archivář a knihovník Ferdinand Menčík (otec Marie Baťové a tchán slavného zlínského podnikatele Tomáše Bati) a to během studia archiválií uložených na zámku v Horšovském Týně v západních Čechách. Jelikož si byl Menčík velmi dobře vědom jejího mimořádného významu, kresbu si vypůjčil a nechal pořídit její fotografickou reprodukci, o níž víme, že se na následujících 130 let stala jediným zdrojem odborného studia českých historiků. Spojitost mezi zámkem Horšovský Týn a městem Jičínem je nasnadě. Fideokomisní panství Horšovský Týn bylo hlavním rodovým majetkem české větve zámožného šlechtickému rodu Trauttmansdorffů, kteří byli od roku 1710 též držiteli jičínských panství a města Jičína.
Dnes bychom však Sikorovu vedutu na zámku v Horšovském Týně nenašli. Neúspěchem skončilo i mé pátrání ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně a Státním oblastním archivu v Plzni. Nicméně nově zjištěná klíčová informace, že se Sikorova veduta počátkem 90. let 19. století nacházela ve vlastnictví šlechtického rodu Trauttmansdorffů, přivedla mou pozornost k fondům v Rakouském státním archivu ve Vídni. Právě zde je déle než jedno století deponován rodinný archiv starého rakouského rodu Trauttmansdorffů. K jeho studiu však podle rakouské legislativy musíte nejdříve získat souhlas vlastníka.
A tak jsem napsal Dr. Johannu Markusovi Trauttmansdorffovi-Weinsbergovi a představil sebe i svůj smělý záměr. Získal jsem nejen milé sympatie pana hraběte, ale především jeho písemný souhlas ke studiu rodinných písemností. Cesta do rodového archivu Trauttmansdorffů v Rakouském státním archivu ve Vídni byla volná. A právě zde jsem nakonec počátkem března 2023, v kartonu 67, mezi řadou dalších písemností, objevil do té doby nepovšimnutý a zapomenutý originál nejcennější jičínské veduty! Ruce se vám chvějí a skoro hodinu nedokážete nic dělat. V roce 1893 ji pro Jičín objevil slavný Ferdinand Menčík a po 130 letech ji pro své město znovu naleznete vy. Komu by divoce netlouklo srdce?
Pro Město Jičín i regionální historiografii je tento mimořádný objev úžasnou zprávou. Díky objevu originálu lavírované kresby se otevírají zcela nové možnosti odborného výzkumu. Kromě samotného faktu, že byl znovu nalezen tolik cenný originál, jde především o jeho výpovědní hodnotu, která je nesrovnatelně vyšší než u zmíněné fotografie. Malá a ne zcela dokonalá fotografická reprodukce se s originálem jemné kresby velikosti formátu A1 (!) nemůže vůbec měřit. Sken veduty má datovou velikost jako film – 2GB a umožňuje naprosto fantastické detaily.
Nejcennější veduta města Jičína sice nadále zůstává v zahraničí, přesto se v těchto dnech vrací do Jičína alespoň symbolicky. Se svolením jejího majitele, Dr. Johanna Markuse Trauttmansdorffa-Weinsberga, po zakoupení reprodukčních práv a získání úředního povolení Rakouského státního archivu ve Vídni jsem na své náklady pořídil dvě velkoformátové reprodukce, kterým se dostalo reprezentativní adjustace v jičínském rámařství Bronislavy a Ondřeje Nierostkových. První reprodukce bude v nejbližších dnech jménem mé rodiny věnována zástupcům Města Jičína a Městského úřadu Jičín jako výraz symbolického znovunalezení veduty po 130 letech i jako dar k letošnímu 730. výročí první písemné zmínky o Jičíně. Druhá reprodukce bude dlouhodobě bezplatně zapůjčena do expozice Valdštejnova muzea a mincovny v Jičíně, kde si ji bude moci prohlédnout široká veřejnost.
Tak to byl můj příběh. A příběh vzácné Sikorovy veduty města Jičína. Nic z toho by se ale nejspíše nestalo bez nezištné a ochotné pomoci řady lidí, kteří propadli mému zápalu a jímž náleží upřímné poděkování. Na prvním místě bych rád jmenoval ty, jejichž přínos se ukázal být naprosto zásadní a sice konzervátora státní památkové péče pro okres Jičín pana Hynka Zlatníka a historiky, archiváře a odborné pracovníky Státního oblastního archivu v Plzni manžele Mgr. Marii Mírkovou a Mgr. Jakuba Mírku. Za úspěch vídeňské mise vděčím Klehru Friedrichovi. Pomoc přišla též od historičky umění a odborné pracovnice RMaG Jičín Mgr. Jany Schlesingerové. A dlouhodobá podpora a povzbuzení od historika, archiváře Pražského hradu a ředitel odboru spisového a archivního Kanceláře prezidenta republiky Mgr. Martina Halaty.
Děkuji i vám všem, kteří máte rádi jičínskou historii a jste stále ochotni naslouchat jejím příběhům.
Pavel Kracík
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
