Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Do zákulisí lidového představení Co se stalo s Ježíšem, které v úterý 4. dubna večer viděl Ždár, jsme vstoupili týden před velikonočními svátky s režisérem Miroslavem Kellerem.

Potkáváme se u barokní kaple Barborka, když Miroslav Keller snáší z půdy zbroj římských vojáků a převleky herců pro blízkou generálku.

Přes dva tisíce let starý příběh Ježíše z Nazaretu dojímá. Na žďárské pašije přijíždějí tisíce diváků z různých koutů země.

Hra k nim promlouvá velikonoční nadějí. Utrpení Kristovo a jeho zmrtvýchvstání je nejdůležitějším poselstvím křesťanského náboženství. Ztvárnění žďárskými lidovými herci pod širým nebem je neopakovatelné.

Nápad uspořádat pašijovou hru dostal před 25 lety P. Ervín Jansa, tehdy nový farář od sv. Prokopa. Jakmile zhlédl Živý betlém v podání farníků, hned začal pro pašije psát texty z Bible. Režie se ujal farník Petr Krábek, jinak vedoucí sociálního odboru města. Playback a hudba vznikaly v Biskupském gymnáziu. Pašije se hned od roku 1998 odehrávaly v dětském areálu zvaném pomístně Kopečky. Za tmy jsou nasvícené scény mnohem působivější.

Kulisy i zbroj si vyrobili sami

Kulisy i kostýmy si vyráběli farníci sami. Hlas P. Ervína Jansy dodnes zní v roli vypravěče příběhu.

„Materiál a železo jsme kupovali, látky na kostýmy byly z darů. Každý přišel s nějakým nápadem a nadšenci si zbroj vyráběli sami tzv. na koleně,“ ohlíží se Miroslav Keller.

Nad vyskládanou zbrojí s červeným pláštěm římských vojáků vysvětluje, že zlatý štít náleží jen setníkovi (veliteli), ostatní vojáci mají štíty stříbrné, polovina má meče a polovina kopí.

Na hrudník a ramena nasadí pancíř z leštěné oceli a na koženém opasku jim visí kovová suknice. Koumáci upevnili jednotlivé plíšky na klíčové kroužky, což přináší kýžený efekt. Když jde římské vojsko, rachot je slyšet z dálky.

Jak Miroslav Keller poodhaluje, lidoví tvůrci si zajímavě poradili s vojenskou přilbou.

“Základem je ochranná stavební helma, a na ni vytvarovali z plechu stylizovanou přilbu římské setniny. Na vrcholku byly v originále třásně, ale zde jsou naznačeny dřevěným chocholem. Setník má ozdobu červenou, aby se odlišil,“ popisuje režisér. Právě setník vede v představení vojáky na všechny scény a dává povel k ukřižování Krista. „Celková zbroj není nic lehkého, může mít kolem sedmi kilo,“ odhaduje můj průvodce.

Třetí „Ježíš“ v pořadí

Hned od počátku pašijí byl v roli Ježíše výraznou postavou Martin Dobrovolný. Když překročil tzv. Kristovy roky, dal prostor mladším. Mezi adepty byl Jan Hudeček a sotva 19letý František Špaček.

„Skončit se tehdy rozhodl i režisér Petr Krábek, takže do nového ročníku 2016 jsme s Honzou Hudečkem, coby Ježíšem, nastoupili jako dvě nové tváře,“ ohlíží se Miroslav Keller, který do té doby znal hru z pozice diváka a herce.

„Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím,“ směje se technolog, který prý s divadelní scénou nemá vůbec žádné předchozí zkušenosti. „Snažím se pokračovat podle rad Petra Krábka, ale pochopitelně jsme každý jiný,“ připouští.

Ale i režisér si zahraje, i když o zkouškách stojí pod kopcem a koriguje detaily. „Při pašijové hře se mihnu zpočátku v davech a ke konci mám roli bohatého kupce Josefa z Arimatie,“ usmívá se.

Letos po covidové pauze nastala jedna velká změna. V pořadí třetím „Ježíšem“ se stal dnes již 27letý František Špaček. Dříve si zahrál Jana Křtitele a v roce 2019 Jidáše, kterého letos převzal Adam Šteidl.

Na první zkoušce v terénu tak nového hlavního protagonistu Františka Špačka zaučoval předchozí „Ježíš“ Jan Hudeček.

Hrozil úbytek herců

Jak režisér vysvětluje, pauza od posledních pašijí byla moc dlouhá a pořadatelé se báli, zda bude dost lidí. Davové scény na rozsáhlém kopci totiž vyniknou až od 150 herců výš.

Někteří zestárli a po fyzické stránce už nejsou schopni hru v terénu absolvovat. Pořadatelé tak přes sociální sítě oslovili i širokou veřejnost.

„Určitě nekádrujeme, z jaké farnosti herec přichází, nebo zda je věřící či nikoliv. Můžeme společně strávit tento zvláštní čas,“ očekává režisér. Nakonec se sešlo na 180 herců.

„Uvítali jsme tak posily hlavně do davu a vojska,“ dodává Miroslav Keller. Pamatuje, že nejvíce kdy o pašijích hrálo 240 lidí.

Letos jsou nejmladšímu herci necelé dva roky a má roli ve scéně „Nejmenší z nás“. Nejstaršímu herci a členovi velerady je 88 let. „Máme tu i celé rodinné dynastie, takže na scéně se sejdou prarodiče s vnuky a manželé hrají se všemi svými dětmi,“ líčí režisér.

Velikonoční doba je však nestálá na počasí a tak kolikrát herce zasypal sníh. Pod volné kostýmy apoštolů, farizejů i lidu lze schovat zimní bundy. I vojáci mají letní a zimní variantu ústroje, buď sandály a holá lýtka, nebo kanady a punčocháče.

Nejhorší to však má představitel Ježíše a dva odsouzení zločinci, kteří jsou ukřižováni s ním. V bederních rouškách musí vydržet za každého počasí.

„Ale herci bývají do hry tak zapojeni a adrenalin pumpuje, že zimu si uvědomí až později. Nepamatuji ale, že by nám hlavní hrdina po pašijích onemocněl,“ říká režisér.

Od roku 2019 do pašijové hry přibyla scéna Květné neděle, kterou P. Jansa dodatečně namluvil, byť už dávno působí jinde.

Výsledkem je oživení hry. „Na tuto scénu jsme měli přivezené palmové ratolesti až z Itálie. I letos ratolesti budou, ale spíš  menší cykasy, které lze snadněji sehnat,“ uvádí Miroslav Keller.

Diskuze k článku