Hořící stadion, mistrovský pohár na střídačce, soud s rozhodčím Petrem Bolinou nebo kudly otevírající se v kapse. Vypjaté série play off nabízí hromady emocí. Nadávající vítkovický šéf Aleš Pavlík po druhém semifinále Generali ČP play off s Mountfieldem HK (2:3p) k nim přidal další z kapitol. Připomeňme si pár předchozích sérií Vítkovic, ve kterých „tekly nervy“. A vzpomíná se na ně dodnes.
Hořící Armagedon
(1992, semifinále s Plzní 2:3)
Vítkovičtí rozhodující duel v Plzni prohráli 3:5. Za vítězný tým už válel devatenáctiletý Martin Straka, ve vítkovickém kádru mimo jiné byli Aleš Pavlík, Roman Šimíček i Patrik Rimmel. Během oslav chytnul stadion. Ze stropu padaly kusy hořící plachtoviny, za okamžik byl z haly hořící Armagedon. Jen zázrakem se nic vážného nestalo, přestože ochozy byly zaplněné daleko přes povolenou kapacitu.
„Odcházeli jsme z ledu, najednou někdo vypálil světlici a ta zapálila kusy látky, které visely pod střechou kvůli zvuku,“ popisoval plzeňský trenér Marek Sýkora. „Pytlovina zůstala pod střechou natažená od koncertu Marty Kubišové. Zásahem od světlice ovšem vzplála a plamen se rychle šířil. Měl jsem tam manželku se synem, měli jsme strach. Takové události končívají nezřídka tragicky, tady se naštěstí nic vážného nestalo. Nevznikla žádná panika ani tlačenice a nedošlo k maléru.“
Ten pohár si vezměte!
(1993, finále se Spartou 1:3)
Poslední federální ročník, ve finále Sparta s Vítkovicemi. Nesmiřitelní rivalové. Emoce přiživila záhadná střevní viróza, po které lehnul prakticky celý tým Vladimíra Vůjtka. V průběhu posledního zápasu naštvaný vítkovický šéf František Černík donesl mistrovský pohár na střídačku Sparty.
„Já za to ani nedostal pokutu, protože všichni viděli, co se děje,“ vzpomínal po letech Černík. „Z Prahy jsme si odváželi infekci, na tréninku jsme měli čtyři hráče, chtěli jsme zápas odložit, posunout. Ale prý už to bylo naplánované v televizi a řekli nám, že si máme vzít dorost. Nešlo s tím hnout, museli jsme hrát, to mě taky naštvalo. A v tom posledním zápase jsme pořád hráli ve třech, viděl jsem pohár, tak jsem ho vzal a předal. Ať už jedou, nešlo vyhrát.“
Vítkovice - Sparta: Domácí ke stropu haly vyvěsili dres Františka ČerníkaVideo se připravuje ...Krev, strach a nenávist
(1998, semifinále s Třincem 2:3)
Poprvé v historii play off se střetly Vítkovice s Třincem. Druhý a třetí nejlepší tým základní části. Ve druhém utkání zasáhl vítkovický obránce Vítězslav Škuta hokejkou do obličeje třineckého Romana Kaděru, který dřív v Ostravě hrával. Rozpáral mu obličej, Kaděrovi zapadl jazyk, v křečích a krvi se zmítal na ledě, upadl do bezvědomí. Tržnou ránu měl od oka k bradě, k tomu zlomenou čelist. Incident pak prošetřovala i policie, bez postihu.
Zákrok rozpoutal emoce a nenávist mezi oběma fanouškovskými tábory. „Vypjatou sérii a speciálně tento nešťastný moment si budeme každý pamatovat už navždy,“ glosoval vítkovický útočník Luděk Krayzel. Oceláři dramatickou sérii urvali, Kaděra stihnul poslední finále. Rok poté se vrátil do Vítkovic a se Škutou pak byli znovu spoluhráči.
Bolina je podplacený!
(2005, semifinále se Zlínem 3:4)
Válka se vším všudy. V NHL byla výluka, ligové týmy byly našlapané. Za Vítkovice hrál čerstvý vítěz Stanley Cupu Pavel Kubina, za Zlín Roman Hamrlík. Ostravané vedli už 3:1 na zápasy, Roman Šimíček jezdil před domácími fanoušky s parukou na hlavě, jenže Zlín sérii otočil. Po posledním zápase obvinil Pavel Kubina rozhodčího Petra Bolinu z podjatosti.
„Nepodal profesionální výkon, byl podplacený,“ rozčiloval se Kubina. Bolina se obrátil na soud, požadoval odškodné milion korun, u soudu pak vypovídali například Marek Malík nebo Václav Varaďa. Z nepodloženého nařčení z korupce měl Kubina zaplatit 75 tisíc. Potrestal ho i svaz, zakázal mu start v 15 extraligových zápasech a uložil pokutu 200 tisíc korun, kterou později snížil na polovinu.
Otvírá se mi kudla v kapse
(2012, čtvrtfinále s Pardubicemi 3:4)
Hvězdám Vítkovic pil krev. Kde se ochomýtli Jiří Burger nebo Viktor Ujčík, tam s nimi byl i pardubický Daniel Rákos. Obličej nevinného klučíka, žádná velká hrana, ale do hlav soupeřům se vždycky uměl navrtat skvěle. „Otevírá se mi kudla v kapse, jen když ho vidím,“ mračil se Viktor Ujčík. „Takové typy má v týmu každý, ale on byl suverénně nejsprostší. Nadával, sekal během přerušení hry a podobně.“
Vítkovickou frustraci podtrhnul rozhodující sedmý zápas. Ostravané vedli 4:3, 107 sekund před koncem trefil Peter Húževka z dálky tyčku prázdné brány. A pardubický Martin Bartek vyrovnal v čase 59:29. „Když mě chce manželka vytočit, tak si občas rýpne: ‚Co ta tyčka v Pardubicích?‘, vykládal dodatečně Húževka. Autor vítězného gólu v prodloužení? Daniel Rákos.
Související články
