Jakub Kubíček a jeho zamyšlení před autocrossovou sezónu 2023.

PLÁN DO SEZÓNY 2023 ??

Milí fanoušci, 
po vstřebání zážitků z Dakaru vás opět zdravím v tomto čase, kdy první závody v Humpolci už klepou na dveře a s tím se kolem mě točí spousta dotazů a samozřejmě se nejčastěji opakuje jedna otázka – „Pojedeš letos?“ ?
Samozřejmě vám rád odpovím, ale moje odpověď není tak jednoduchá. Skrývá se za ní spousta věcí, událostí a celkově celá naše, řekl bych, rodinná situace…

Všichni už dobře víte, co se mi přihodilo na Evropě v Litvě 12. června loňského roku.. O tom už tu ale nechci donekonečna vyprávět a rozepisovat se. Snad jen řeknu, že palec je na 80% ohebný a asi i bude schopný držet pevně volant, to ještě uvidíme.. Ale to, co nás jako tým, jako rodinu, zasáhlo poté..

Proti tomu je nějaký roztřískaný palec úplný prd…

 

V červenci nás bohužel opustil můj milovaný děda, který v naší rodině a v našem týmu plnil funkci nejvyšší. Byl mozkem a rukama všeho, co se u nás kolem autokrosu točilo. Vždy za mnou stál a nebýt jeho, rozhodně bych se nemohl chlubit svými úspěchy a zvedat zlaté věnce nad hlavu. Až teď mi jeho odpověď, v jednom z rozhovorů do televize, když jsme přestupovali z juniorek do čtyřlitrů, dává smysl.

Zeptali se ho, co ho na tom nejvíc baví a on odpověděl: „Nejvíc mě na tom baví to, že to baví Kubu.“ A teď už dobře chápu a vím, co pro mě vždycky bylo asi tím největším motorem.. Jeho slova bych teď vytesal do skály..
Děda byl zkrátka nejen mojí hnací silou, ale i celého týmu a v dílně trávil veškerý svůj čas, aby Bestie byla před každým závodem ve 100% kondici.

Neustále přemýšlel, jak to auto ještě zrychlit, jak ho posunout dopředu..

Teď po dědovi zbyla jen obrovská propast, která už nikdy nepůjde ničím zaplnit. Děda byl nenahraditelný, i když se říká, že každý je nahraditelný.. děda ne. Bez něj je to teď jako bez deseti lidí najednou a upřímně vám řeknu, že s dědou částečně odešlo i moje zapálení. Pořád ale cítím, že to ve mě je a když se podívám na videa ze závodů, už mi zase buší srdce a třesou se mi ruce.

 

 

Sled všech událostí, které následovaly po jeho odchodu se dají jen těžko popsat.. Museli jsme se poměrně narychlo vystěhovat z dílny a přestěhovat se do areálu, kde jsme zkraje loňského roku začali stavět novou dílnu. Jsme právě ve fázi „posledních“ stavebních úprav, stěhujeme a uspořádáváme si všechny potřebné věci tak, abychom vůbec věděli, kde co máme.

Bestii jsme vytáhli z té hromady všeho možného asi před týdnem a začínáme z ní postupně zase dělat konkurenceschopný závodní stroj.

Jsme bohužel v situaci, kdy nám dědovo hlava a ruce strašně chybí, ale zanechal nám tu velký odkaz, ve kterém chceme pokračovat, protože víme, že on by si to přál. Jediné, co si uvědomujeme je to, že už nebudeme schopni dělat autokros v té naší palbě jako doposud. Myslím tím hlavně to, že doteď jsme jeli kompletní Evropu, domácí mistrák a možná ještě něco navíc.

Letos budeme rádi, když se nám povede odjet celý náš mistrák.

 

Takže, abych to nějak ukončil a hlavně odpověděl na vaši otázku…

Ano, pojedu! ?
Uděláme maximum pro to, abychom se v Humpolci postavili na start a mohli se dál s vámi bavit autokrosem.

 

Kubíček Autocross