Life for Mires: Dobrovolníci vracejí vodu na Šumavu

Life for Mires: Dobrovolníci vracejí vodu na Šumavu

Jak moc je voda v krajině důležitá, o tom v posledních letech není pochyb. Pořád ale není vše ztraceno. Objevuje se stále více iniciativ, které se nepříznivé změny v přírodě a klimatu snaží zvrátit. Šumavský projekt Life for Mires na ochranu mokřadů a přírodního biotopu je jedním z nich.

Projekt využívá pomoci ekologických i outdoorových nadšenců, kteří jako dobrovolníci rádi přiloží ruku k dílu. A za odměnu pak můžou objevovat nepřístupná místa Národního parku Šumava.

Zapojit se do ochrany přírody, i to může být aktivní dovolená

Rozmáhá se nám tady fajn způsob, jak v přírodě strávit čas kvalitně a navíc s velkou přidanou hodnotou. „Tady“ znamená v Národním parku Šumava, „kvalitně“ chápejme jako v jedinečné divočině a „přidanou hodnotou“ je to, že člověk za sebou zanechá něco hodnotného, co zároveň pomůže řešit současné problémy s odvodněnou krajinou. 

Začalo to celkem nenápadně už kolem roku 2010, kdy naše kolegyně, která se intenzivně věnuje obnově zdejších mokřadů, začala zvát dobrovolníky, aby pomohli šumavské přírodě. Tenkrát se párkrát za léto sešla skupinka pěti, někdy i deseti nadšenců, kteří to se svou láskou k přírodě mysleli vážně. Postupem času se podařilo vybudovat zázemí pro organizaci dobrovolnických akcí v takovém rozsahu, že k nám zavítá i 300 lidí za sezónu. Za čím tito lidé jezdí a co u nás zažívají?

Kam se voda poděla

Asi většina lidí, kteří se rádi a často pohybují v přírodě, dokáže vnímat, jak moc člověk krajinu proměnil. Ještě před pár stovkami let byla česká kotlina ze 70 % pokryta lesem, přičemž dnes je to už jen něco kolem jedné třetiny území. To je asi nejpatrnější změna. Ruku v ruce s ní se začal měnit další důležitý aspekt krajiny související se zúrodňováním území našeho státu, a to kudy teče voda. Pro člověka zhruba do 45 let věku je vcelku normální, že potoky jsou schované v rourách pod povrchem, případně tečou narovnanými strouhami mezi poli a loukami – jednoduše proto, že jsme v tom vyrostli. Ti starší možná ještě zažili dobu, kdy se odvodňovalo a cesty vody krajinou se významně měnily a vzpomínají na dřívější podobu členité a nepochybně i zdravěji vypadající krajiny.

Pro ilustraci, v 50. letech bylo v ČR zmapováno téměř o jeden milion hektarů mokřadů více než v současnosti (jedná se o rozlohu asi 14 Národních parků Šumava). Většina z nich zmizela v melioračních trubkách. Říční síť byla zkrácena o celou třetinu a pěkný meandrující potůček aby člověk v okolí pohledal. Bylo to zkrátka období, kdy se člověk rozhodl nad přírodou definitivně zvítězit.

V posledních letech se ale ukazuje, že přehnaná snaha změnit citlivý a provázaný systém koloběhu vody, který se po tisíce let pomalu vyvíjel, může vyústit v nečekané problémy. Mezi ty, jež nás nejvíce ovlivňují, můžeme řadit sucha a bleskové povodně, které často vznikají právě kvůli neschopnosti krajiny vodu zadržet a podle potřeby ji pomalu pouštět dál. Je však možné s tím dnes něco dělat? A pokud ano, může pomoci i „obyčejný“ člověk?

Na Šumavě jsou naší nedílnou součástí dobrovolníci

Díky programu LIFE, jenž dbá na ochranu přírodního dědictví v širším měřítku, jsme v roce 2018 založili tým, který se věnuje dobrovolníkům zapojujícím se do projektu LIFE for MIRES, tedy „Život pro mokřady“. Ročně pořádáme desítky jednodenních, víkendových, ale i týdenních pobytových akcí, na něž jezdí lidé i z těch nejvzdálenějších koutů republiky. Když se koná akce určená široké veřejnosti, jediné, co člověk musí udělat, je přihlásit se, sbalit si pracovní oblečení a přijet.

Jak dobrovolnické práce probíhají?

V průběhu revitalizací mokřadů, které provádějí stavební firmy, se tu a tam vyskytne činnost, pro niž nemůžeme využít služby stavebníků s technikou. Jednoduše proto, že pracujeme s vodou a navíc v podmáčeném území, kde musíme postupovat mnohem citlivěji. Z toho pak pramení příležitosti pro dobrovolníky. S partou 15 lidí se na místo vydáme a během jednoho dne zapracujeme na tom, aby revitalizace dopadla podle našich představ. Přemisťujeme zeminu, nosíme stavební materiál, zabýváme se detaily, aby byl mokřad funkčně obnovený. Náčiní, dopravu v území parku, ubytování i dobré počasí se snažíme zařídit.

Nebylo by to ale úplně férové, kdybychom účastníkům za jejich pomoc nic nenabídli. Proto se v druhé části akce vydáváme na exkurzi do běžně nepřístupných území, zachovalých mokřadů a divokých lesů, kde si prohlédneme všechny aspekty divoké přírody. Ta nám mnohdy nabízí pohledy na původní přírodní struktury, které jsme z lesů i jiných hospodářských ploch v posledních desetiletích zcela vytlačili. Přitom hrají v koloběhu vody i života v přírodě zásadní roli a v dnešní krajině velmi chybí.

V podmáčeném území je potřeba pracovat s citem. K tomu využíváme rukou dobrovolníků, Šumava
V podmáčeném území je potřeba pracovat s citem. K tomu využíváme rukou dobrovolníků.

Zpět ke kořenům

Praktická ochrana přírody je něco, do čeho se můžeme všichni zapojit, každý podle svých možností. Kombinace socialistického zřízení, které vztah lidí k přírodě spíše pošramotilo, a doby všemožných technologií zapříčinila, že mnohdy zapomínáme na své kořeny. Stejně jako ostatní živočichové jsme stále na přírodě a její vitalitě závislí. Vzhledem k nedávné minulosti a s ní souvisejícím úpravám krajiny tu existuje velký prostor k tomu, abychom se o svůj životní prostor začali konečně starat.

Jsou lidé, kteří vlastní půdu a mohou se zajímat o to, jak ji oživit a aktivně se zasadit o změnu krajiny k lepšímu. Avšak i ti, kteří tuto výsadu nemají, mohou na změně zapracovat. Po celé republice fungují spolky a skupiny nabízející účast na ochraně přírody a návratu malebné mozaikovité krajiny. V Národním parku Šumava tyto aktivity rovněž nabízíme, a to hlavně na odvodněných mokřadech.

A čemu tím prospějete?

Možná by vás zajímalo, proč byste měli vyvíjet úsilí a proč má vlastně smysl mokřady do krajiny navracet? Odpověď je jednoduchá. Mají spoustu úžasných funkcí, jež prospívají nejen krajině, ale i člověku. Pro přírodu mírného pásma jsou důležité především v období sucha, kdy se stávají zdrojem vláhy a ochlazují svoje okolí, čímž vyrovnávají teplotní rozdíly. Co se týče druhové rozmanitosti, jsou samozřejmě útočištěm mnoha druhů rostlin i živočichů vázaných na vodu. Pro člověka tkví přínos mokřadů zejména v hospodářské činnosti a ochraně majetku. 

Krajina bez mokřadů velmi snadno vyschne a to způsobuje problémy se sklizněmi. Tuto skutečnost jsme ostatně mohli pozorovat v předchozích letech, kdy byly pastviny a louky již v srpnu suché na troud. Ovšem i při druhém extrému, dlouhotrvajících deštích, reaguje krajina nepředvídatelně. Nedokáže vodu ze srážek zadržet, a to ani na její cestě potoky. Ty jsou často regulované, zahloubené, a proto se jimi voda jen prožene a směřuje ve velkých objemech do vesnic a měst, která následně zaplaví. Ve zkratce řečeno, chybí-li v krajině oblasti, kde by se voda mohla beze škod rozlít a zadržet v přirozených potočištích a mokřadech, napáchá škody tam, kde lidé staví svá obydlí.

Naším největším přáním je, aby byl národní park místem, kde vládne příroda. My se jí můžeme inspirovat, pozorovat jednotlivé střípky provázaného koloběhu a zjišťovat, které z nich nám chybí v hospodářské krajině. Ty tam pak můžeme citlivě navracet a oživovat ji. Máte-li chuť, přijeďte a nechte se inspirovat s námi!

I ty se můžeš zapojit! Více o tomto projektu, šumavské přírodě i plánovaných akcích pro dobrovolníky se dočteš na stránkách life.npsumava.cz.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: