„Po devíti zápasech jsme vzadu udrželi nulu, to je pozitivní. Na druhou stranu, my už musíme rychle zabrat a hlavně začít vyhrávat, naplno bodovat. Pak je úplně jedno, jestli zápas skončí jedna nula nebo pět ku čtyřem,“ svěřil se šestadvacetiletý Staněk na pondělním galavečeru v Měšťanské besedě.
Ve světle šedivém obleku tam převzal cenu pro vítěze ankety o nejúspěšnějšího sportovce Plzně za minulý rok, zároveň se stal také nejlepším sportovcem kraje.
Tolik zákroků jsem snad v Plzni ještě nezažil, přiznal brankář Staněk |
Štvalo vás, že zatímco na podzim jste v lize čisté konto udržel osmkrát, na jaře se to povedlo až na devátý pokus?
Mě hlavně mrzelo, že jsme nevyhrávali. A také to, že jsme nevyhrávali i kvůli tomu, že jsme si góly kolikrát dávali prakticky sami. Chvílemi to byla velká frustrace. Ale věřím, že už jsme si to vybrali a štěstí se zase přikloní k nám.
Pravda, občas se až člověk musel pousmát, jaké branky jste inkasovali…
Vyvrcholilo to doma s Bohemkou při vlastním gólu na 1:1. To už jsem vzteky praštil flaškou o zem, říkal si, že to snad ani není možný. A teď v Boleslavi nastala podobná situace po rohu. Luďa Pernica míč napálil do Kalviho (Lukáše Kalvacha), ale tentokrát se naštěstí odrazil přímo ke mně. Kdyby z toho zase padl gól, řeknu si, že jsme někomu nahoře něco udělali. Takhle doufám, že se to brzy otočí.
Ale na Slavii i Spartu ztrácíte už sedm bodů. Co se s tím dá dělat?
Musíme si říci na rovinu, že ideální to není. Když si vzpomenu na zápas doma se Spartou loni začátkem listopadu, v tu chvíli chyběla dvě kola do konce podzimu a my jsme měli v tabulce výbornou pozici. Od té porážky 0:1 ztrácíme. Na druhou stranu, není všem dnům konec. Je to sice sedm bodů, ale zbývá odehrát ještě deset kol, stát se může cokoliv. Samozřejmě je nejdůležitější, abychom rychle našli formu zpět a vrátili se na vítěznou vlnu. Jedině tak ještě máme šanci.
Na galavečeru jste mohl zavzpomínat na uplynulou sezonu, která vám přinesla roli Sportovce Plzně za rok 2022. Co pro vás tohle ocenění znamená?
Nečekal jsem něco takového, to za prvé. A za druhé, nesmírně si toho vážím. Vedle mě stála celá řada úžasných sportovců. Jsem strašně rád, že jsem vyhrál a zároveň bych to přál úplně všem, kteří se mnou na pódiu byli.
Vnímáte to jako ocenění svých výkonů v uplynulé mistrovské sezoně?
Je to příjemné. Ale věnuji se kolektivnímu sportu a jsem součástí týmu, který mi k téhle trofeji pomohl na hřišti úplně nejvíc. Musel bych jmenovat všechny, kteří se na úspěchu Viktorky v loňském roce podíleli. A přiznávám, že bych ty ceny vyměnil za další týmový úspěch, než abych vyhrával takhle jako jednotlivec.
Moderátor večera Radek Šilhan vás trošku nutil ke vzpomínkám, vy jste krátce zmínil i České Budějovice. O co šlo?
To bylo v roce 2017. Pan Šilhan tam také moderoval vyhlášení nejlepších sportovců města a já tehdy skončil desátý. Myslel jsem, že vytáhne tuhle vzpomínku, ale asi si mě z té doby nepamatuje. (úsměv)
Ženskou část plzeňské ankety ovládla atletka Tereza Petržilková. Víte, že se stejně jako vy narodila ve Strakonicích?
Zjistil jsem to až v Besedě. Navíc já ve Strakonicích nežiji od třinácti let. Ale je pravda, že odtamtud pochází řada výborných sportovců a také skvělých gólmanů. Zdenda Křížek nebo Saša Salák, hokejový brankář. Asi je tam dobré prostředí.
Když jste přebíral další cenu pro nejúspěšnějšího sportovce kraje, vedle vás stáli zástupci úplně jiných sportů. Požární šampion, nevidomý plavec, atlet. Jak jste se v téhle společnosti cítil?
To byl naprosto úžasný pocit. Když jsem slyšel ty jejich skvělé výsledky... Ke všem mám veliký respekt a obrovský obdiv.
Který jiný sport kromě fotbalu přitahuje vás?
Mám opravdu hodně blízko k hokeji. Pokud mám vybrat sport, který mě nejvíc baví vedle fotbalu, je to právě hokej. A musím říci, že sledovat hokej jako fanoušek je pro mě zábavnější než se dívat na fotbal.
