STARÁ ŠUMAVA: O Zeleném čtvrtku
“Ach, ten se povedl!“ zavelebil Král a pocítil, jak dravý hlad ho nutí, aby popadl nůž, ukrojil si patku a zakousl se do ní. Ale i děti hrnuly se ke stolu, neboť i ony ještě dnes musily se postit a bez snídaní čekaly na oběd. Jak všem zato teď chutnalo! Na míse kouřila se z kyselého mléka polévka smetanou zalitá, tak zdravá, že vyhání z těla devateru nemoc, rozehřeje a rozproudí krev, takže po každé lžíci volají všecky žilky v těle: K tomu jsou brambory na loupačku, krásně vařené, moučné, jež sice dusí v hrdle, ale polévka je spláchne a odplaví až do žaludku, kde si poleží a zasytí i největšího jedlíka. A nakonec čeká všecky vzácná pochoutka. Selka, v dobré náladě, že se jí boží dar tak vyvedl, aby i ostatní potěšila a rozradovala, odskočila od stolu do sklepa, přinesla na čistém talíři zbytek veliké hroudy čerstvého, jako kanárek žlutého másla a postavila je k rozpeku.
(Jindřich Šimon Baar – Hanýžka a Martínek)
„A ti kluci Židi kopali jámu Ježíši Pánu. Na Zelený čtvrtek Ježíše jali, na Velký pátek ho bičovali a na Bílou sobotu do hrobu ho dali. A ty nevěřící Jidáši, cos to učinil, že si svého mistra Židům prozradil. Za to budeš v pekle klečeti, Luciferům ďáblům, tam budeš sloužiti. Krejson, Krejson, Kriste eleison, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Ámen, ámen, vybírati k vám jdem.“
Zelený čtvrtek je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne. Křesťané si během něj připomínají Ježíšovu poslední večeři a také jeho modlitbu v Getsemanské zahradě a následné zajetí. Ta se skutečně odehrála ve čtvrtek, který byl 14. nisanu, tedy v den, kdy Židé slavili pesach. „Zelený čtvrtek“ tomuto dni říkáme vlastně náhodou. Název zelený vznikl zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek.
Jsme-li u tradic, pak podle nich by se měly jidáše konzumovat už ke snídani na Zelený čtvrtek, kdo si na Zelený čtvrtek dá ještě před východem slunce jidáše s medem, byl po celý rok chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos. Také jidáše symbolizují biblický příběh – jejich tvar má připomínat provaz, na kterém se apoštol Jidáš oběsil poté, co zradil Ježíše. Pohané toto pečivo používali při obřadech, symbolizovalo plodnost a hojnost. Oběd byl velmi prostý. Nesměly chybět zelené byliny, špenát z kopřiv, nebo jen řebříček v polévce. Jedla se též vařená vejce a medové pečivo.
Odpoledne navštěvovaly děti svoje kmotry, které pro své kmotřence až do jejich 14 let dvakrát ročně (na Zelený čtvrtek a na sv. Martina) pořádaly malé pohoštění – polévku s vaječnou omeletou a koláče. Při odchodu dostalo každé dítě košíček s výslužkou – velikonoční pečivo z bílé mouky, ořechy a jablka. Být totiž kmotrem u křtu nebyla v té době pouhá formalita, nýbrž v případě potřeby byl kmotr náhradní rodič a patron svých kmotřenců.
K Zelenému čtvrtku patřilo i zdobení Božího hrobu. Členové kostelního výboru uložili do výklenku pod oltářem sochu Krista, vyzdobili oltář svícemi a květinami. Na Zelený čtvrtek se v římské tradici konají dvoje liturgické obřady. Dopoledne se v katedrálách setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Zároveň se světí posvátné oleje, které se používají po celý rok při udílení svátostí. Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události. Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie, také Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.
V české evangelické tradici se v posledních letech stále častěji konají v tento den společné pesachové hostiny na přípomínku židovských kořenů křesťanství. Hostiny, kdy se pojídá beránek a čtou texty upomínající vysvobození Izraele z egyptského zajetí.
Magie našich předků byla vždy svázána s rytmem Země. O velikonocích, kdy se slaví příchod jara, jako symbol nového života a loučíme se se zimou, byla lidová magie obzvláště pestrá a měla obrovskou sílu. Vedle klasických magických rituálů se věřilo na různé pověry. Zvláštní síla se přikládá také vejcím sneseným na Zelený čtvrtek. Hospodyně si je poznamená a na Boží hod je přinese mužským členům domácnosti, aby posílila jejich tělesnou svěžest a zdatnost. Na Klatovsku taková vejce nosí staré ženy v šátcích a zavěšují je v pytlíku do chléva, aby „zlo nemohlo dovnitř“ a skořápky se zamísily mezi obilná semena a posílily budoucí úrodu.
Na Zelený čtvrtek měla rosa největší magickou moc. Kdo se jí umyl, tak podle tradice neměl po celý rok onemocnět. Zelený čtvrtek byl vůbec z hlediska lidové magie velice pestrý. Vysmýčilo se celé stavení ještě před východem slunce a smetí hospodyně odnesla na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Myši a hmyz se vyháněl hřmocením a rachocením. Je s podivem, že naši předkové vyháněli hlodavce tímto způsobem.
A znáte jidášky? Velikonoční pečivo z kynutého těsta a pokapané medem, ve tvaru svinutého provazu, se peklo před svítáním. Věřilo se že jeho magická síla uchrání konzumenta před žihadly a uštknutím. Zajímavý a dnes už málo známý účinek měla velikonoční voda (ze studny). Která dívka si na Velký pátek nebo na velikonoční sobotu omyla vodou obličej, měla podle tradice zůstat krásná, zdravá a silná po celý další rok. Bylo důležité postavit se proti proudu vody a po dobu omývání mlčet. Ne nadarmo bylo možné slýchat například modlitbu „Proude, proude, poslal mne Pán Ježíš k tobě, abys všechny neduhy odňal ode mne k sobě!“ a další formule oslavující tento blahodárný živel. Po odříkání pak na důkaz pokory modlící políbili zem. Kousek chleba s medem se dává i dobytku a drůbeži a před východem slunce hází správná hospodyně tři kamínky pomazané medem do studně, aby byla voda vždycky čistá.
Zdroj: Alžběta Švarcová
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora