27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


VÝCHOVA: Hudba na vedlejší koleji?

4.4.2023

Portál Opera PLUS, zabývající se vážnou hudbou, operou, baletem a příbuznými obory, je pro veřejnost nevyčerpatelným zdrojem poučení. Přiznávám, že sleduji zejména jeho inzertní část zveřejňující konkurzy vyhlašované našimi předními orchestry. Zjišťuji, že třeba ta či ona filharmonie hledá hráče na bicí nástroje. Text výzvy pak vyjmenovává, jaké sklady budou uchazečům předloženy, aby je předvedli. Už dva naše filharmonické orchestry si třeba žádaly zahrát na malý buben Ravelovo Bolero, což musí být ale dost dramatické, neboť bubeník tluče svůj kratičký motiv od samého začátku až na úplný konec, tedy necelých, pro něho jistě náramně dlouhých, sedmnáct minut. Předpokládám, že komise nebude chtít poslouchat kratičký kousíček hry na malý buben celých sedmnáct minut, leda že by chtěla vyzkoušet bubeníkovu trpělivost; možná ho nechá tlouct jen chviličku a pak si vyžádá něco na triangl nebo kastaněty, xylofon nebo zvonkohru, neboť také to všechno patří k bicím. A ještě jedna poznámka ke konkurzům. Od uchazečů na místa houslistů, hornistů, hobojistů, hráče na druhý klarinet s povinností Es klarinetu, trumpetistů i druhých houslistů, ode všech z nich se vyžaduje krom jiného zahrát příslušný part z předehry k Prodané nevěstě. To je zajisté velká poklona Bedřichu Smetanovi a jeho dílu, znalci ještě dodávají, že slušně zahrát tuhle skvělou ouverturu v předepsaném rytmu, rozumějme ďábelsky rychle, je už samo o sobě velmi dobrým vysvědčením pro všechny členy orchestru.

Škvírou zvanou konkurzy jsme nahlédli do světa profesionálních hudebníků, kteří většinou stejně jako jejich amatérští kolegové nabrali vztah k hudbě ve věku povinné školní docházky. A právě o ten věk dnes jde.

Zajisté nelze vyhnat některé nástroje z hudebních škol, ať už se ty tyto dnes nazývají tak či onak. Naše rozhodování se přece nemůže řídit jen dlouhými frontami před kytarovou třídou a nevšimnout si prázdna u tříd připravených vyučovat hře na fagot, lesní roh nebo kontrabas. To bychom se zřekli i některých celých odvětví hudby – a to snad nechceme. Na druhé straně už nebudeme křísit představu maminky nad kolébkou prozpěvující (výhradně!) pradávné lidové písně. Ne, opravdu musíme jít na začátek školy, kde se rozhoduje, na moudrou hudební výchovu nezaloženou na špatně volených výchovných koncertech, které svým zcela nepřiměřeným obsahem umí děsit své oběti i po létech. Právě tady, v tomto věku, je totiž problém.

Na stole prý leží představa o přebudování umělecké výchovy v základních školách. Cituji z novin: „Místo výtvarné a hudební výchovy má vzniknout komplexní umělecký předmět, který tvoří pět rovnocenných oborů. Nově filmová, taneční a dramatická výchova.“ Řeč je o pěti, takže kousíček by mohl zbýt na hudební a výtvarnou výchovu. Avšak - bude prý záležet na uvážení té které školy. Že by nějakou základní školu mohlo napadnout zmocnit se hudební výchovy filmem či divadlem, čímž by se ministerstvo najedlo a paní učitelka by mohla znovu usednout k pianinu?

Slovutní vědečtí pedagogové, za těchto chmurných okolností už se v budoucnu nikdo nepřihlásí ani ke konkurzům na nástroje bicí, o kterých píšu zkraje. Svým plánováním nepřipravíte půdu ani příštím bubeníkům. Neohrožujte, prosím, budoucnost české hudby. Je v dětech.