Forhendem rozehrála servis soupeřky, ta pokazila bekhendový blok a bylo hotovo. Stolní tenistka Zdena Blašková mohla se zaťatou pěstí slavit svůj premiérový titul mistryně republiky ve dvouhře.
Dvaadvacetiletá rodačka z Volar na Prachaticku si v barvách extraligového klubu Dobré na domácím šampionátu zopakovala loňské finále s Kateřinou Tomanovskou, hrající v zahraničí. Jen výsledek byl rozdílný. Teď Jihočeška vyhrála 4:3 na sety.
„Když jsem v sedmém setu zkazila za stavu 4:4 smeč, vzpomněla jsem si, že jsem loni ztratila finále ze stavu 3:1 na sety a vedení v 8:5 v pátém. Ale pak už jsem téměř nechybovala. Získala jsem jednu dlouhou výměnu a dotáhla to do vítězství,“ popsala šampionka.
Velký triumf si připsala o kolo dřív. V semifinále porazila nasazenou jedničku a 34. hráčku světa Hanu Matelovou. Českou reprezentantku hrající ve Francii zdolala až 12:10 v koncovce sedmého setu.
„Když jsem viděla, že jdu v pavouku na Hanku, byla jsem trochu smutná. Ale den před zápasem jsem si prohlédla předchozí vzájemné zápasy, kdy jsem prohrála. Držela jsem ji na bekhendu a pak ji vyháněla hluboko do forhendu. Zároveň jsem se držela u stolu – a fungovalo to,“ uvedla.
Po triumfu nad Matelovou vyhrkly Blaškové slzy. Ty krátce po zisku titulu zadržela. „Po finále jsem brečela až v šatně. Opadla křeč a cítila jsem velké štěstí. Sledovala mě moje rodina i ta přítelova. Jsem ráda, že jsem je nezklamala,“ dodala.
Přímo na mistrovství v Havířově byli v sobotu i její rodiče. Nedělní medailové bitvy už však sledovali doma u televize. „Odjeli, abych nebyla tolik nervózní. Ale potěšilo mě, že se doma všichni sešli a dívali se. Když jsem proměnila mečboly v semifinále i finále, tak prý všichni brečeli,“ naznačila.
K ping-pongu ji přivedl otec, který sám úspěšně působí v jihočeských krajských soutěžích. V prachatickém divizním týmu je i Zdeny starší sestra Dagmar, také medailistka z mistrovství republiky dospělých. „Táta mi radí a říká, co jsem hrála dobře, co špatně. U ségry je fajn, že také hrála na vysoké úrovni a je to holka, takže chápe některé situace, jak se v nich cítím. Ségra tátu často uklidňuje a před ním mě i brání. Mám v ní velkou oporu,“ zdůraznila. Blašková letos do vrcholné akce sezony vstupovala s pokorou.
Ani přes loňskou finálovou účast se nechtěla svazovat nejvyššími cíli. Navíc jí pomohly finálové zkušenosti. „Šla jsem zápas od zápasu. Jsem vždy hodně nervózní, když se v hale hraje už jen na jednom stole a všichni na mě koukají. O to jsem to měla těžší. Ale hlavně výhra nad Hankou Matelovou byla cenná, už jen postup do finále znamenal úspěch. A vítězství v něm byl splněný sen,“ naznačila.
Ani triumf na domácím šampionátu však pro Zdenu Blaškovou nepřekonal její životní úspěch. „Ještě výš bych zařadila třetí místo na mistrovství Evropy do 21 let loni v září,“ srovnala.
I díky tomuto úspěchu převzala také ocenění pro českou Stolní tenisku roku 2022. „Rozhodují o tom lidi z ping-pongu, takže je to cenné. Jsem ráda, že hlasující můj úspěch na Evropě ocenili,“ dodala.
Z Havířova si Blašková odvezla zlatý double, protože s Tomanovskou vyhrála i čtyřhru. „Původně jsem měla hrát mix. Ale měsíc předem se rozhodlo, že budeme hrát s Kačkou čtyřhru. Trénovaly jsme ji a myslím, že to bylo znát,“ řekla.
Ani po šampionátu sezona pro Blaškovou nekončí. Dnes ji čeká s jejím týmem SK Dobré druhé čtvrtfinále domácí extraligy. Pokud celek zpod Orlických hor prohraje s Hodonínem i podruhé, z extraligy vypadne. Pro třetí nejlepší hráčku soutěže Blaškovou to může být rozlučka s klubem, protože příští rok bude startovat za Havlíčkův Brod.
„Je hezké, že jsem se rozloučila tituly. Spoluhráčky v týmu mě braly a zlepšovaly se. Teď po šesti letech končím a budu vzpomínat jen v dobrém. Za své úspěchy musím poděkovat trenérům, klubu i mému sponzorovi,“ shrnula.
Stolní tenistka z jihu Čech má další ambice. „Chci se dál zlepšovat. Olympiáda je můj sen, ale ta nejbližší v Paříži není reálná. Na tu už se nestihnu kvalifikovat, tak zkusím tu následující,“ potvrdila.
Studentka třetího ročníku Ostravské univerzity se domů moc často nedostává. „Dělám obor učitelství pro první až pátou třídu. Nakonec jsem poznala, že mě to baví. Děti mě naplňují energií a i v rodině už je máme, tak se na ně vždy těším. Jezdím, když je volno,“ uzavřela.
