Širuček po českém zlatu: Věřil jsem si. Přišlo mi, že hraju docela dobře

Důvodem byla jedna z výměn při utkání českých stolních tenistů se Slovenskem. Širuček nastoupil proti slovenskému hráči čínského původu Jangovi Wangovi a tomu se povedl parádní úder. Už to vypadalo, že tuhle výměnu pro sebe získá Širuček, když Wang prostě jen jakoby náhodně nastavil raketu tak, že míček šel na úplně opačnou stranu stolu, než stál český reprezentant.

„Nikdy v životě se mi nic podobného nestalo. A věřím, že už ani nestane,“ nechal se slyšet Širuček. „Tam se sešlo tolik věcí... Každopádně bylo vidět, že Wang umí.“

Na první pohled to přitom vypadalo, jako by na tu výměnu už rezignoval...
Zahrál to parádně. Jako slavný Švéd Jan-Ove Waldner, který má podobných kousků plný internet. Bylo to vážně neuvěřitelné, krásné.

Takže to neberete jako svoje selhání nebo ponížení?
Vůbec ne, byla to jeho genialita. Jasně, někdo se nad tím možná zasmál, že jsem to zahrál jako idiot, ale já to tak neberu. Podobné výměny jsou prostě krásné.

Navíc jste si pak v Havířově spravil chuť na domácím šampionátu. Získat dva tituly a jedno třetí místo, to asi člověk musí být spokojený...
Přesně tak, beru to celkově jako nádherný víkend. Všechno klaplo.

Věřil jste, že se vám povedlo správně načasovat formu?
Popravdě řečeno, když jsem se ráno vzbudil a dozvěděl se, že hraju semifinále s Tomášem Polanským, netušil jsem, co od toho mám čekat. V extralize totiž tak kvalitní hráči, jako jsou Tomáš nebo Luboš Jančařík (finálový soupeř), moc nepůsobí.

Jako že tak kvalitní?
Ano. A tím rozhodně nechci shazovat hru například Jirky Vráblíka nebo dalších kluků v extralize. No a když jsem Tomáše Polanského porazil, tak mi nějak přišlo, že hraju docela dobře, a na finále jsem si už věřil.

I ve chvíli, kdy to bylo 1:1?
Určitě, protože Luboš Jančařík titul ještě nikdy nezískal, přitom bylo vidět, že ho strašně moc chce. A navíc se mnou v minulosti dvě finále prohrál, tak jsem si říkal, že by mu to mohlo trochu svazovat ruce. Což se nakonec potvrdilo.

Vaším deblovým partnerem byl tentokrát Jiří Martinko. Proč?
Protože jsem dlouho hrál s Tomášem Polanským, který mi ale zhruba před rokem zavolal, že dostal nabídku hrát s Darko Jorgićem, což byl asi nějaký šestý nebo sedmý hráč na světě. Dodal, že pokud budu proti, že ho odmítne, ale to jsem nechtěl. Nebudu mu přece bránit. No a s Jirkou hrajeme oba v reprezentaci, tak jsme na sebe nějak zbyli. A funguje nám to.

Ve smíšené čtyřhře jste bronz získal s manželkou Anetou. Jaké to je, hrát s vlastní ženou? Posloucháte spíš vy ji, nebo ona vás?
Samozřejmě poslouchá ona mě. (usmívá se) Ale celkově je to složitější. Bylo znát, že nemá nahráno ani natrénováno, protože máme čtyřměsíčního syna.

Pavel Širuček z havlíčkobrodského HB Ostrov

A synek vám oběma fandil přímo v hale, nebo u babiček?
Hlídal můj taťka. A určitě fandili oba. (usmívá se)

Máte teď dost nabitý program – po povedeném šampionátu v Havířově vás už v úterý čeká v Brodě první zápas letošního play off extraligy s TTC Ostrava 2016...
Tak to prostě chodí, jedno končí a něco dalšího začíná. Určitě se zase budu snažit vyhrát. Nejlepší by bylo, kdyby se nám povedlo postoupit hned ve třech zápasech. Ale nesmíme Ostravu podcenit.