Francouzský lehký tank AMX-13 se dá považovat za ikonu kyvných věží.
Otázka Proč se na tancích používaly kyvné věže a už se nepoužívají?
Stručná odpověďKyvné věže mají jednu zásadní výhodu v tom, že umožňují snadnou montáž automatického nabíjecího zařízení. Na druhou stranu se jen těžko dají utěsnit proti vodě a účinkům zbraní hromadného ničení. |
Jako v řadě podobných případů si použití kyvné věže vynutily speciální okolnosti nebo požadavky. Na rozdíl od klasických dělostřeleckých věží se kyvné věže skládají ze dvou částí. Spodní zajišťuje odměr, zatímco horní náměr. Navzájem jsou spojené horizontálními čepy. Kanon nebo jakákoli jiná zbraň jsou pevně spojené s horní částí věže a vychylují se s ní. Mezera mezi oběma částmi je překrytá impregnovaným plátnem, gumou nebo zůstává nekrytá. Toto řešení má své výhody, které jsou jako všechno v technice vyvážené nevýhodami. Ty byly příčinou vzniku, zániku a reinkarnace kyvných věží v průběhu dějin.
Výhody netypického řešení
Výhodou kyvných věží je rozdělení celkové hmotnosti na dvě části, takže horní část je lehčí a má menší setrvačnost. To bylo velice výhodné v počátcích konstrukce obrněné techniky, kdy k pohonu věží sloužily jen paže osádek. Ostatně to bylo popudem k vynálezu tohoto řešení.
Umístění kanonu mimo vnitřní prostor věže umožňuje větší rozsah náměru, především větší depresi. U klasické věže je většinou limitem malá vnitřní výška, takže závěr nebo jeho ochranný rám narazí do stropu. Větší deprese umožňuje lepší pokrytí palbou prostoru blíže u vozidla, respektive zmenšení slepých úhlů. Kromě toho je výhodou při palbě z odvrácených svahů, zpoza překážek z takzvaných „hull down“ pozic a umožňuje lepší využití překážek k ochraně korby před odvetnou nepřátelskou palbou.
U kladných náměrů je problémem, že vnitřní průměr věnce klasické věže musí pojmout závěr kanonu v celém rozsahu zákluzu, takže věnec musí mít značný průměr. Kyvná věž má kanon mimo věnec věže, takže ten může mít při stejné ráži zbraně menší průměr, což umožňuje výrazně zvýšit palebou sílu menších (užších) vozidel. Kyvná věž tak vychází rozměrově menší než klasická věž, se zbraní stejné ráže. To znamená menší opancéřovaný objem a úsporu celkové hmotnosti vozidla.
Další výhodou kyvné věže je zachování vzájemné polohy kanonu, zaměřovačů, pozice střelce. Díky tomu u protiletadlových zbraní nemusí střelec extrémně zaklánět hlavu. Pohybuje se zároveň s polovinou věže a při vysokém náměru se jeho celková poloha mění ze sedu do lehu. To má pozitivní vliv na přesnost střelby a předcházení celkové únavy v boji.
Druhá strana mince
Zároveň se při různém náměru nemění vzájemná poloha závěru kanonu a převisu věže. Díky tomu umožňuje kyvná věž snadnou montáž nabíjecího automatu, čehož hojně využívali Francouzi. Výhodou nabíjecího automatu je menší opancéřovaný objem, což se opět projeví snížením celkové hmotnosti věže. Často se udává i vyšší rychlost nabíjení, ale tento parametr je velmi sporný, protože vždy záleží na konstrukci nabíjecího automatu a na ergonomii klasické věže, fyzické připravenosti a vycvičenosti nabíječe.
Francouzský lehký tank AMX-13 se dá považovat za ikonu kyvných věží.
U normální věže se poloha závěru mění a existují jen dvě cesty pro eliminaci tohoto problému. První je komplikovanější konstrukce nabíjecího automatu, což se samozřejmě promítá do ceny a spolehlivosti celého zařízení. To byl případ experimentálního amerického tanku T37. Druhou (častější) možností je vyrovnání hlavně do stejné polohy (většinou s nulovým náměrem) po každém výstřelu, aby mohl nabíjecí automat správně pracovat. To vyžaduje komplikovanější náměrový mechanismus, který tuto operaci provede automaticky, od přechodu hlavně do nabíjecí polohy po její vrácení na záměrnou. Každopádně tím dochází ke zpomalení rychlosti střelby, což je vodou na mlýn obhájcům „živého nabíječe“.
Kyvné věže mají většinou menší kladný náměr, protože se závěr kanonu nemůže „ponořit“ do korby a převis věže začne kolidovat se stropními pláty motorového prostoru. To se konstruktéři snaží kompenzovat výše umístěnými horizontálními čepy horní části věže, takže věž pak může vyjít vyšší než srovnatelná konvenční. To má další dva důsledky. S výše umístěným kanonem je korba lépe krytá v „hull down“ pozici, ale vyšší montáž znamená při stejné síle zákluzu větší moment (delší rameno), který je nutné kompenzovat.
Zásadním nedostatkem kyvných věží je mezera mezi oběma částmi, která je prakticky neutěsnitelná. Překrytí impregnovaným plátnem nebo gumou je možná dostačující ochranou proti povětrnostním vlivům, při troše snahy i proti vodě při hlubokém brodění, ale v žádném případě neposkytuje ochranu proti zbraním hromadného ničení, především jaderným. To, v kombinaci s rozšířením jaderných zbraní, vedlo k opuštění této koncepce na hlavních bojištích. Kyvné věže se udržely jen v oblastech, kde byla pravděpodobnost nasazení jaderných zbraní poměrně nízká. K oprášení tohoto konceptu došlo až v tomto tisíciletí, když se začaly používat bezosádkové věže, kde tento problém odpadá.
