Rostliny: Malus domestica 'Skleněné žluté' - jabloň domácí

Prvé místo v řadě nejrannějších jablek náleží bez odporu jablku "Skleněnému". Jméno odvozeno jest od jeho zvláštní vlastnosti, že zralé plody, tak jako Astrachánu bílého i jiných ranných jablek částečně neb zcela "lednatějí" a stávají se jako skleněnými. U nás stává se tak jen nepatrně, zato ve vlasti jablka toho hojnost podobných, zcela zlednatělých plodů se sklízí, které se daleko dráže, než obyčejné platí. Domovem jeho jsou pobaltické kraje ruské, kde je Naliv bělji nazývají, dále finské a švédské, odkudž je majetník Školek Wagner v Rize v letech 1850—1800 v širší známost uvedl a hlavně do Francie, kdež mu dali jméno "Transparente Jaune" rozšířil. Odtud šířilo se teprve asi dále. V Německu, kdež stalo se velmi oblíbeným, nazývali je Durchsichtiger Sommerapfel, později, as v letech devadesátých devatenáctého století, změnili jméno to na Weisser Klarapfel z důvodu, že název ten původnímu jménu spíše odpovídá.

Do východních Čech zavedl je, pokud se zjistiti dalo, J. Proche ve Sloupně, zjednav sobě rouby v letech sedmdesátých ze závodu Simon-Louis v Metách a seznav záhy jeho dobré vlastnosti, šířil je, takže v okolí Sloupna a Nového Bydžova hojně a již velmi statných stromů se nalézá. Také i jinam se hojně rozšířilo, avšak pod různými jmény, any některé školky šíři je pod jmény: "Bílé průhledné letní", "Průsvitné bílé" a v poslední době "Charlottentálské". Lid nazval je prostě "Skleněné", kteréhož jména i zde užito bylo. Zprávy o něm jednající sešly se z české nížiny, z obvodu českolipského a plzeňského, z poříčí Ohře, Jizery a i z Pošumaví: souhlasně chválí zdravý vzrůst a hojnou plodnost v půdě a poloze každé. Nejlépe mu svědčí půda hlinitá, třeba byla i štěrkem promíšena, pak jílovitá, avšak i v půdách lehkých, písčitých dobře se mu daří, neschází-li vláhy. Kde půda špatná a k tomu suchá, zůstanou plody drobné a nedrží se na stromech. Místo také nerozhoduje, daří se na místech teplých jako chladných, vysoko položených a drsných, jen když aspoň poněkud proti silným větrám chráněných. Sázeti se může bez obavy kdekoliv. V polích a sadech prospívají stromy vysoké, hodilo by se i k silnicím, avšak pro lákavý vzhled se nedoporučuje. V zahradách domácích, v nichž nikde by nemělo scházeti, daří se výborně stromky nízké, na pravé krskové podložce, také i na duzenu šlechtěné, buď volně rostoucí neb pravidelnému řezu podrobené ve tvarech libovolných i nejmenších.

Stromky ve školce rostou velmi zdravě, zprvu bujně, později mírněji, pěkně vzhůru, tvoříce rovné, avšak slabší kmeny, které nikdy nezmrzají, rozvětvují se řidčeji, jehlancovitě v koruny střední velikosti, větve obrůstají hojně plodonosnými větévkami a později pod tíhou plodů se rozkládají.

Ploditi začínají záhy a že květy zřídka kdy zmrzají a dobře se oplodňují, plodí velmi hojně, zřídka odpočívajíce. Na krscích jest radno, plody často v chomáčích rostoucí protrhati, dosáhne se tím nad míru krásných plodů. Rakovina se na stromech zřídka kdy objevuje, také i plísni nepodléhají, tak že plody vždy úplně čisty jsou.

Letorosty narůstají štíhlé, zcela málo zakřivené, pod oky velice mírně zprohýbané a dosti se lesknou, mají barvu červenavě hnědou, na slunečné straně tmavě hnědou; lehce vyvstalé, žlutavé, čárkovité tečky roztroušeny jsou stejnoměrně všude, větší část letorostu pokrývá zcela jemná, špinavě šedá plsť a spodní část jeví jakýsi stříbřitý svit.

Malá, krátká, přiokrouhlá, šedou plsti pokrytá oka úplně přiléhají a jsou na patkách krátkých, o něco výše než oka vydutých, s třemi mohutnějšími, kratšími žebérky. Poměrně malá, tupě zakončená květní poupata mají šupiny červenavé a částečně šedou plstí pokryté.

Největši, až 150 mm dlouhé, 80 mm široké, eliptické listy bývají na spodu letorostu, ostatní jsou daleko menší, sotva 100 mm dlouhé, 73 mm široké, okrouhle vejčité, s úzkou delší špičkou, světle zelené, málo lesklé, na spodní straně bývají hojně chloupkované, kraje mají dvojmo, pilovitě vroubkované, řapíky 25—40 mm dlouhé, chloupkované, ke konci letorostu mívají malé úzké palisty a na podzim brzo rudnou. Na plodonosných větévkách bývají listy úzké a dlouhé, široce kopínaté a k oběma koncům stejně zúžené.

Stromy rozkvétají 2. - 3. den jabloňového květu a mají v rozpuku dle barvy poupat vzhled mdle narůžovělý; jednotlivé, bílé a zcela něžně růžově stíněné, mělce miskovité květy jsou as 45 mm, po rozložení až 52 mm široké a z plátků velkých, vejčitých, člunkovitých tak sestaveny, že se plátky vzájemně nedosahují.

K zhotovení přiloženého barevného obrazu použito bylo plodů se stromů vysokých, p. Doležalem, okresním pomologem v Nov. Bydžově k účelu tomu věnovaných. Plody ty vážily 160—180 g a poměr výšky k šířce byl as 70 x 80 mm. Všechny plody nejsou tak veliké, bývají menší, sotva 100—120 g těžké a ještě menši, naproti tomu vyskytují se na krscích jednotlivé plody až 220 g těžké. Ze suché, hubené půdy bývají arciť malé, nabývajíce nejvýše 100 g váhy. Také i tvar různi se dosti, většina plodů přibližuje se tvaru kulovitému a mají témě širší, jiné, zvláště menší, jednotlivě také i velké, zdají se vysokými, ač ve skutečnosti rovná se výška šířce, bývají k temeni více zúženy, nabývajíce tvaru kuželovitého.

Zavřený kalich jest zelený a dílem šedě plstnatý, z úštů širokých, vztyčených, které se vzájemně dotýkají, proti sobě se kloní a šedé špičky ven zmateně převislé mají, sestavený, vězí v jamce poměrně mělké, mezi perlovitými hrbolky a mírnými žebérky, která kraj jamky zhrbolují, zcela ploše přes celý plod se táhnou a kulatost průřezu mírně hranatěji; plody zdánlivě vysoké s užším temenem mívají žebérka nápadnější a po jednom z nich táhne se někdy zaostřená hrana jako šev od kalichu až do stopečné jamky.

Všechny plody mají stopky dřevnaté, poměrně silné, mírně zakřivené, zelené, dílem žlutavě porezavělé a tak dlouhé, že o 10—15 mm jamky převyšují, zcela malé plody mívají ještě delší stopky, které vězí v jamkách hlubokých a širokých, většinou hladkých a pěkně zelených, jednotlivě i jemně světle porezavělých.

Plody jsou na stromech jemně ojíněny, mají slupku velmi něžnou, hladkou až kluzkou, lesknou se, barvu mají krásně jako suchá sláma bílou, na zastíněné straně zeleně prokvétají, na sluneční straně jsou o něco žlutší; velmi jemné, šedé, zelenavě vroubené tečky pokrývají spodní část plodu řídce a zřetelněji, ke kalichu jsou hustěji roztroušeny a mění se v bělavé, jemné pihy.

Měkká, zcela jemná, dosti šťavnatá dužnina má barvu bílou, do žlutava se měnící, chuť málo nasládlou, více a ostřeji navinulou, vonnou, s libou, lehce kořenitou příchuti, dobrou a občerstvující.

Podkališní rourka bývá dle velikosti plodu buď úzce kuželovitá aneb velmi široká a prostranná; od ní se táhnou zelenavě žlutavá vlákna, která jaderník obkličuji. Ten bývá nestejný, v plodech malých a prostředních mívá dutou osu, do níž se po stěnách hojně natrhaná pouzdra štěrbinou otvírají; plody velké mívají jej široce otevřený. Každé pouzdro chová dvě i více dlouhých, světlehnědých jader.

První plody uzrávají dle počasí několik dnů před Astrachánem, mezi 20.— 30. červencem, také i několik dní později, zvláště na místech vysoko položených a studených, zrají pak nenáhle; strhané plody jsou nejchutnější přímo se stromů, nutno je brzo spotřebovati, nevydrží dlouho. Hodí se jen pro místní spotřebu neb málo vzdálené trhy; k delší dopravě se nehodí, majíť slupka příliš něžnou, na níž jest každé, sebemenší stlačení znáti, takže jablko přichází na místo zcela neúhledné.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem "Jakoubče" čís. 481.

Popisy lze nalézti: Ovocnické Rozhledy 1910, str. 97, Skleněné žluté jablko, Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 1., Der Obstzüchter 1910, str. 145, Deutschlands Obstsorten 1911 všude Weisser Klarapfel, Leroy Dictionnaire de Pomologie č. 514 Transparente Jaune.

Z vedlejších jmen jsou známa: Bílé průhledné letní, Průsvitné bílé, Inflanckec, Naliv bělji; dále Durchsichtiger Sommerapfel, Charlottenthaler, Grand Sultan, De Revel, Transparente de Saint-Léger.