Rostliny: Pyrus communis 'Magdalénka' - hrušeň obecná

Koncem července začíná se mezi posledními třešněmi a prvními slívami objevovati na trzích první dozrávající hruška 'Magdalénka', která všeobecně jsouc oblíbena, hojnému se těší odbytu. Přinesena byla nám z Francie, avšak o původu jejím ví se jen tolik, že nalézala se již roku 1628 v zahradách král. prokurátora Lectiera v Orleansu pod jménem 'De la Madeleine'. Před tím žádný spisovatel se o ní nezmiňuje. V roce 1768 přezděl jí Duhamel du Monceau jménem 'Citron des Cannes', jehož se ve Francii více užívá než jména původního. Původní jméno své má as z té okolnosti, že uzrává kolem svátku sv. M. Magdaleny, druhé pak asi proto, že zralá voní slabě citrónově a byla v zahradách Karmelitánů pěstována.

Mezi hruškami málo jest as takových, které by byly tak rozšíreny jako tato; nalézáme snad ve všech zahradách, podle 'Jakubky' a 'Markytky' po celé zemi.

I u nás rozšířena jest všeobecně a nalezne se jak v sadech venkovských, tak v zahradách domácích.

S jejím pojmenováním jsou však potíže, všude ji nazývají jinak. Kolem Prahy jmenují ji 'Zelinkou', snad pro její zelenou barvu; Pixa ve svém Klíči nazývá ji 'Magdalenkou', jinde jí říkají 'Madlenka', 'Citronka' a dle Moravského Ovoce 'Ranička' a 'Pražka'. Poslední jméno jest as odvozeno odtud, že ji někdo od Prahy na Moravu zanesl.

Poloha a půda jest jí každá vhod, ale není všude stejně chutná. Pravé, dobré, sladké chuti nabývá jen v půdě dobré a teplé; ze špatné a studené nelze jí plodu v dobré půdě narostlému ani přirovnati: bývá nakyslá a bez chuti. Příliš kruté zimy nesnáší a z mládí často zmrzá.

Hodí se pěstování polokmenu i vysokokmenu, neb co volně rostoucí krsek v domácích velkých sadech i malých zahradách; silnicím a cestám se nehodí, aniž na místa, kde časným česáním škoda na úrodě se děje. Na uměle řezané tvary se pro drobnost plodu nehodí. Svojí nepravidelnou, řídkou, celkem nepěknou korunou se značící strom roste na pláńce i kdouli bujně a zdravě; vyvinuje letorosty dlouhé, rovné, lehce rýhované, červeně hnědé a žlutavými vyvstalými tečkami řídce poseté; na těchto vyvíjejí se v nestejné vzdálenosti krátká, baňatá, tupě špičatá, šedě šupinatá a nepříliš odstálá oka na plochých, mírně trojhranných patkách; střední hrana končívá pod okem malickou trnitou špičkou.

Rašící lístky stkvějí se jarou zelení a jsou zespod jemně ochmýřeny; dosahují délky 60—70 mm, šírky 39—47 mm, jsou tvaru dlouze eliptického, dílem i vejčitého s ostrou špičkou, kraj mají drobně i hruběji zoubkovaný, na řapících 20—-25mm dlouhých, červenavých s nitovitými palisty. Příplodní listy bývají vetší a na delších řapících.

Na jaře vzkvétající strom poskytuje krásný vzhled, obsypán jsa velkými květy z plátku velkých, tak sestavených, že druh druha se dotýká; barvy jsou skvěle bílé, po krajích částečně růžové stíněné a pěknými fialovými prašníky zdobené. Květy nejsou vůči mrazu choulostivé, následkem toho rodí strom rok co rok plodu v hojnosti.

Plody vyvinují se rychle a již kolem 20. července, některý rok i dříve, jiný později, dospívají náležité velikosti, kteráž jest obrazem znázorněna. Mladé, zdravé stromy mívají plody často i větší než stromy staré, při veliké úrodě bývají také i menší, stejný tvar zachovávajíce.

Pootevřený, jemně ochmýřený kalich sestaven jest z plátků lžičkovitých, od spodu zdužnělých, vztýčených; šedé jejich špičky jsou převislé; ční na temeni plodu z nepatrné jamky, pěknými, perlovitými hrbolky obemknut. Rovná, někdy i lehce prohnutá stopka, barvy plodu, zdá se, jako by byla v nepatrnou, jemně zhrbolenou jamku vtlačena.

Hladká, téměř kluzká slupka málo se leskne, jest se stromu jasně sivě zelená, později na slunečné straně maličko žlutavě prokvétá a jen výjimkou rdí se některý plod lehounkou červení as tím způsobem, že šedé, jemné tečky, které jsou jinak po celém plodu hojně roztroušeny, jsou na slunečné straně mdle červenavě vroubeny; do stínu stávají se mdlejšími, často jsou i zelenavé a ztrácejí se v řiďounce sem tam roztroušené jemné rzi, která blíže stopky a v obkališí bývá hustší. Plody ve stínu vyrostlé zůstávají spíše bělavé než žlutavě prokvetalé.

Lehounce žlutavá, pod slupkou do zelena se měnící dužnina jeví se zdánlivě zrnitou, vpravdě jest však jemná, hojně štavnatá, skoro máslovitá, chuť její pak buď libě vonná, lehounce citrónově navinule sladká, dobrá, takže se jí žádná současně zrající hruška nevyrovná; ze špatné pudy zůstává proste navinulá, bezvýrazná a mdlá.

Jemnou zrninou obklopený, úzce dutoosý jaderník chová v malých, ose přilehlých pouzdrech většinou prázdná jádra.

Česati se má vždy as 10 dní před úplným dozráním, as tak 15.—20. července, tedy ještě tvrdá, v kterémžto stavu i delší dopravu beze škody snáší ; po několika dnech dozrává a nedá se delší dobu uchovali. Na stromě plně dozrálé plody ztrácejí dobrou chuť a brzo moučnatí.

Veškery tyto uvedené dobré vlastnosti, činí z ní první cennou obchodní hrušku. V domácnosti dá se také jakýmkoliv způsobem zužitkovati. Bláha o ní napsal: "Roste vždy bujně, tvoří řídkou korunu, letorosty silné, každoročně plodná; česá se hned po Prokopkách a před Jakubkou, nechá se udržeti as 14 dní.

V seznamu trojského ústavu vedena jest pod číslem 312 Zelinka; Moravské Ovoce čís. 42 Zelinka ; Pixa čís. 17 Magdalenka (Madlenka) ; Sad i ogród owocowy str. 347 Winionka franzuska; Slovinský Zelena Magdalenka; Handbuch der Obstkunde e. 3 Grüne Magdalene; Diel III. str. 22 a Doclmahl čís. 792 Grüne Sommermagdalene ; Leroy čís. 352 Citron des Carmes. Další známá synonyma: Carmeliter Citronen Birne, Deutsche Langstielige WeissBirne, Glas Birne, Grosse Frühe Jakobi B., Grüne Margareten B., Grüne Sommer-Margareten B., Franche Kaiserin, Kaiserin, Citron MusQué, Impératrice, Madeleine, Saint-Jean, Gros-Saint-Jean, Précoce, Sainte-Madeleine, Early Bose Angle, Early Chaumontelle, Chissel Verte, Gilard Vineux, Amirette, Troumpo-Cossaire, Pyrus Magdalena.

Mimo popsané původní Magdalénky nalézáme sem tam ve sbírkách pomologických také 'Magdalénku pruhovanou', která má nejen plody, ale i letorosty zeleně a žlutě pruhované, listy pak žlute skvrnité. Jinak jest tato ve všem stejná s Magdalénkou obyčejnou, jest však proti mrazům choulostivější a často zmrzá. Leroy zmińuje se o ní pod jménem ßCitron des Carmes panaché'.