Znalostní revoluce

Od 18.století žijeme ve věku technologických revolucí, které neustále převrací život naší civilizace vzhůru nohama. Tehdy vpadl do převážně zemědělské společnosti parní stroj, který nejprve během první průmyslové revoluce změnil těžební průmysl a umožnil levnější těžbu uhlí a železné rudy (1725-1775), pak totálně transformoval textilní průmysl, kdy nahradil tisíce tkalců a srazil cenu látek na setinu (1775-1825). A nakonec způsobil revoluci v dopravě usazen ve vlacích nebo v útrobách lodí (1825-1875). 

Masové využívání parního stroje a nová organizace výroby spolu s objevy a vynálezy v ocelářství (vysoká pec - 1829), chemickém průmyslu (fotografie - 1826) nebo elektrotechnice (telegraf - 1837) nastartovaly druhou průmyslovou revoluci (1875-1925), které přinesla světu fenomenální vynálezy spalovacího motoru a elektřiny, kolem kterých se vytvořila gigantická průmyslová odvětví od těžby a rafinace ropy, výroby aut, letadel a lodí, až po energetickou síť od elektráren až po poslední žárovku v každé kuchyni. Kolem této základny vznikaly další epochální vynálezy, proměňující svět. Telefon, film, rádio, gramofon, umělé hmoty a hnojiva. Výsledkem bylo dramatické zlevnění energií používaných k výrobě, dopravě i v domácnostech a jejich všeobecná dostupnost ve formě elektrické zásuvky nebo pohyblivých strojů všeho druhu, které umožnily další technologickou revoluci. Průmyslová revoluce ale dramaticky měnila život lidí ještě před tím, než k nim dorazily elektrické dráty nebo než si koupili první auto. Vznikalo množství cihelen a skláren, takže zděné stavby přestaly být luxusem. V kuchyni způsobily revoluci železná šamotová kamna, která nahradila zděné pece. Malé továrničky chrlili talíře, hrnce, lžíce, nože nebo skleničky místo ručně dělaných výrobků. Levné látky způsobily revoluci nejen v odívání ale i v používání domácího textilu, běžné se staly koberce, prostírání, povlečení postelí, ručníky. To mělo obrovský vliv na zdraví lidí.

Jedním ze znaků vynálezů průmyslové revoluce bylo, že základní objev dokázal udělat jediný člověk nebo malý tým. Ale už v té době začaly vznikat větší laboratoře, kde spolupracovalo mnoho vědců a techniků (Edisonův Menlo Park, Bellovy laboratoře, Rutherfordova skupina), protože dopracovat se k dalšímu průlomu bylo stále náročnější. Vyžadovalo to větší a větší týmy odborníků, zapojení univerzit a vědeckých ústavů. To byl základ epochálních objevů vědeckotechnické revoluce (1925-1975). Výsledkem takové spolupráce byl i vynález (1926) a zprovoznění (1936) televize. Od konce 19.století se zkoumala radioaktivita, což vedlo k průlomu v oblasti znalosti hmoty, byly objeveny atomy a jejich struktura, došlo k pochopení logiky periodické tabulky prvků i toho, kde jsou v ní mezery. Vědci objevili rozpad (1939) i tvorbu nových prvků (1940), jak na Zemi tak ve hvězdách, což způsobilo i kosmologickou revoluci a objev rozpínání vesmíra (1927) a Velkého třesku (1947). Technologický průlom přinesl projekt Manhattan a sestrojení jaderných bomb (1945) a jaderných elektráren (1954). Vojenské využívání jaderných technologií byl impuls pro sestrojení mezikontinentálních balistických raket (1955), vypuštění prvních družic (1957) i kosmonautů (1961) a dokonce k cestám na Měsíc (1969). Dlouho se spekulovalo, který z těchto oborů bude startérem další technologické revoluce. V 50.letech se mělo za to, že to jistě budou jaderné technologie a autoři scifi popisovali svět plný jaderných pohonů, od raket po auta, i popelníky na jaderné baterie. I seriózní vědci navrhovali třeba prostřílet pomocí jaderných bomb přes panamskou šíji druhý průplav nebo obrátit tok řeky Ob do střední Asie. A 60.letech nikdo nepochyboval, že budoucnost lidstva je kosmická. Až koncem 60.let někteří pochopili, že fenomenálním objevem vědeckotechnické revoluce jsou počítače (1944), které dosud sloužily jen v zákulisí větších projektů (Manhattan, Apollo), a jejich propojení do sítí (1969). 

Centrem další revoluce se stalo západní pobřeží mořského zálivu mezi San Franciscem na severu a San Jose na jihu s centrem kolem Stanfordovy univerzity, kterou v roce 1885 založil místní “jablkový král” Leland Stanford. Měla to být praktická škola pro zemědělské odborníky, ale už v době kolem první světové války zde bylo možné studovat mnoho elektrotechnických oborů. Šikovní absolventi se v blízkosti školy začali usazovat a podnikat už v meziválečném období, například v roce 1939 zde pánové Hewlett a Packard založili svou firmu na různé elektrické přístroje. Během války pak byla celá oblast Sanfranciského zálivu centrem válečné výroby, vyrábělo se zde špičkové vojenské vybavení své doby, radary, navigace, zaměřovače.

Už koncem 40.let začal na univerzitě pracoval jeden z objevitelů tranzistoru (1947) William Shokley. Byl však prý mizerný šéf a tak se mu brzy talentovaný tým i s několika budoucími nositeli Nobelovy ceny rozpadl a stvořil Silicon Valley, světové centrum polovodičového a počítačového průmyslu kolem firem jako Fairchild Semiconductor, Intel, Oracle nebo Sun Microsystem. Začátkem 60.let zde vyučoval Douglas Engelbart obskurní obor propojení počítačů a lidí. Výsledek své práce představil veřejnosti před vánoci 1968 při legendární The Mother of All Demos (přednáška na půdě Stanfordovy univerzity), kde předvedl to, co Bill Gates považuje za stejně fenomenální jako je dnes umělá inteligence, a čemu říkáme grafické uživatelské rozhraní. Poprvé používal myš, textový editor, videopřenos. Tehdy to ještě byla jen simulace, první funkční počítač s grafickým rozhraním vytvořila firma Xerox ve své vývojové laboratoři PARC (Palo Alto Research Center, cca 2 km od Stanfordovy univerzity) v roce 1973, ale byl tak drahý, že byl prakticky neprodejný. Spousta lidí se shoduje, že zásadní zlom a prakticky start informační revoluce (1975-2025) přinesl až počítač Altair v roce 1975. Z dnešního pohledu, ale i ve srovnání s počítačem Alto neuměl prakticky nic, bedýnka, kde byly jen jakési přepínače a blikající diody. Bez monitoru, bez klávesnice, bez myši, bez programů. Ale spustil nebývalou vlnu vynálezů a inovací od členů Homebrew Computer Clubu, který se scházel v prostorách Stanfordovy univerzity, aby Altair a jeho možnosti zkoumal..

Prvních 10 let informační revoluce bylo opravdu průkopnických a plné kolumbiád, například když týmy Stevea Jobse (1979) a Billa Gatese (1980) navštívily PARC a viděli počítač Alto, který oba po svém okopírovali. Byl to čas zrození (1975-1985) osobních počítačů, vznikalo mnoho platforem, kromě pozdějších vítězů Wintel (Microsoft+Intel), Apple či Unix, tu byly i další (Atari, Amiga,Commodore), které časem zanikly nebo se specializovaly. Grafické uživatelské rozhraní se usadilo na všech počítačích, ty dostaly všemožné periferie, od zvukových, grafických či síťových karet počínaje, přes klávesnice, monitory a myši až po tiskárny, skenery a reproduktory.

Druhá dekáda informační revoluce byla časem PC (1985-1995), kdy platforma vytvořená firmou IBM s procesory Intel a operačním systémem MS-DOS (Windows) prakticky ovládla svět a téměř zničila veškerou konkurenci. I tu, která byla lepší ale dražší. Nejméně na tom vydělala firma IBM, která “chybnou” strategií umožnila vyrábět levnější kompatibilní klony jiným výrobcům. Maximálně naopak vydělal Microsoft díky slavné dohodě s IBM, která mu umožnila prodávat jeho operační systém i dalším výrobcům počítačů. A když byl jeho software na 90% počítačů, stal se Bill Gates nejbohatším člověkem světa.

Z počátku byl každý počítač svět sám pro sebe, který s okolním světem komunikoval dost těžce. Ve 40.letech se software i data dostávaly do počítačů pomocí děrných štítků či pásků, výstup byl pomocí dálnopisu nebo elektrického psacího stroje. V 50.letech se prosadily magnetické paměti ve formě pásků. První harddisk s plotnami o průměru 61 cm se sice objevil už v roce 1956, ale měl jen 4 MB paměti a vážil tunu, až z kraje 80.let se zmenšil tak, že se vešel do osobního počítače, a mohl nahradit kazety. V té době už mohl obyčejný PC komunikovat s okolím i pomocí disket různých velikostí, dostavat příkazy přes klávesnici a myš, zobrazovat výsledky na monitoru nebo tiskárně. Ke komunikaci s okolím ale počítače stále potřebovaly lidskou obsluhu, což bylo pomalé a neefektivní, to nezlepšily ani pozdější novinky jako CD-ROM či USB. Proto dalším nutným krokem bylo lepší a rychlejší spojení počítačů pomocí sítí.Třetí dekáda informační revoluce je tak časem propojení (1995 - 2005). První spojení počítačů se povedlo před vánoci 1968 mezi Stanfordovou univerzitou a Kalifornskou univerzitou v Los Angeles a již v září 1969 vznikl Arpanet, první počítačová síť spojující univerzity, ale dlouho byl jen vojenskou a akademickou záležitostí. Internet jako sada protokolů a nástrojů pak vznikal mezi roky 1989 až 1991 v evropském CERNu. Uvolnění internetu pro obecné nebo komerční použití působilo jak zapálení dalšího stupně rakety informační revoluce a masivní transformaci veškerých informačních zdrojů z analogové formy na digitální. Rozvíjí se elektronická komunikace ve formě pošty i massangerů, digitalizují se noviny, knihy i celé knihovny, televize i rádia. V té době se také se světem počítačů propojil svět telefonů. Od Bellova vynálezu (1876) tvořily telefony svůj uzavřený vesmír, který nenarušil ani vznik prvního mobilního telefonu (1973), ale ve chvíli kdy se telefony staly digitální (1991), došlo k propojení telefonních a internetových služeb. Během pouhých 10 let se zvýšil počet mobilních telefonů mezi obyvateli prakticky z nuly na 100%. Definitivně se z mobilního telefonu stal mobilní počítač s nástupem chytrých telefonů (2007).

Čtvrtá dekáda informační revoluce je časem exploze (2005-2015) vynálezů a služeb využívajících informační technologie, dochází k digitalizaci všeho, co lze digitalizovat, co lze převést na data a informace v textové, zvukové, obrazové či filmové formě. Definitivně zaniká analogová fotografie i film, knihy a noviny v tištěné formě ale přeživají, i když mají digitální ekvivalent. Krizí prochází hudební i filmový průmysl, když se distribuce obsahu přesouvá od datových nosičů (videokazety, CD, DVD, SD) na internet. Vzniká úplné digitální ZOO různých bizarních i užitečných přístrojů, z domovů mizí gramofony, kazeťáky, videa i dvd rekordéry a všude trunní obrovský televizor s napojením na internet, všemožnými videoslužbami a stovkami TV kanálů. Mizí taky telefony se sluchátky, fotoaparáty, kamery, mikrofony (ale i novější ipody) a v rukách nám zůstává jediný mobilní telefon. Vše propojeno přes bluetooth, wifi nebo mobilní signál, vše integrováno v ekosystémech Googlu, Applu, Amazonu nebo Microsoftu. Poslední analogový přístroj, který leckde zůstal, je FM rádio. Obrovsky se rozvíjí e-komerce a nejbohatším člověkem světa se stává Jeff Bezos.

Pátá dekáda, která právě končí, je časem tříbení (2015 - 2025). Počítače už jsou úplně všude, používají je úplně všichni od mimin po seniory nad hrobem. Od rána do večera. Doma, v práci, ve škole, na cestě, na dovolené. Ještě je spoustu mezer v užívání, občané si stěžují, že digitalizace státu jde pomaleji, než by si přáli. Auta ještě nejezdí sama. Ale počítač a družicovou navigaci používá už i prostý zemědělec na poli, každá kráva má čip v uchu a bohatou dokumentaci na internetu. Nevznikne byť sebemenší šroubek bez toho, aby počítače neřídily těžbu železa na něj, tavení oceli v železárně i razící stroj, který ho vyrobí, přes počítač je prodán a díky počítačům i dopraven a použit. Počítač má doktor v ordinaci, řidič , když prodává lístky, průvodčí ve vlaku, číšník v restauraci, babička na procházce. Používáme počítače často a všude, ale tříbíme si, kde to má smysl, který přístroj je užitečný a který ne, brýle s virtuální nebo rozšířenou realitou se ne a ne prosadit, 3D televize nebo kina také nemají na růžích ustláno.

Velký vizionář Stanislaw Lem, který jako jeden z prvních už z kraje 60.let tušil, že další revoluce se bude točit kolem počítačů (neznal pojem informační revoluce) a ne kolem tehdy populárních kosmických letů, předpověděl, že informační revoluce bude mít 3 důležité mezníky. Prvním bude okamžik, kdy na 100 lidí připadne 1 počítač. K tomu došlo tak koncem 70.let a počítačem se myslelo zařízení zvící stodoly nebo už trošku menší, ale stále spíš neosobní, nemobilní a nepříliš praktické. Druhý zlomový okamžik nastává, když na 1 člověka je 1 počítač. To mohlo nastat kolem roku 2000 nebo krátce po něm, pokud za počítač považujeme nejen osobní PC, ale i různé počítačem řízené periferie či doplňky jako tiskárny, skenery, CD přehrávače, fotoaparáty či kamery. A třetí zlom je chvíle, kdy na 1 člověka připadá 100 počítačů. Možná už tam jsme, pokud do počítačů počítáme nejen mobily, televize, tablety, notebooky, navigace a jejich periferie též vybavené čipy ale i třeba 600 procesorů v každém autě, nebo miliardu procesorů v každém superpočítači nebo datovém centru. Vždyť každý rok se vyrobí víc jak bilion procesorů a čipů a ty jsou v každé žehličce nebo rychlovarné konvici. A co není v roce 2023 může být v roce 2025. V každém případě bych řekl, že informační revoluce zvítězila na celé čáře, provedla změny, které jsme od ní očekávali, a chýlí se k závěru.

Už delší dobu lidé přemýšlejí, která technologie spustí další revoluci. Bude to napodruhé kosmonautika, když se jí to nepodařilo v 70.letech? Nebo se jako fenomenální ukáže některá z technologií vzniklých díky informační revoluci? Těch je obrovské množství s potenciálem být novým lídrem inovací. Už od 80.let se spekuluje o robotice, která byla vysněná už během vědeckotechnické revoluce, ale praktické realizace a využití se dočkala až s rozvojem počítačů. A když si člověk představí, co všechno by roboti dokázali, může nabýt dojmu, že tohle by mohl být průlom. Ale ani po 40 letech snažení ten průlom nepřišel, něco těm robotům pořád chybí. Další vlnu spekulací přinesl jeden z klíčových okamžiků vědeckotechnické revoluce, objev planety Země programem Apollo, a začátek starostí o životní prostředí. Už od 80.let se ví, že budeme muset změnit ekonomiku, průmysl, dopravu, zemědělství tak, aby méně poškozovaly přírodu a byly udržitelné, a tak se soudilo, že nás čeká zelená revoluce, rozvoj biotechnologií nebo nanotechnologií. Došlo také z ohromnému rozvoji genetiky. Přečtení prvního lidského genomu trvalo programu HUGO 15 let (1990-2005) a stálo 3 miliardy dolarů, dnes stojí pár set dolarů a udělají ho do druhého dne. Ovšem ani zlevnění z řádu miliard procent neudělalo z genetiky toho tahouna další technologické změny.

Informační revoluce ale přinesla další převratné technologie. Kromě robotiky, tu jsou big data, internet věcí, autonomní řízení, 3D tisk, virtuální či rozšířená realita či strojové učení. Všechny budou důležité v budoucnosti, ale tou technologií, která jejich potenciál využije k průlomu je umělá inteligence. Nebylo to zřejmé vždycky, snad posledních pět let, ale události posledních měsíců kolem Open AI už nikoho nenechávají na pochybách, kudy povede cesta dál. Pokud jsme se během informační revoluce učili produkovat data, tvořit s nich informace, ty ukládat, zpracovávat a distribuovat, další technologická revoluce z nich bude vytvářet znalosti. S daty a informacemi nám pomáhaly počítače a internet, se znalostmi nám pomůžou umělé intelifence, to ony mají kapacitu projít a vstřebat tolik informací, co nikdy žádný člověk nedokáže a objevit v nich propojení a souvislosti, kterých si nikdy žádný člověk nevšiml. Proto nás čeká revoluce ve znalostech (Knowlage Revolution).

Díky umělým inteligencím (používám množné číslo, protože jich budou tisíce, miliony a miliardy) lépe pochopíme svět i sami sebe a věřím, že najdeme, jak lépe spolupracovat, jak tvořit naší civilizaci bez ničení přírody, jak ze Země udělat nejlepší místo pro život a z lidí vědomé a znalé strážce. Věřím, že prvotní nápor téhle technologie zvládneme za 50 let (2025 - 2075) a to, co díky ní objevíme, nám umožní další technologickou revoluci koncem století.