Řada z nich přiznává, že si své svědomí „vykupují“ a válkou zmítané Ukrajině posílají alespoň peníze.
„Nechci jít do války, nejsem v armádě. Nepovažuji to za svou povinnost. Chci si sám vybrat, jak budu žít, v jaké zemi budu žít, jak se budu živit. Nemohu a nechci zabíjet lidi. Berďansk jsem opustil poté, co město obsadila ruská armáda. Stalo se tak 27. února 2022,“ řekl redakci iDNES.cz Alexandr. „Samozřejmě čtu ukrajinské zprávy a doufám ve vítězství. Možná mě budou odsuzovat za útěk, ale mně je to jedno. Teď žiji se svou rodinou v Česku a zvykám si na nový život. Odchodu nelituji.“
Bojovat nechce ani Ivan ze Severodoněcku. „V roce 2014 jsme zůstali ve městě, ale loni jsme museli odjet. Mám ženu a dvě děti. V Severodoněcku jsou ruská vojska. Kdybych zůstal, stoprocentně by mě odvedli bojovat za Rusy. Ale já nechci za nikoho bojovat. Nemám rád ukrajinskou vládu a nechci jít do Ruska. Nepomáhám ukrajinské armádě ani Rusům. Zajišťuji jen svou rodinu. Bojím se jen o své rodiče, kteří tam zůstali,“ vysvětluje své pohnutky.
Můj vlastní bratr se neozval už více než tři měsíce. Je v cizině. A jsem si jistý, že naše země o něj nestojí.
