Démoni v hlavě, stavy deprese a boj s nimi. To je hlavní téma filmu Tmání režiséra Ondřeje Moravce. Jde o první snímek vytvořený pro virtuální realitu a nyní ho mají na půl roku na jediném místě v Praze zapůjčen do Národního filmového muzea NaFilM.
V dolní části expozice vedle sekce o animovaném filmu jsou tři židle a u nich tři head sety, tedy brýle pro virtuální realitu. Ovšem ke stoličkám se zájemce musí proklestit přes provázky visící ze stropu. Scénografka a architekta Magdaléna Nováková navrhla netradiční instalaci, kde využila dvanáct kilometrů provázků. „Taktilním pojetím celé místnosti jsme chtěli rozšířit svět virtuální reality do okolního prostředí,“ říká kurátorka a zakladatelka muzea Adéla Mrázová.
Jsem jedním z těch, kteří si zkoušejí neobvyklou projekci, než bude od zítřka k dispozici všem návštěvníkům muzea. Tmání už sice bylo k vidění například v centru DOX, ale v jiné instalaci. Procházím tedy skrz provázky a usedám na židli. Pak už stačí nasadit brýle, sluchátka a mohu se ponořit do velmi intimního vyprávění, které Moravec připravil. Autobiografický snímek má pětadvacet minut. Upřímně, o moc déle bych ve virtuální realitě asi nevydržel. Na hlavu a mozek je to poměrně náročné.
O stavech v hlavě je právě i Tmání, které Moravec vytvořil jako interaktivní příběh. V něm k vám vypravěč promlouvá a vyzývá ke spolupráci. Hlavnímu hrdinovi můžete doslova podat pomocnou ruku a využít i svůj hlas. To, že se s nasazeným head setem točíte na židli a občas máváte rukama, je ve spojení s virtuální realitou poměrně známý jev, ale že na několika místech filmu máte najednou mručet, povzbuzovat, či dokonce řvát, je věc netradiční a záleží na každém, jak se s tím v sobě popere.
Vždyť zrovna mohou kolem procházet jiní návštěvníci v expozici. Dělí vás přece jenom ty provázky. Ale i když vím, že mě někdo může pozorovat nebo slyšet, jsem do filmu tak pohlcen, že zkrátka občasné zakřičení slov „ne!“ či „kšá!“ vypravuji ze sebe tak nějak logicky, protože tím hrdinovi pomohu.
„Kdybyste na výzvy nereagoval, některé věci by se staly později, jindy vás vypravěč povzbudí, zkrátka má připravené jiné věty v příběhu, ale určitě se nestane, že by se kvůli vašemu strachu se projevit, nebo dokonce ignoraci příběh v nějakém bodu zastavil,“ vysvětluje mi Mrázová.
Zážitek ze snímku je tak intenzivní, že ještě chvíli potom sedím na židli a vstřebávám, co se vlastně dělo. Co se může některým lidem v hlavách odehrávat, jak složité může být se s tím poprat a jak málo se pořád ještě o depresích a podobných duševních nemocech mluví.
Mimochodem, Tmání bylo nominováno v kategorii Animovaný film na Českého lva a v sekci virtuální reality se promítalo například na prestižním festivalu v Benátkách. Ve stejné kategorii bude soutěžit v květnu na domácím Anifilmu v Liberci. Rozhodně není divu, tohle je totiž také realita. Byť v tomhle případě i za pomocí té virtuální.
Jak sledovat Tmání?
|
