Cheko, Cheko! Baseballisté se vrátili z Japonska. A teď evropská medaile?

  • 10
Na ulici je zastavovali fanoušci. Při cestě zpátky se jim klaněli pracovníci letištních kontrol. Rozdali nespočet podpisů, fotek. A domů si přivezli nejen dresy slavných soupeřů, ale i vybavení, které jim darovali zástupci nejvyšší americké soutěže. Plni emocí a příběhů se vrátili čeští baseballisté z Tokia z World Baseball Classic.

Byly to pohádkové dny. Jinak se ani nazvat nedají.

„Před dvěma týdny bych si nedokázal představit, že něco takového prožiju. Něco neuvěřitelného,“ rozplýval se po příletu Filip Smola.

Čeští baseballisté se vůbec poprvé probojovali na tento turnaj, mezi světovou smetánku. O jejich příbězích referovaly deníky jako New York Times a poklonu jim složili i soupeři.

„Respekt!“ psali jim.

Nebylo divu. O tom, jak reprezentanti vedle baseballu chodí normálně do práce, toho bylo napsáno mnoho. Oni ale zaujali především hrou.

Rozhodně se nepřijeli jen zúčastnit. Ještě po šesti směnách posledního skupinového zápasu proti Austrálii měli naději na postup. Stav byl 1:1, vše bylo otevřené. V koncovce ale nestačili a nakonec podlehli 3:8.

Baseballisté do čtvrtfinále nepostoupili, s Australany prohráli 3:8

„I tak to bylo krásné,“ povídal Smola. „Před turnajem bylo hodně názorů – jak v Česku, tak v zahraničí –, že na něj nepatříme. Že jsme banda kluků, co pinká jen tak pro radost. Ale myslím, že jsme ukázali, jakou vášeň tomu dáváme, a že na něj patříme.“

I proto si je japonští fanoušci tak oblíbili. Obzvlášť po zápase s jejich výběrem, v němž Češi vedli 1:0 - nakonec však prohráli 2:10 -, si jich začali víc všímat.

Chodili je sledovat i na předzápasová rozcvičení. Nebyly jich stovky, ale tisíce.

Japonské publikum přeje během World Baseball Classic českému týmu.

„Klidně i deset dvacet tisíc jich mohlo být,“ povídal Arnošt Dubový. „Pak nám všichni zatleskali. Byla to taková odměna, nesetkali jsme se s negativní reakcí. I my jsme asi zanechali pozitivní dojem. Už jen třeba tím, že jsme po sobě po vzoru japonského fotbalového nároďáku všechno uklízeli.“

Lidé je zdravili i na ulicích. Při odletu za nimi zase na letišti dokonce přišel jeden Švéd a děkoval, jak zviditelnili evropský baseball.

„Třeba jsme šli po přechodu a najednou vidíme, že na nás všichni koukají,“ líčil Jakub Kubica. „Martin Schneider se za nimi otočil a všiml si, že na telefonu mají naši soupisku a hledají nás podle jmen. Bylo to něco nového, v Česku chodíme normálně, nikdo si náš nevšímá.“

„Anebo po zápasech jsme se chtěli zastavit v obchodě, kde měli merch,“ přidal se Dubový. „Jeden člověk chtěl po nás fotku a za ním se utvořila nekončící řada. Měli jsme mít za hodinu mítink, jenže lidé pořád přicházeli. Třásli si s námi rukou a opakovali: Cheko, Cheko, Česko, Česko. Znali nás i jmény. Něco nepředstavitelného.“

Češi zkrátka okusili, jak se mají baseballové hvězdy.

A byli jimi i oni.

A teď medaile z Evropy

Byť na ně při středečním příletu do Prahy žádní fanoušci nečekali, i v Česku vzbudili pozdvižení.

Hráčům v průběhu turnaje chodily zprávy, jak se jejich kamarádi scházejí v barech a společně je sledují. Přicházely jim povzbudivé vzkazy a přání.

Proč se Češi nestydí za své Američany. Baseballisté o naturalizovaných posilách

„Samozřejmě, že jsme to sledovali,“ říkal Smola. „Chodila nám spousta videí. Přišlo mi to i celkem vtipné, vůbec jsem nevěřil, že by se tolik lidí o nás mohlo zajímat. Díval jsem se i na tweet Michala Dusíka z České televize, jaká byla sledovanost (utkání proti Japonsku třeba sledovalo v průměru 240 tisíc diváků). Neuvěřitelná čísla.“

Teď chtějí tohoto boomu využít.

Věří, že na sebe upozornili tak, že se jim může otevřít cesta do zahraničních lig.

Zároveň touží k domácímu baseballu přitáhnout nové fanoušky a děti, které by jednou mohly jít v jejich stopách.

Petr Zýma slaví se svými spoluhráči doběh ve třetí směně utkání proti Australanům na World Baseball Classic.

„Je to asi otázka spíš na vedení svazu a PR,“ říká Dubový. „Určitě ale této atmosféry budeme chtít využít. Díky ní by to mohlo jít i celkem lehce. S národním týmem máme Pražský baseballový týden, pak mistrovství Evropy. Takže i to by mohl být odrazový můstek.“

Právě zářijové domácí mistrovství Evropy je pro český tým druhým vrcholem roku. Chtějí na něm medaili.

„Jestli budeme hrát takto, je reálné, že placka bude doma,“ věřil Kubica.

A Smola dodával: „Po tomto turnaji je pro nás mistrovství Evropy obrovskou motivací. Vrátíme se do ligy, budeme makat a věřit v medaili.“

Pohádka tak může mít pokračování.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž